29.01.2012
Nic zvláštního
Nic zvláštního se neděje. Došla inspirace.
Mé myšlenky přestaly běhat po klávesnici. Byly soustředěny jiným směrem.
Chtělo se mi mlčet a neřešit, užívat si dne nebo být s někým jiným.
Čekat až zavolá a bude mít čas.Tvářila jsem se obyčejně.
Ne, neměla jsem víc času, aby nedošlo ke sděšení, že se něco děje.
Ale dělo. Se mnou ano. Panika! Popadla mě panika.Nechtěla jsem, ale to ta příroda.
Napřed vzpupnost, že tuhle školu chce. Tak jo.Když dítě chce......
Podmínky tvrdé, měla pocit,že si vše vyvrdorovala.
A přišlo to.Balí se a jede.Všechny objela, rozloučila se. Já nic.
Nic, ale slzy na krajíčku. Jen doplňování seznamu věcí potřebných.
Co je nového? Nic. Vůbec nic. Protože takhle je to správně.
Probrečely jsme obě její cestu, chytla nerva, že tam bude celý semestr.
Tím uzavře kapitolu života. Svůj lehký krok s rodiči za zády.
Jí to došlo až teď a já se s tím smiřovala celý rok.
Není to dlouhá doba, pár měsíců. Vrátí se někdo jiný.
Nebude to malá holka. Nic zvláštního se neděje.........
(více)
autor agahu @  
16.12.2011
Na vánoce!
"Tak co, máš milenku?
Já jo kamaráde, už rok.
Ona vdaná, dvě děti. Já..., však víš.
Nechce se rozvádět a já taky ne. Pohoda, jsem spokojený.
Nemáš? Slyšíš ho, nemá!
No jo, to víš, že jo. Když jsem doma tak dětem čtu pohádky.
Před spaním.
Už jsem nakoupil dárky, budeme na chalupě.
Žena nebude nadšená. Asi se mnou nebude mluvit.
Hádáš správně, první motorka pro syna.
Budu jezdit s ním.
Nemá milenku, co jsem říkal?
Už s tím něco dělej, kdo se má dívat na ten tvůj utrápený obličej. Říkám to pořád.
Jak dlouho se známe? Já to snad ani nespočítám!
Bez zamilovanosti to nejde.
Nekoukejte na mě oba tak divně. Vy nejste ani zamilovaní?
Nejste?
Objednám další sedmičku. To jsme ale trojka.
Já vás oba školím.
Jsi zamilovaná? On není, co ty?
Víš co by mě zajímalo, jaká jsi milenka?
Vlastně počkej, já to vím!
Jsi nebezpečná protože jsi volná!
Teď mě napadlo, nosíš punčochy s krajkou?
Znám tě tak dlouho a já to nevím.
No jo no.....
Tak se napijeme, co vy na to?
Přátelé, na vánoce!"
autor agahu @  
10.12.2011
Ukňouraná
Co mě k tobě tak táhlo?
Ještě teď mi běhá po zádech mráz a mám husí kůži. Hořím!
Při vzpomínce.
Mám to přiznat? Je a nebo není to jedno?
Věřila jsem ti. Beze slov. Líbí se mi věřit.
Vždy se mi to líbilo
Náhá nebo oblečená. Věřit.....
Chutnám ti a ty mi chutnáš.
Co tě ke mě tak táhlo?
Pořád jsi hledal odpověď. Tu svoji. Co to bylo?
Já ji nepotřebovala znát . To ty.
Nepočkala jsem až si odpovíš a .....
Jsem rychlá jako vítr. Někdy jarní, co voní létem
Jindy ten podzimní, co nese listí a ví, že bude sněžit.
Vytratilo se kouzlo důvěry. Kůže byla jen kůží.
Tvůj úsměv se zdál falešným.
Dívám se na fotky, působíme šťastně.
Tehdy jsme byli. Natěšení jeden na druhého a dychtiví.
Těšila jsem se domů. Spěchal jsi za mnou.
Ne dlouho.
Ta tvá otázka sama sobě a přišel mráz.
Můj úsměv zmrzl. Nemělo se to stát.
Když položíš otázku a máš pochybnost o cestě....už to nesnesu.
Přímost se nenosí. Ty jsi mi o své otázce sobě řekl.
Asi tě to trápilo. Nebo někdo jiný.
Vůně tvé kůže, úsměv, tělo, jen pohled......trpím a proto kňourám.
I velké holky občas mohou, mám nárok.
Věř mi. Zvládnu zase někdy věřit já?
Zvládnu?


autor agahu @  
08.12.2011
Židle
"Holka, ty si pořád sedáš na vedlejší židli. Smolařko."
Smolařko.....opravdu?
Neformuloval přesně. Dlouho nesedím na židli,ale jen na stoličce co má tři nohy.
Naprosto stabilní a jsem za to vděčná. Nekymácí se. Ty nohy. Já občas příšerně.
Porucha rovnováhy......
Ta moje porucha a střízlivý odhad situace. Emoce pod kontrolou.
Říká to kdo? Sedí na židli, má jednu nebo i víc noh podseknutých?
Nařízlích v půli a brzo sletí....
Nemohu se opřít. Má stolička nemá opěradlo.Židle či křeslo je pohodlnější.
To jediné uznám....pokud je v pořádku,vypolstrovaná a má bezva sedák.
Jenže ani na chvilku tu svoji stoličku nevyměním, když bych se k ní nemohla vrátit.
To mě neláká. Ani sametové křeslo. Musím mít stoličku.
V mém věku už na židli netrvám, pocit úplného rozpadu jsem zažila.

"Mami, já věděla, že mi taky koupíš vánoční hvězdu. Sama jsi ji dostala, viď.....
Vy jste prostě klasici. Půjdu s tebou na adventní večeři,jasně.
Škoda,že mi letos nevyjde i divadlo.
Na celou partu se moc těším. Já jsem to počítala.
Mami, my spolu chodíme dohromady už 15. let. Táta má smolíka, život.
Ptala jsem se dalších dětí, jdou taky.
Jo, nejsme děti. Jen vaše. Mě to baví a spolužáci mi to závidí.....jáké je letošní téma?
Ty jsi si tu masku už koupila? No, opět boduješ....jste tak trhlí....
Jaká barva je letos našich vánočních papírů? Co večírek v práci? Počkej, to nemyslíš vážně?!
Dobrý nápad, díky za inspiraci....."

Díky za inspiraci....trvá dlouho a s radostí ji žiji. Žádné zoufání.
Kdo z nás má pořádnou židli? Která holka či kluk?
autor agahu @   0 komentářů
04.12.2011
Zábava
Pamatuješ si na mě?
Počkej,vždyť nás seznámil Pavel. Na tom večírku.
Já tě hned poznal. Vůbec se neměníš. Jak to holka děláš?
Jsi tak čitelná. To mě na tobě děsilo. Špatně se na tebe hraje levá.
Přímá, osobnost.
Proč jsem se nepotkávali? Pavla jsem viděl, občas hráváme spolu golf.
Nikdy o tobě nemluvil.Bylo mi hloupé se zeptat. Nasmál jsem se vašim přestřelkám.
Myslel jsem si,že jsi jeho milenka se kterou se začal ukazovat.
Nějak mi to k němu nesedělo. Jenže my muži se nevyptáváme. Jasně, jsme primitivní.
Milenka nebo nikdo. Přece by nepřišel s kamarádkou? To nikdy neudělal.
No, když se nad tím zamyslím, vůbec jinou ženu jsem vedle něj neviděl. Až na jeho manželku.
Proč si mi tak utkvěla v paměti? Vůbec si s námi neflirtovala, zapadla jsi do party.
Kolik je to let? Tři.Ne, už pět!
Máš se dobře, viď? Protože jen kveteš.
Přijdeš zase někdy? Je to jako včera.
Víš, že si pamatuji i ten vtip, co jsi tenkrát na můj kostým řekla.
Taková epizodka a umíš píchnout chlapa do jeho ega.
Nezlobím se, jen jsem ti to nestihl vrátit a to mě štve.
Jsme soutěživí. Příště se lépe připravím.

......co se ještě dovím? Vůbec si ho nepamatuji. Kamarádím s muži úplně normálně a občas si s nimi vyjdu.
Na to nemusím být nikoho milenka.Tohle je tak divná situace. Zachrání to asi jen úsměv.
Tak jo, někdy se zase Pavlovi vnutím a udělám si čas. Třeba i na golf.
Napřed ale sama v sobě musím zjistit, kterého Pavla myslel. Protože tenhle pán se za pětiletku výrazně změnil.
Popřemýšlím......
Určitě přijdu, byla to zábava. Asi.
autor agahu @  
17.11.2011
Osobní bublina
Vlepil mi pusu. Na ústa.
Mě se zvedl žaludek. Nemohla jsem popadnout dech.
Byla na rozloučenou či co? Nebo příslib dalšího setkání?
Sešli jsme se na kávu.Povídali o všem možném,dětech.
Pohledný, příjemný, z oboru.
Nebyla to intimní schůzka. Nebylo to ani osobní.
Setkání lidí, co žijí sami a někdy si mají co říct.
Náklonost nula. Slušnost. On mi vlepí pusu!
Ujíždí mu vlak či si myslí, že může?
Mě to vyděsilo. Vlastně nikdy se mi to nestalo.
Líbám přátele, milence, muže.
Cizí ale neeeee!
Kolem mě se lidé mění a já trvám na tradicích.
Nebo si chráním osobní bublinu? Tím to bude.
Nedostal povolení do ní vstoupit. Udělal to a nebyl vítán.
Příslib na budoucnost se stal fraškou a nepůjdu s ním nikam.
Nic jsem neslibovala......ale stejně mě políbil.
Bylo to před jezdícími schody.
Já sebou cukla a odjela. Nahoru.
Myslíte si, že nás ženy znáte. Omyl.


autor agahu @  
26.10.2011
Krabička
Naše těla k sobě nejdou. Jsem kategorická.
Proč dojít až do ložnice? Vím to hned.
Přestaň se vztekat. To byl tvůj cíl!
Chtěl jsi mě vidět ve spodním prádle, fascinují tě ženské nohy v punčochách.
Jediné nosné téma hovoru. Oprava.Byl to monolog.
Čím víc mluvíš, tím já více mlčím. Až úplně.
Vstanu, pohlédnu za tvé rameno. Už se ti nikdy nebudu dívat do očí.
Sny, touhy, přání. Mám zapadnout do tvé krabičky.Už tam je auto, dům, pes, děti, manželka.
Tvé pořadí.
Já do krabičky? Velký omyl.
Věra či nevěra? To je tak nezajímavé!
Mužský pohled a jen jedna strana mince.
Nechápu tě a to by žena měla. Už jsi úplně rudý.
Malý skřítek plný neklidu.
Nedostal jsi svoji hračku.
Můj důvod, proč nechám své dlouhé nohy nadále na podlaze.
Nebudu se ani vznášet a ani snít.
Chybí ti toho tolik.......,třeba empatie.
Ještě jsi nepochopil co chci já. Nikdy mi to nedáš.
Vztekej se...
autor agahu @  
07.10.2011
Tohle je vážné
Loni jsme hodila minci do fontány. Prý se vrátím.
To jsme si přečetla v průvodci. Byli jsme v Římě.
My dva.
Všichni významně pokyvovali.
Prý vážná známost.
Kdo by po ní toužil?
Ne, výlet.
Protože si neumím upřít cestovámí. Nechci dům, zahradu, děti.
Odměna za vážný den, život. Neodkládání na důchod.
Jeli jsme a nebylo to vůbec vážné.
Jen úhel pohledu pro jiné co žijí jinak.
Znovu jsem hodila minci.
Vylezla na kopuli kostela tyčícího se nad městem.Andělský hrad,další krásná vyhlídka.
Počasí naprosto dokonalé. Jako víno ve sklenici.
Opět jsme nešla do muzea.
Kašlu na fronty.
Raní Řím voní. Voda z fontány voní, je hlučná. Nikdo kolem.
Otevírají kavárny. Malý stolek, zátiší s hrnkem a džusem. Výhled na okolí.
Je krásně ospalé ráno.
Nebylo to vážné. Mohlo, ale nebylo.
Ještě pobydu. Projdu parky, uteču do davů co míří na Španělské schody.
Večer se zase projdu.
Ještě jsme si v životě nekoupila tolik parády najednou. Nikdy a v takové pohodě.
V jednom obchodě, blízko Vatikánu.
Zmrzlina. Tak na tu nesmím zapomenout. Je vynikající a mám ji každý den. Před spaním.
Na letiště vyjedu všas. Umím to odhadnout a město lépe znám.
Hodila jsem si minci, vrátím se. Vím to.
"Ahoj, setkání se nedá naplánovat. Cestuji s maminkou od sestry z Turína.Byly jsme se rozloučit.
Poslala jsem ti pozvánku na vernisáž, přijdeš? Uděláš mi radost."
Měla tak smutný výraz a tohle bylo vážné.Obě bledé.
Ano, přijdu.....protože nic se nemá odkládat. My tři, co jsme se náhodně potkaly v jiné zemi, to víme.
autor agahu @  
25.09.2011
Neodpovídej, vím
Usadí se to samo.
Chytrá věta i rada. Jde mi výborně.
Jak lehce ji ze své pusy pustím do světa.....
Ještě se usměji. Pohladím. Tvářím se jistě.
Já jsem si ale vnitřně nejistá a vůbec s tím nebojuji.
Ano, usadí.
Proč mě bolí hlava?
Viděla jsem tě v houfu mužů u stolu tvé vinárny.
Jak stejný! I po letech.
Úleva, jistota. Ale jiný směr, život.
Řekla jsme ti někdy, že tě miluji a jsi mým favoritem?
Proč ne? Proč teď?
Nevím, asi chci.
Konečně je to venku!
Roky někde v mlze.
Změnilo by to snad něco na našich životech, kdyby jsi to věděl?
Ježiši, odmítla jsi mě!
Ale kdy? Budeme se k tomu vracet?
Nechceme ani jeden.
Mám tě v srdci a ty? Neodpovídej, vím.
Někdy, jen někdy to přiznám a asi přišla dnes ta chvilka. Slabá chvilka.
Nečekám změnu směrů.
Ty mi zase nezavoláš, ale nikdy nesmažeš mé číslo ze seznamu.
Budeš první, kdo mi popřeje štěstí v Novém roce.
Jsi první a tolik let....
Děti nám vyrostly. Máš další. Já ne.
Nechci si své pocity nechávat v sobě. Mlčet a dusit se.
Byla to náhoda, že jsem tě zahlédla...já v ně ale nevěřím.
Budeme tam spolu sedět. Někdy. Mezi davem tvých známých, ale vše už bude v jiném světle.
Oni neví a my víme.
Mám období, kdy nechci své city skrývat. Nikam to nevede.
Je to dobře. Usadí se to samo.
Usadí....
autor agahu @  
16.09.2011
Okurkový salát
"Nevíš, proč jsem si k tomu smažáku nedal okurkový salát? To jsem ale pitomec.
Jídlo,které si hned tak zase nedám.
Přiobjednám si ho. Mám na něj hroznou chuť, nalákala jsi mě!
Dám si od tebe, nevadí přece? Bývali jsme svoji. Dělili jsme se.
Ale jo, můžeš si potom taky ďobnout.
Je to velká změna. Jsem strašně nervozní.
Možná se to v lednu usadí. Nastane období, kdy zavládne pravidelnost.
A pokud ne, půjdu dál. Budu hledat jiná řešení. Nějaké možnosti ještě mám.
Peníze jsou v pohodě.
Jak se sbalit na tak dlouho? Ne, seznam mi moje matka neudělala, vtipálku.
Co ještě zařídit?
Sakra, je to opravdu daleko! Ještě, že existuje ten virtuální svět.
Budeme ve spojení. Otočení režimem.
To si sedne, neboj.Pošta!
Musím zajít na poštu,fakt mě jebne!
Ty jsi si dala rýži, trénuješ? Docela ti závidím, že zůstáváš.
Kde je s tím salátem? Jejda, celý jsem ti ho snědl.
Dáš si ještě kávu?
Budete tu dvě. Možná jen jedna. Já sám.
Sakra, uteklo to všechno. I ten oběd.
Pusu a jdeme. Promiň,zkusím méně klít,vím...."
autor agahu @  
05.09.2011
Mám fantazii
Aby nepřišel syndrom vyhoření, scházeli jsme se a hodnotili.
Radila jsem správně? Neměla jsem to vyřešit jinak?
Začátek byl stejný - mám fantazii,že....
Vzal jsi dceru na dovolenou. Babička s dědou se přidali.
Jsi rozvedený. Sportuješ, drahé hodinky. Krásné tělo, nosíš se.
Vážný výraz.
Něco mi vrtá hlavou.
Proč za tebou pořád chodí stín?
Neusměješ se, nekomunikuješ s vrstevníky. Jsi jako mrak.
Jen když tě osloví dcera, roztaješ.
Ona tě hlídá. Na každém kroku.
Já tě viděla, když jsi kopal míčem do branky. Nikdo kolem.
Zrudnul jsi jako rak a pozdravil.
Rozesmála jsem se. I tebe. Na chvilku.
Bylo to jako za školních let. Stačilo udělat "baf"!
Dovolená..... o nic nejde.
Jsi upjatý, těkavý. Už pár dnů....
Mám fantazii, že ta co tě hlídá, platí.
autor agahu @  
01.09.2011
Je odliv
Hledala jsem parkovací automaty. Jako ty.
Měla jsem plán cesty. Věděla, že na ten hrad šlapat nebudu.
Je třeba šetřit sílu. Na zážitky.
Auto kopla tam, kde bylo zrovna místo. Kašlala na předpisy. Předstírala blondýnu.
Usmívala se na ostatní řidiče, chodce.
Hrála, že nerozumím.
Neměla navigaci, jen mapu.
Od tebe věděla co nemám opomenout, co je krásné.
Přání hezkého dne. Pošli zprávu, foť.
Jsi spokojená?
Stejné pobřeží, kameny. Jiné světlo. Moře. Slunce z jiné strany.
Mám plavky. S tebou větrovku.
Tady řidička. S tebou spolujezdec. Zpívající si s Karlem Gottem.
Hltající tvůj výklad.
Tady žena. Prý amazonka co si na vše troufne.
Odvážné děvče zájezdu. Že by až tak?
Kde jsem? Kde ty?
Pokutu jsem neplatila. Auto vrátila včas a v pořádku.
V přístavu vybrala loď na naši příští cestu.
Pamatuješ na ty přístavy a pláže?
Mlčeli jsme.
Chodím po oblázcích. Tady pálí.
A tam?
Určitě zase jedou jezdci na koních po pobřeží.
Je odliv.
Jiní sbírají mušle. Večer je na terase sní.
Nesním. Jdu se koupat.
Moře je tu také.
Něco je tady společného. Ale tak jiné.......
autor agahu @  
28.08.2011
Dokonalé tělo
Nespím s někým kdo má přes čtyřicet. Hotovo!
Nač mít někoho někoho staršího? To bych si namlouvala a vsugerovávala, že na to mám.
Zejména žaludek a nervy. Opět by to byl začarovaný kruh.
Přetvářka. Jen pro ostatní.
Vyjímka prý potvrzuje pravidlo. Hm, možná. Míjí mě. Tak si z ničeho nedělám hlavu.
Příběhy o mém životě si domýšlí jiní. Umí to hezky.
Co umím já?
Plavat. I proti větru. Je mi to totiž jedno.
A ještě něco, neuhnu! Jen když máš 190 cm, blonďák s hustýma vlasama a atlet.
Dokonalé tělo.
Chápeš?!
Přece máme všichni nějaké vize, cíle a sny.
Ty třeba dlouhonohou dvacítku a já blonďáka.
Koho ještě? Má být bruneta? Žádný prsa?
Tak jo, jdeme spát, Mazlíku. Přitul se........
Třeba ve snu. Ráno si to při hrnku kávy řekneme.
autor agahu @  
22.08.2011
Jiný stav
Jsem zamilovaná!
Typický průběh - zástava srdce, mozkový výpadek, růžový zákal.
Hluchota. Taneční krok. Občas let na obláčku.
Neustálé pošimrávání kolem žaludku.
Usmívám se i na odpadkový koš.
Vše mi přijde lehké, úžasné a báječné.
Vůbec nic není nemožné. Není ten svět krásný?!
Mám snad nějaký důvod se bát?
Jiný stav......okolí musí mít velké pochopení.
Možná mě má takhle daleko raději.
Má? To neřeším.
Je mi jedno jak to vidí oni.
Opak si nepřipouštím. Jsem.......
autor agahu @  
01.08.2011
Budeme šťastní
Stál ve sprše. Otevřené dveře koupelny.
Drhnul si kůži jako o život. Mýdlo pění, zaujatý.
Vzbudilo to ve mě úsměv.
O ponížení se postaral jindy.
Dávno znám ten důvod jeho přhnané hygieny.
Má pocit, že ze sebe dostane vše, co do našeho vztahu nepatří a my budeme šťastní.
On je. Má ji i mě.
Proto se drhne jako kdyby vyfáral z dolu.
Panika mě přešla. Scény nedělám ráda.
Znám ji,hezká. Konkurence? Má mě to trápit?
Jeho rozmar a nenasytnost. Má přece na to. Tak uvažuje.
Nevidí, že já to vidím a vnímám..
Maskuje. Vše přece klape. Zvládá, pečuje, zajistí.
Není to o koho víc. Ne. Je tu někdo navíc.
Studená sprcha, ponížení, vztek, horká hlava, slzy.
Otázka a odpověď.
Odcházím. Vše zajištěno. Věci pryč.
Je krásný s tou pěnou na těle........
Nedělím se a on to ví.
autor agahu @  
19.07.2011
Půl dne
Kočičko, máš tak hladkou kůži. Hm,hm...opálená,svěží.
Musíme sedět v kavárně? Ty mě mučíš!
Pojeď na výlet. Půl dne.Večer se vrátíme domů,neboj.
Fantastický zážitek, uvidíš jak budeš nadšená!
Chci líbat tvůj pupíček. Jaké drobky?
O čem to mluvíš? Dej mi ruku. No jo, tady ne.
Nesnáším obleky. V horku. Vy ženy se máte!
Proč jsi tak náročná?
Výlet. To je přece dobrodružství, vzpruha. Vypadneme z reality.
Grilování? Tam tě nedoprovodím. Nemohu. Jsi zvyklá,nemrač se.
Jdi. Ukousám se doma žárlivostí. To jsi mi neměla říkat.
Opravdu půjdeš? Mezi kamarády?
Jo, to znám jak to vypadá! Chceš mi otrávit den?!
Nechápu jak mi to můžeš dělat? Takhle mě trápit!
Jaká dovolená? My dva?
Výlet kočičko, výlet. Víš, že já mám závazky, rodinu.
Večer bývám doma.
autor agahu @  
22.06.2011
Bouchnout dveřmi
Odstup. To byl důvod, proč jsem se na internetu proklikala až k singel dovolené.
Hned, jinde, chvilku.
Zemřel náš pes.
Omlouvám se všem potrhlým pejskařům. Vážně, velká omluva.
Nebyl to jen pes, ale celá životní etapa. Je pryč.
Dveře se zavřely a my to dávno čekali.
Její smečka. Já - Herodes, co vše zakazoval, držel v řádku.
Žádné rozmazlování, postel, sedačka. Tím to však končilo.
Zmanažeroval si nás na dlouhá léta sám.
Nepřiznám to dceři, ale trpím.

Moje dlouholetá kamarádka zrušila naši víkendovou cestu. Pár hodin před výletem.
Dohodnuto od zimy. Poslední týdny hledala jen důvody, proč neletět, až jsem doma zůstaly obě.
Myslím, že nepochopila svoji chybu a já o sobě vím, že budu mlčet.
Stane se, takhle hloupě některá kamarádství končí. I s tím počítám.
Se změnou ročního období asi mé okolí přehodnotilo hodně věcí.
Telefony, SMS, rady, porady, přikývnutí. Mluví a mluví.
Asi by mě regulerně hráblo.

Proklikala jsem se k singel dovolené.
Premiéra, Čas tak akorát.
Co na tom, že moře je ještě studené. Jeho barva ale okouzlující.
Ticho k nezaplacení.
Nemusím vůbec nic. Ani chodit na dlouhé procházky, hrát si s míčem ve vodě.
Plavat, odpočívat na povel. Nikomu nemažu záda. Anglicky umíme všichni stejně.

Vystoupila jsem z kruhu.
Můj smutek je jen můj. Nikoho nezajímá.
Potřebuji dveřmi bouchnout. Ještě se to nedaří.
Pozoruji dovádějící labradory v moři.........usmívám se.
autor agahu @  
19.06.2011
Mužský důvod
Neumím šetřit.
Podstata rozpadu každého mého vztahu.
Nebylo jich tolik.Už ale umím pojmenovat důvod.
Nesplňuji kriteria pro toho,co mě má ochraňovat nebo zachraňovat.
Ano, já nešetřím!
Dám dvě pusy. Po obědě i moučník.
Třeba i svačinka. Balíček sebou.
Nečekám, zda dostanu zpátky to co jsem vložila já. To by mě vážně zabilo.
Koláče totiž nejím.
V restauraci si vyberu na co mám chuť. Uvařím stejně dobře.
Jak se začnu kontrolovat, brát ohledy, protože ty nejsi ten co má situaci pod kontrolou, je zle.
Nenecháš mě unášet pohodou a pořád to v sobě neseš: "Ona hýří! "

Vyhodila jar, ale na další dva hrnky tam ještě bylo.
Nedojídá talíř.
Načne jogurt a půl ho hodí do koše.
Ve slevě si kupuje jen boty a má jich opravdu hodně.

Dost příkladů proč vím, že důvod se mnou vydržet je pro muže docela zásadní.
On nehledá výhodu mé štědrosti.
Naopak. Je to překážka v komunikaci.
Za škodu to nepovažuji. Je lepší si užít hezký den a nebo noc.
Nešetřit. Ani sebe.
autor agahu @  
05.06.2011
Rozumná řešení
Snažíš si namluvit důvody.
Rozumné. Vtloukáš si je do hlavy.
Odpovíš, když se tě někdo zeptá. Chápou tě.
Jsi smutná.
Chodíš ven. Podáš si znovu inzerát.
Obarvíš si vlasy. Zkusíš najít klid.
Rozložíš si jinak den, týden, měsíce. Diář.
Vrátí se ti úsměv. Jsi to ty.
Tvá jistota. Nadhled. Rozumná řešení.
Postel jen tvá. Zvykneš si na ticho.
Opět jeden kartáček v koupelně. Jeden, dva, jen jeden.
Všeho je najednou nadbytek. I místa ve skříni.
Ale filmový pohled na krásnou šatnu. Čisto.
Jeden hrnek na kávu. Občasná návštěva.
Jdeš po ulici a vrazíš do něj. Náhody. Úsměv.
Oba se zastavíte, nechcete loučit, ale cesty jsou dané, spěcháte.
Víš to ty i on.
Stále by jsi z něj nejraději ze všeho a hned svlíkla tu košili.
On tvé šaty. Mlčky.
Nevšiml si, že máš jiné vlasy.
Muž, co tě miluje.
.....a té vody, co uteklo. Nevadí.
autor agahu @  
23.05.2011
Psí nebe
"Vyzvedneš mě? Jsi hodná."
"Jak jsi se měla, kotě?"
"Pohoda. Jo, až na ten déšť. Každý den. Napřed tam byla po 100.letech královna a teď zase přijede Obama.
Stihla jsem si město prohlédnout, jinak jsme cestovali. Zima mě překvapila.
A co vy?"
"No..... oběd máš v zadu auta a ještě něco k tomu, ať nemusíš hned přemýšlet co do ledničky.
Určitě jsi hladová.
V pondělí zemřel pes dědy. A ve čtvrtek naše Agátka. Pes masérky,pamatuješ si ho, v den, když jsi odjížděla."
"Ježiší! To jsi fakt posel výborných zpráv! Jak to bylo?"
"No jak? Zestárli a jsou jako my. Jen nemohou nic říct a my pozorujeme nebo jim můžeme pomoci.
Já vím, nerozloučila jsi se. Ani já. Ale bylo tak dusno.
Znáš ji, už jí takové počasí dlouho nedělalo dobře na srdíčko.
Tím,že teď už žila s babičkou měla klid a odcházení jsme jí oddálili.
Byla opečovávaná celý svůj život.
Náš mazlík. Inspirace, šašek a bezva společník. To si v sobě poneseme dál."

" Haló, mami! Konec tajností, už o tom ví.
Dostala navařeno, odvezla jsem ji z letiště, což přes ty objížďky pěkně trvalo.
Zavolá ti, tak buď na ten hovor připravená. Je naše, ale myslím,že je klidnější.A ještě jednou děkuji."

Její pes. Byl vlastně všech a už odešel. Vzpomínky zůstaly. Tak jako my.
Psí nebe je hezká adresa.
Slzy nám ještě potečou. V pořádku. Přátelé jsou slzami oplakáváni opravdově.
Zemřel nám přítel.
autor agahu @  
15.05.2011
Sexy mozek
Když jsem četla v novinách hlášku, že má jedna žena ráda "sexy mozek", zasmála jsem se.
Od srdce a hodně nahlas.
Nic proti. Vidím to jinak.
Mít sex s ním v hlavě. Nemít tam vůbec mozek.
S ním.
Ano, s ním. On svým tělem, chováním, milováním z nás udělal nemyslící bytost.
Nezneužil své moci. Ví, že po překonání hranice už mozek vůbec nepotřebujeme.
To je to, co je až za osobní vůní.
Zavoní a už nemáte mozek.
V situacích, co se nedají odhadnout, naplánovat.
Obhájit či odsoudit.
Je tam on a sex s ním. Je v našem mozku. Obrazně.
I když jsme samy.Výhra, když je to shoda.
On je kanec a ona šukna.
Tuto hlášku jsem také slyšela.
Jde snad o něco jiného?
Přestat myslet a jen splynout s tím, co nás tak přitahuje a neničí.
To je láska.
Nepotřebujeme ani mozek.
autor agahu @  
05.05.2011
Led
Kotě nezahlcuj, klid, prostě mám moc práce.
To ti jako vysvětlení mého mlčení musí stačit.
Znáš nás, my zvládáme jen jednu věc. Ne, nekombinuji.
Musíš se přizpůsobit situaci. Teď mám čas na tebe.
Pochop, zákazník je důležitější. Peníze.
Zbytečně ten vzácný čas promarníš a prohádáš.
To ale není hádka, tvůj monolog. Mě nudí.
Ohraná deska.Nesnáším nudu.
Přitul se. Raduj. Pojď pomilujeme se.
Tvé úvahy nechápu. Jaké plánování?
Žij okamžikem. Nenarostla ti nějak od posledně prdelka?
Nestihl jsem se oholit jak jsem za tebou chvátal.
Už jsi mě pochopila?
Dvě hodiny času na tebe. Celé dvě hodiny!
Já jsem měl takovou radost, že jsem se po měsící urval.
A ty? Jsi jako led!
autor agahu @  
28.04.2011
Býk
Stál jsi na rohu ulice a mě to došlo.
Uhlazený, jistý.
Sošný. Úsměv.
Pění se mi krev a měním se v býka. Corrida!
Možná jsi těch šípů do mého hřbetu zabodl málo.
Zemřeš! Dnes ano.
Konečně jsem na to přišla. Já vím proč!
Má emoce je zřetelná, což je radost.
Nesnáším tu tvoji kreativní a velmi noblesní červenou kravatu!!!
Stejně s ní kolem mě tančíš.....ladné pohyby, bohužel opačný efekt.
Chci tě zabít!
Udělám to. Jsem býkem.
Mám temno před očima a nesnesu tu červenou barvu.
Neuhnu, neutečeš. Vrhnu se po tobě!
Už to víš. Tvá jistota je ti úplně k ničemu.
Já tu červenou kravatu z hedvábí ve tvém kašmírovém obleku nesnáším!
Ano, módní.
Ano, je konec.
autor agahu @  
17.04.2011
Třísky
Urvu ho na dítě. To je má jediná šance!
Jinak tu starou krávu a parchanty neopustí.
To já jsem mladá, krásná. Zajistí mě.
Zdá se mu to fajn, být vedle mě. Vždyť žije vztahovou nudu!
Ta puberta jeho potomků,no děs! Stále si na ni stěžuje.
Jsem jeho potěšení. Marnivost, umí být štědrý. Ale to je málo.
Cítím, že je to má šance. Beránku otřes se!
Tohle musí klapnout. Sedm divů světa v posteli, mé mládí a jeho zatmění.
Je úžasný!
Doma to slýchá málo. Holky, krásně mě rozmazluje.
Ukázala jsem vám tu kabelku?
Ale těch jeho rodinných víkendů už mám plný zuby. Vysadila jsem prášky. Chci jistotu.
Úplnou jistotu.
Nečetl stejné knížky, nedíval se na stejné filmy, humor má jiný. Nevadí, to vše dám.
Správný muž pochopí situaci. Proto jsem si ho vybrala za otce svého dítěte.
Nechte si ta "kdyby"..... Jde o mě.
Máte mně přece rády?
Když se kácí les, padají třísky.Tak co?!
Teď to dítě!
autor agahu @  
16.04.2011
Oblázky
Ne, já to nevzdala. Neztratila naději. Jen mě povrchnosti děsí.
Jak stárnu, děsí mě víc a víc.
Protějšek řekne větu a já okamžitě vím, zda má cenu poslouchat dál.
Napíše mi a zase vím.
Divná doba. Sliby se neplní, vypouštějí se z úst a vlastně už při vyslovení nemají hloubku.
Takové oblázky klouzající po vodě,když házíme žabky.
Jsem přecitlivělá.
Stávám se hluchou a zajímá mě hloubka. Takže patřím k menšině.
Na co je dav?
Vše nejlepší k narozeninám! Hlavně prima chlapa.
Fráze. Nebo tím myslí, že vše ostatní mám?
Nikdy jsem se nad tím až tak moc nezamýšlela. To zastánci dlouhých vztahů nedělají.
Má krevní skupina. Jsou plaší. Vše jim trvá déle. Nestydím se za to.
Třeba příští narozeniny bude přání úplně stejné.
Nebo se podaří těm, co mám ráda, vyslovit něco trefnějšího. Co mi zrovna bude chybět nejvíc.
Oni totiž na nic jiného ani přijít nemohli. Je vidět, že mě mají rádi a myslí to od srdce. Loni to bylo přání, co se splnilo.
Moc mi přejí vyváženost.
Ruku na srdce, ta se zadaří málo. Je však krásná!
autor agahu @  
20.03.2011
Tričko
Nosím vytahané tričko. Připomíná mi časy,kdy bylo šik. Jen doma.
Byly to časy úplně jiné.
Ani horší a myslím,že ne lepší. Jen jiné.
Nebyla jsem tolik obouchaná.
Víc se nadchla a stále něco objevovala. Metoda pokus omyl.
Nahoru a dolů. Smích, pláč. Pohoda a neklid.
Nikdo to nemá jinak. I ta vytahaná trička nosíme doma stejně. Všichni.
Jsou to naše staré časy v něčem, co je teď a my chceme, aby stále k nám patřily.
Bývala jsem v něm sexy.
Dnes to neřeším. Je pro mě jen důležité.
A až ho definitivně vyhodím, vytáhnu ze skříně další.
Sexy tehdy. Pohoda a vzpomínky nyní.
Domov, klid, úsměv, žádná přetvářka. Možná nějaký zapraný flek.
Komu to vadí? O to totiž vůbec nejde.
autor agahu @  
17.03.2011
Jiný pohled
Zajímavý den. Konečně vábení jarních paprsků. Já bez auta, tramvají v centru.
Úplně jiný pohled. Sluníčko se opírá o Vltavu.
Zimní kabát, ale už lehká šála.
Po práci kavárna a dvojka bílého. Úsměvy. Řeči. Smích. Stejná společnost.
Vzpomínky. Současnost. Plány. Trocha bilance.
Naše oblíbená kavárna.
Děti vyrostly, my jsme hluční, dialekt jiný než ostatních.
Náplava. No a co? Je nám dobře.
Že by to jaro?
Za mě ne. Já a jistoty. Sedím se svojí jistotou. Přáteli.
Nemusí mě vodit za ruku. Stačí,že jsou.
Jiní nemají ani to.Uf!
autor agahu @  
17.03.2011
Vlasy
Je mi přes čtyřicet a mám nejdelší vlasy ve svém životě.
Lesklé a husté. Jsem jiná.
To odpovím,když se mě někdo zeptá,co mi přinesl rozvod.
Co si myslím?
Že se to stalo a byla to má volba směru. Nebyl za tím jiný muž.
Já za sebe.
Ne za mé dítě. Za sebe.
Stejně přišlo období, kdy jsem si to vyčítala. Byla u toho,když se rozvádělo mé okolí.
Z jiných důvodů a mě nechápali.
Třeba proto,že jsem se rozhoupala pozdě. Myslela na své nejbližší. Doufala, že jim málo ublížím.
Ohledy. Vše neuhlídáš.
Z klouzačky dopadneš do písku a potom se zvedneš.
Záleží kudy půjdeš. Pryč z pískoviště či znovu na vrchol klouzačky.
Vím jak bolí pád na zadnici. I to, že nemusím bourat dům, mosty. Ani je stavět.
Mohu. Já mohu a chci.
Proto mám nyní lesklé,dlouhé a hebké vlasy.
autor agahu @  
13.03.2011
Polovička
Po čase jsme se potkali.
"Ahoj, tohle je má polovička." Naštěstí nepokračoval.
Co by jí řekl? Že já jsem jeho bývalá polovička?
Inteligentní. Z části. Býval. Věděl, že půlky nejsou má parketa.
Co s nimi?
Půlka srdce, televize, dítěte, auta? Půlka večeře?
Kdo by o to stál? Být jen polovičkou, na co?
Ber mě celou. Tak jako já tebe.
Nechej si sám sebe. Jinak si tě nemohu vážit a ani vzít celého.
Na půlky nevěřím.. Nejsem na ně zvědavá.
Není to kompromis. Je to něco, čeho chybí kus. Půlka.
Pro můj pocit by to znamenalo konec všeho. Nikdy by jsi mě nezískal.
Já bych tě nechtěla.
Ukázalo se, že přetvářka jednou končí.
Nebyla moje. Ani poloviční..
Vzbuzuje úsměv na tváři. Nad hloupostí, úvahou.
Jde snad život žít jen na půl? S někým?
Já vím, že ne a tobě přeji, ať ti ta manipulace vyjde.
Z polovičky se časem může stát desetina či nic.
Budeš zase úplně celý.
To jsou cenné kousky. Vyrovnaní a vnitřně krásní lidé.
Partneři. Můj partner.
autor agahu @  
07.03.2011
Milenka
Jak se pozná, že něco chceš?
V noci se ti o ní zdá?
Chodíš jako bez duše?
Není chvilka, aby jsi byl v pohodě a nelitoval. Ona.
Má tvář, znáš její vůni. Hlas.
Smích. Rozpálí tě do běla. Ohnivě naštve.
Dělá občas drahoty. Vzteká se.
Pohladí. Polaská.Přitulí se s úsměvem.
Chce své. Víš to.
autor agahu @  
03.03.2011
Koření
Vůbec si nemyslím, že si jinak uspořádáš život.
Miluješ své jistoty. Posazení do hnízda.
Spousta práce. Hezké ohlédnutí. Vize.
Až ti došlo, že hniješ mezi rituály.
Bylo hezké chodit s kočárkem, na písek. Jednou to bylo nové.
Podruhé jiné. Ale vetřelci v ložnici.
Soukromí s dětmi, co pobírají rozum a vlastně se stávají partneři.
Vedou krásné řeči, co vyčerpávají.
Rád by jsi mlčel. Nebo laškoval.
Pobavil se. Sakra, jsi přece samec!
Bývala a je stále samice.
Mezi tebou a jí leží mláďata.
Odpovědnost, společný smích vás všech.
Ne ženy a muže. Holky a kluka. Samice a hřebce.
Chybí najednou koření. Vše je plané.
autor agahu @   0 komentářů
19.02.2011
Sirup na kašel
To snad není možný! Už mě děsně štveš.
Já to říkám pořád, ženský!
Copak se dá každou chvilku potkat ten pravý pro život? Neblbni, klid!
Jo ten, už jsem čekal až tě to přejde.
No,nevydýchal tě.
Dával jsem tomu čas do jara. Ten si nevěřil.
No jo, proč ti to říkat? Házel bych hrách na stěnu.
Co jsi to o něm říkala? Vzpomeneš si? Já jo.
Že vedle něj spokojeně usneš a nemáš děsivý sny. Že ti to stačí. Máš klid.
Potřebovala jsi si odpočinout. To manželství ti dalo hrozně zabrat.
Jo vím, že to bylo víc hezký než hnusný. Na můj vkus už dlouho hnusný.
Vždyť jsi zase rozkvetla.
Ale ne, ten žabař, co s tebou nějakou dobu spával, za to nemohl.
Ber ho jako sirup proti kašli. Víc jsi nepotřebovala.
Ty? Děvče, to nebyl chlap pro tebe! Žádný alfasamec.
Ten by to nedal. Namlouvala jsi si, že tě inspiruje.
Bože, vždyť to chtělo jen čas a víme jak to bylo.
Neopeřenec, tápající a vůbec nemá směr. Komunikace děsná.
Na co by ti byl? Už nemusíš tahat balvan u nohy. Ať si to zkusí sám.
Byl jako reklama mezi filmem. Pokračujeme dál, ještě není konec.
No a..... už toho necháme, jo?!
Koukej si pohodovat, užívat si.
Jedeš s námi? Bude tam spousta zajímavých lidí mezi které patříš.
Jsi zajímavá holka. Nemám o tebe strach.
Co si má sednout, sedne si.
Tak si vzpomeň jak jsi se bála vánoc. Teď se tomu smějeme. Úplně všichni, kouzelné.
Mám tě rád. Roky. A to jsou naše trvalky.
My se máme a v tom jsme bohatí.
Neboj, vše přijde.
autor agahu @  
17.02.2011
Hormony nebo povaha
Já jsem ti zapomněl říct....a teď se stalo toto.
Nepovažoval jsem to za podstatné.Usilujeme o dítě.
Pořád něco zbytečně dramatizuješ, domýšlíš. Zpětně se omlouvám.Škoda.
Je těhotná.
Nemůžeme jí to nyní říct. Ano, hnus a fialovej.
Hormony a nebo povaha.
Pohled jako na chudinku. Našlapování.....
Hlavně opatrně. Nový život.
S čím začíná? Pálí se mosty, přetrhávají vazby.
Okolí je to líto. Místo rozkvetlé louky jen spáleniště.
Odejdu z domu. Už to s rodiči nemohu vydržet.
Ano, vím, že nemám peníze na samostatnost. Vzdělání.
Opět se to opakuje. Kdo vidí za role?
Staral se víc o své auto než o mě. Nepřivolal pomoc.
Ne, jen mu bylo hodně špatně. Bál se, že to jeho srdce nevydrží.
Je už starý, manželka je těžce nemocná a mají nedospělé dítě.
Opět těhotenství. kdysi a tohle jsou následky.
Hýbe tak světem.
Hýbou ti, co zapomenou používat hlavu nebo ji spíš zneužijí? Hlavu?
Mám vztek z bezmoci.
Nejraději bych pro všechny neupřímnosti křičela.
Pro všechna sobectví a úmysly.
Změny životů.
Koho to zajímá a co to vyřeší?
Utáhne ho na dítě. Nebo on ji.
Čeká dítě. Podřídí se.
Ona čeká dítě a tak se omluví její strašné chování.
Dítě.....
Každý je něčí dítě. Ale ty okolnosti.
autor agahu @  
09.02.2011
Věříš si?
Svého partnera domů nepřivedu. Vy by jste ho rozcupovali na kousky.
Já vás znám. Podivná smečka. Dostal by strach, utekl by.
Nelíbil by se vám. Změnilo by to náš vztah. Byla by to ostuda.
......Stále stejné úvahy. V určitém věku. Strach z konfrontace. Patří jen k mládí?
Rodiče a dospělé děti?
Nového partnera ti nepředstavím. Počkej, do rodiny tě nevezmu, byl jsem tam zavedený s bývalou. To by byla silná káva. Jsi úplně jiná. Jak by se tvářili? Pochop, tady jsme my dva a tam jsou oni. Už se nás to netýká. My přece žijeme jinak, dospěle.
Zajímavé. Zamiluji se, neohlížím se vůbec na nikoho a po prvním vydechnutí mi to dojde. Jde o to co?!
Vím, že tě v klidu představím příbuzným. Rodičům i babičce. Jsou trošku jiní než já. Budou se snažit tě popichovat. Žádný oddechový víkend nečekej. Záleží na tobě. Víš, že ti kryju záda.
Mé dítě? Už přece ví, že jsme spolu déle. Vidí, že zářím. Znalo i jinou matku. Večeře bude. Až to přijde úplně samo.
Tak tohle vážně nebudu plánovat.
Přijde to. Jak se zachováš?
Ono se totiž ukáže jak jsi ke mě otevřený ty sám. I k sobě.....
Věříš si?
autor agahu @  
02.02.2011
Vizitka
Dárky, pózy, velká gesta a sliby.
Muž, co chce ukázat svoji vyjímečnost.
Napadne ho, že nepoznám tu okoukanost z filmů?
Všiml si, že mě nepřekvapil, když se moc neznáme a jeho vizitka je stále stejná.
Prázdná.....
Vydrží mu ta všímanost k ženě?
Po první noci, víkendu. Po týdnu, měsíci. Dvou měsících.....
Nástup na scénu mme měl upoutat a hlavně zaujmout.
I když ho to stálo pár peněz.
Tanečky. Co tím chce říct jiného než jiní?
Umí být ve všednosti také tak neobyčejný?
Splní a udělá sám od sebe? Přes pozornosti se mě bude snažit poznat?
Nebo bude obdivovat vlastní dokonalost jak chytře na mě jde a já podléhám?
Chce slyšet jak je úžasný, dokonalý.......
Povrchní k povrchnímu.
Vázy mám, parfém by snad mohl odhadnout.
Nevěřím,že se dostaneme dál než za společný víkend. To si vyjedeme na výlet nebo já ti něco uvařím.
Pláchneš.
Nebo já. Okázalost nemá dlouhého trvání. Udělá dojem.
Usměju se. Znám. A dál?
Vizitka je stále úplně bílá.
autor agahu @  
02.02.2011
Lev a pes
"Stejně bych tě opustil. Jednou.....to přece bylo jasný, že my dva jsme neperspektivní známost.
Jsem s tebou hrozně rád, ale pochop......bla,bla,bla"
Přestala jsem poslouchat. Mozek naskočil na režim vypnuto.
Snaž se, ztrapňuj.
Je pro tebe důležité odejít jako lev. Král savany.
Pro čí pocit?
Neposlouchám tě.
Slova o ničem.
Slyšet je chceš ty sám.
Ještě jsi si vymyslel scénář jak budu reagovat a nyní si myslíš, že jsem v koutě.
Na co by to asi bylo?
Držet chlapa, když chce jít a musí kolem toho dělat cirkus. S nějakou perspektivou.....
Zalíbila se ti jiná sukně.
Třeba jsi se pod ní už i dostal.
Tvoje věc. Jdi už.
Mě nezáleží na tom, zda odejde lev či zpráskaný pes.
Výsledek je stejný.
Postel je zase celá moje.
autor agahu @  
02.02.2011
Důvěra
"Víš,co mám na tobě rád? Že se neptáš.
Jako bych neměl balvan na hrudníku. Jsem osvěžený"
Taky se neptáš. Voláš málo.
Oznamuješ. zeptáš se, kde jsem a přijedeš si tam pro mě.
Je ti jedno, že tam mám své auto. Společnost. Je ti to jedno.
Chceš tam být. Jdeš za mnou a další okolnosti neřešíš.
Zavoláš Želvy. Přijedeš taxíkem. Jak nedůležité......
Mám volnost. Důvěru.
Víš, že nebudu nic namítat. Co bych měla?
Když zavolám já, nestalo se mi, že to není stejné. Řekneš: "přijeď, těším se."
Tak jako já.
Neptám se. Nepotřebuji to.
Balvany tíží každého. Já mám raději pírka.
autor agahu @  
02.02.2011
Složitosti
Chce jiného, ale je s ním.
Chce jinou, ale je s ní.
Jiný s jinou......ohraný film.
Hlavně nebýt sám.
Trápí nás nejistota, pochybnost.
Užíráme se, podezíráme. Obviňujeme.
Adrenalin, smutek, zlost, lítost.
Den za dnem. Minuta po minutě.
Churavíme. Láskou, steskem.
Věčně utíkáme, hledáme. Nechceme se dát celí.
Srovnáváme. Složitosti.....
Strašně mě nebaví! Otravují.
To mlžení, hry na schovku. Dupání nožičkou.
Zvedání prstíku.
Únava je větší než radost.
Docvakne to snad už konečně někomu?
Přestane se užírat, týrat? Je rozdáno.
Karty můžeš přehazovat jak chceš. Získáš?
Když budeš s jinou, jiným než tě k němu táhne silná vlna vášně, lásky a náboj?
Kašlu na složitosti! Jdu vařit.
autor agahu @  
28.01.2011
Rozhodni se!
"Rozhodni se!"
Věta, co vnímám už řadu let.
Někdy strašně bolí. Krutá. Osobní.
Situace, kdy vzdychám. Protože jsem se nějak rozhodla.
Pro to samé se často usmívám.
Období se střídají.......
Ohlédnutím mohu bilancovat.
Ale stejně, rozhodni se! Já nebo ty.
Není to soutěž. Hra. Počítání.
A je to! Přítomnost. O tu jde.
Ano, chtěla bych něco či někoho zpět do života. Moc.
Ale není to na mě. Jen někdy.
Když to přijde, musím se rozhodnout já.
autor agahu @  
26.01.2011
Mladá holka
Dal mi pusu. Provokoval okolí, chtěl to tak.
Bylo mi to jedno. Roztomilý kařpar.
Rád na sebe poutá pozornost. Já vím, že mě zkoušel. Troufá si.
Servírka ze všeho měla šok. Vydýchávala to těžce. Mladá holka.
Právě, moc mladá. Ještě se nemůže orientovat vůbec v ničem.
Obsluhuje, možná studuje, možná už nikdy nic jiného nebude, než roznášet to kafe.
Každý den, jako nám.
A časem si zvykne. Že neuvidí líbat se jen vrstevníky. Nebo se naučí vše ani očima nekomentovat.
Jako profík. Nehne brvou.
Usměje se, položí objednávku na stůl a bude si hledět svého.
On to věděl, že je kuře. Vůbec nic neriskoval.
Zareagovala jak on čekal. Bavil se.
Já méně. Měla jsem tu kávu v klíně.
Kopýtko a hráč. Dosáhl svého. Má sukně......tak jak chtěl.
autor agahu @  
19.01.2011
Jen klíče
Co je důvěrnost?
Polibek, dotek ruky, pohlazení? V jistém slova smyslu.
Po kartáčku v koupelně jsou to klíče od bytu.
Přijmout je nebo se tvářit, že o nic nejde a příště je nechat na stole?
Neustále zapomínat používat a nebo je vracet.
Kdy je vrátit?
Jak se chovat, když máte takovou důvěrnost v ruce? To nejsou klíče od rodičů.
Ten, co vám je svěřil, měl nějaký důvod.
Něco naznačil. Či vůbec netušil, že to dělá.
Stává se i tohle.
Je tak nad věcí, že mu je fuk, kdo v jeho soukromí pobývá, může tam bez varování vstoupit.
Právě, bez varování. Zazvonění u dveří.
Jen tak. Nezván.Jen tak.....velká důvěrnost i důvěra.
Krok, co se někomu dělá velmi těžce.
Jiný nehlesne a jde dál.
Vrácené klíče dá dalšímu. Další. Jen klíče.
Je to opravdu tak?
Jen klíče?
autor agahu @  
18.01.2011
U sporáku muž
Palačinky do postele.
Vyskočil jsi jako srnec z křoví a radoval se, že mi uděláš snídani.
Té, co nesnídá. Nebo je to její oběd.
Písnička Karla Gotta v mé hlavě. Kavárna Savoy....tu mohu.
Místo palačinek trhanec. Z hrozné, mužské, pánvičky.
Ještě provoněná tebou jsem ti napovídala.
Já, co v kuchyni tančí....
U sporáku muž.
Romantika.
Jednou....
Škoda, jen jednou. Nestihla jsem ti to oplatit.
Vlastně jsem ani nechtěla.
Doufala jsem, že časem se ti cvik dostane do ruky.
Palačinky mohu.Sladké, slané a třeba klidně i ten trhanec.
autor agahu @  
18.01.2011
Průvan
Skoro mě přestalo bavit psát.
Události se hrnou a po tání voda stoupá.
Ne, netopím se. To ty dveře......
Zdály se zabouchnuté. Žádný průvan.
Omyl. Stačí pát měsíců s někým, kdo má trable s vlasními rodiči. Kteří se nedokážou domluvit.I když jde o život.
Stejně jako ti moji. Dopad na jejich děti....... Ovlivňuje chování úplně ke všem.
Okolí, partnerům, faleš, přetvářku.
Když se láme chleba, nedovedou posbírat ani drobečky. Očekávají to po okolí.
Nic pro mě. Jsem jiná.
Mám jinou intuici.
Koho ráno vidím v zrcadle? Samu sebe a každý den.
Vrásky mám, tělo dvacítky už je pryč.
Tak musí přijít něco jiného, dál.....
Co mohu ovlivnit. Nebo mám v sobě.
autor agahu @  
17.01.2011
Osoba blízká
"Sakra, blejskli mě! No, to je dobrý....., žádný provoz. Ty to vyřídíš, jsem přece osoba blízká.
Promiň, já na ty kamery zapomněl."
Jak je to dlouho? Něco přes půl roku.
Vlastně datum znám přesně, přišlo mi předvolání k projednání přestupku. Prkotina, body řidiče.
Osoba blízká? Ty?
Tak lehce jsi to tenkrát řekl. Ano, byl jsi mi blízký.
Ani jsem nevěřila, že máme tak bdělé strážce zákona.
Jde mi o tu blízkost.
Mám o ní mluvit v době, kdy to není pravda? Byla to vůbec pravda?
Kdo je mi blízký? Jak se na život dívám?
Co cítím?
Osoba blízká mému srdci......
Měl jsi našlápnuto. Hlupák váhá - to znám z písničky.
I ze života. A ta osoba blízká je prostě pořád.
Dikce zákona je směšná. Jen pravidlo, co se dá obejít. Když chceš. Nebo umíš.
K tobě necítím nic. Další události to tak zařídily.
Výrazně jsi tomu pomohl.
Hezké období, kdy jsem zkoušela věřit v blízkost.
Dávala si načas. Dávala a netuším, zda jsi to vůbec vnímal.
Jste ješitové. Do jednoho. Absolutní odevzdanost se vám líbí.
Vy si dokonce myslíte, že ji máte.
Omyl. Tvůj i můj.
Nejsi osoba blízká. Bylo brzo, nic moc jsme spolu neprožili. Není na čem stavět.
Ani cit, vztah či závazky.
Zábava.
Má osoba blízká je někdo jiný. Vlastně je jich daleko víc.
Vyřízeno. Body mi zůstaly.
I ti blízcí. Krása.
autor agahu @  
04.01.2011
Dětský pokoj
Nemohu si pomoci,vnitřně to tak cítím.Jen to neříkám nahlas.
Já a další děti? Už NE!
Mám svého až nad hlavu.
Je jen jedno. Stejně stačí.
Ostatní mám ráda. Vlastně proti nim nic nemám.
Jen ke mě nemohou patřit.
Ať mě nikdo neplete do jejich výchovy.
Neseznamuje s rodiči nebo nechce, ať já se zapojím a vychovávám.
Dítě si rodiče nevybírá. Znám to sama na sobě.
Já už si ale vyberu a vím, co chci.
Proč se zalamovat a chápat partnerovi děti? Já to po něm také nechci.
Vše musí jít samo, od srdce. Přirozeně.
Nebudu se nutit a ani ty děti ne. Mě je fuk, co si o mě ony myslí.
Zda se jim líbím, vyhovuji. Mají své rodiče.
Má životní kritička, zrcadlo, umí být také pěkně hustá.
Zametám jen před vlastním prahem. Za něj pustím málo lidí.
Děti partnera?
To si rozmyslím a pořádně.
Láska je fajn. Mozek dítěte však věci mezi dospělými bere těžko.
Další teta, co s ní táta bydlí.....
Musí mě mít rádo?
Nebudu další teta. Mám jméno. A jasno.
Dětský pokoj navíc v bytě nebude. Už jsem zrušila oba dva.
autor agahu @  
31.12.2010
Mé věty
Půjčím ti bundu,ochladilo se.
Ne, to koupím já. Nebudeš se s tím tahat.
Píchám tě, viď? Jdu se oholit, i když je víkend.
Vem si šaty. Nebo ne, tu květovanou sukni. Tu mám na tobě rád.
Nemusíš se malovat, oči máš hodně výrazné i tak. Rtěnka je zbytečná, vždyť víš. Jdeme přece spolu jen ven.
Nech si ty tepláky, ta barva je na tobě sladká. Troufalost, uznávám. Velmi rafinovaná žena.
Přikryji ti ramena. Přece mi nenastydneš.
Víš co, vem si raději na spaní tričko. Nahou tě miluji, ale lásko, už jdeme spát.
......kterou mám nejraději? Už spěchám za tebou, dej mi pár minut a jsem tam!
autor agahu @  
23.12.2010
Slabosti
Každý máme nějaké slabosti a nedostatky.
Nerada žehlím, skládám čisté prádlo. Utírám prach, čistím boty.
Protože jsem statečná, co mě obtěžuje, tak deleguji a nebo se překonám.
Rutina. Nikdy není hotovo a stejně s tím nejsem srovnaná.
Žehlička a já? Raději uvařím, upeču nebo si něco přečtu.
Nedůležité prkotiny všedního dne.
Myšlenka na ně mi dovede pokazit náladu. Ale má řešení.
Hospodyně. Skvělý vynález, výhoda a ráda platím. Klid je nejdůležitější.
Mile ji pozdravím a mizím.
Jako muž. Plně ho chápu. Když nemá za koníčka lítání s hadrem po bytě.
Slabostí mám víc.
Hýčkané a laskavé. Doufám, že milé i mým blízkým.
Dobrá nálada, humor, příjemno.
Zařízeno trošku organizovaně, ale nenuceně. V klidu a pohodě.
Málo zuřím. To spíš mlčím a doufám. Že ten, co můj smutek, tesknotu či nemilé překvapení, pochopí,veme a nechá si mě.
Citová investice se mi vrátí.
Nemusí. Není to poviné. Jen milé, osvěžující.
Jako to nažehlené a voňavé prádlo.
Jsi má největší slabost. Radost a potěšení. Bez hříchu.
Ráda podléhám.
 
20.12.2010
Maceška
"Kůži máš hebkou. Jako co? Plátky růže?"
"Ne. Jako maceška. Už jsi na ni někdy sahal? Krásná květina.
Plná barev a její květ......příjemný pocit."
"Počkej?! Nedávají se na hřbitov?"
"Ano, nezaslouží si to. Pamatuješ, měla jsem jich plný balkon. Mšice, potvory jedny. Háklivka, jako já."
Maceška, růže ne. Ta je neohebná, tvrdá, plátky nejdou po větru. Já jsem jemná a voňavá."
"Maceška nevoní. Vlastně nevím."
"Víš. Nevoní."
Já ano. Lákám tě vůní. Sám víš jak ti voním.
Žensky.
"Žena,co mě nenechá chladným. Pleť barvy broskve. Všude. A ta maceška. Jsem ztracen!"
"Jsi hotový básník. Metafora za metaforou."
"Hm, to ne. Je to můj pocit z tebe. Naše hovory po milování. I při něm. Rád tě hladím."
"Já vím, nápodobně.
Voníš mi po mandlích, chutnáš jako hořká čokoláda a jsi jako samet. Nebo nejjemnější damašek.
Pojď sem, je mi zima!
Maceška mráz unese, je to odolná květina.
Já ale kytkou nejsem, nutně potřebuji tvé teplo. Žár!"
Milování ve tmě. Necháme za nás mluvit smysly.....
 
20.12.2010
Sen
Zahradní slavnost, krásné pozdní jaro.
Kolem všichni mí blízcí. Jeho také.
Naši blízcí. Zvláštní......
Kvetly stromy, tráva byla svěží, smích.
Plno jídla, úsměv, hezcí lidé. Cítila jsem se šťastně.
Pohoda sálala z každého.
K veřeru řekl, že mám počkat. Za chvilku je zpět.
Teplá noc, znaveni se loučíme, část uléhá k spánku.
Já v kychyni a čekám. Pozoruji hvězdy.
Nebyl to můj dům, nikdy jsem tam nebyla. Mí blízcí spali.
Přišla za mnou, dívala se.
Pohladila mě po rameni. "Nepřijde, šel spát jinam. Vrátil se k ní.
Znám ho déle než ty. Mám o něj starost. Mateřskou. Neklidná duše, ty víš...... Děkuji."
Já se probudila.
Uplakaná.
Sen se všemi, co mám ráda.
Skoro nikdy si nic ze spánku nepamatuji.
Ta zahrada, kuchyň, hvězdy, mě provázejí stále.
Už dlouho. A také mí blízcí.
Úleva.
autor agahu @  
15.12.2010
Jiný level
Posloucháš své srdce?
Jak mi odpovíš?
Slyšíš ho?
Proto u tebe pořád hraje muzika, hučí PC a telefonuješ.
Vymýšlíš nové projekty a spěcháš do tělocvičny.
Už ani neplaveš. Sauna také ne.
Já vím......., být se sebou úplně sám....
Mohlo by se to přihodit a uslyšíš ho.
Naskočí jiný level.
Muži neuroní slzu. Jsme na tom lépe.
Nechceš mi odpovědět. Uhýbáš očima.
Rychle si ubuješ boty a vyrazíš do vánice.
Vločky budou padat na tvář.
Zatneš zuby, sníh křupe pod nohama.
Neposloucháš. To by jsi zůstal.
autor agahu @  
15.12.2010
Kradená radost
Budu milenkou. Ty se mají lépe než manželky.
Sdílí s mužem jen radosti a nejsou na jejich starosti a stesky.
Mají ho pro potěšení, něhu, slast.
Je o ně pečováno a mohou být uvolněné.
Nečeká se od nich večeře, plná lednička, vyžehlená košile, péče o potomky.
Ano, milenkou. Někdy. Občas.
Hýčkaná. Usměvavá a užívající si.
Milenka muže.... ví kam patří a přesto mu někdo chybí.
Jeho kradená radost. Chvilka uvolnění a požitku. Z těla ženy, souznění, klid.
Umí se za to vše odměnit, váží si toho.
Není to vůbec špatné, být milenkou.
Mám tě na to hezké a o to jde.
autor agahu @  
13.12.2010
Nepřeskočíme
Zastřelil se. V noci vstal,slyšela ránu a je po všem.
Nepoznala nic.
Ona na to neměla mozkovnu. Hezká a milá. Jemu to stačilo.
Jen ho dotlačila přítomnost a sevření začalo být těsné.
Test se nepovedl. Musíte ještě jednou, stává se. Na lačno.
Už ji pustily z nemocnice, je plná optimismu.
Včera se hrozně opil. Chápej, je to jeho sestra. To víš, že jsem se bála, cukr mu zase lítá.
A ten mobil mu nekoupím. Máš hodnější dítě než já. Nepřimlouvej se za bráchu.
Krásné narozeniny, Plyšáku! Je po poledni. To víš, jak rodím,jsem celá pryč.Furt stejný kecy od mámy,já vím.
Děkuji ti, Sluníčko.
I tobě děkuji. Za vánoční hvězdu. Viděla jsem tu únavu v tvých očích. Slyšela zvonivý smích z tvého auta a jsem za něj tak vděčná.
My dva si rozumíme. Bez toho smíchu by nám na světě nebylo dobře. Mě by nebylo. Vím to.
Tobě, co máš dnes stejné šimrání kolem žaludku, budu držet palce, ať ti operace dobře dopadne.
Tak jo, mám slavit. Chystáme se na pohřeb. Jen někteří. Byl mladý, zbytečná smrt.
Nepřeskočíme. Já bych chtěla, moc.
To je den! Nedělala jsem vůbec nic. Nic!
Hyacint rozkvete a voní už teď.
Čas vánoc.
Víš, že jsme si tě kdysi dali pod vánoční stromek? Krása!
autor agahu @  
13.12.2010
Cigareta
Říkala, že kuřák se k nekuřačce nehodí. Měla pravdu.
S odstupem to uznávám.
Životní styl je jiný. Uvažování.......
Do všeho se musí vejít cigareta. Nechápu.
Kuřáci a jejich koutky.
V práci, kavárnách, před obchoďáky. Sbližuje. Návyk.
Smradlavé ruce. Závan. Nemohu.
Stejně jako alkohol, co vyvěrá z pórů tvého těla. Když spíš. Nemohu.
Já nemohu spát a chce se mi zvracet.
Nejsem těhotná. To tak v hlavě naskočilo samo. Časem.
Víš..... Máš hranici za kterou nejdeš.
Ona mluvila jen o cigaretě. Já bych doplnila.
Chlast, pot, špína za nehty, dech.
Dál už nebudu pokračovat.
Nebo...... ne, nejsem těhotná a stejně se mi chce......
 
13.12.2010
Amerika
Otravuje mě odpovídat.
Jenže s tím nic neudělám. Pokud budu živa.
Někdy jsem totálně rozčílená. Co všichni blázní?
Jak to myslí? Přece nejsme v Americe.
Už i tady?
Co je vlastně každému do toho?
Zajímá je to vůbec nebo to vypustí z pusy jen tak? Pro prolomení ticha.
Trapného, třeba.
Už se zase pěním. Sama na sebe.
Od neznámých lidí mi to přijde jako vrchol nevkusu a blízcí přece vědí.
Nemusím ani kváknout.
Tak jo. Ještě jednou, aby bylo úplně jasno.
Mám se dobře!
Až nebudu, patrně dostanete parte.
 
13.12.2010
Ano
Ano, stále špatně spím.
Ano, myslím na tvůj dotyk a dech. Něžnosti.
Ano, je mi to líto. Jsem smutná.
Ano, nezabojuji, nenapíši a budu mlčet. Budu potichu.
Ano, vím, že víš. Oba víme.
Ano, fatální ztráta rozumu, srdce. Je to dar.
Ano, vztek přešel. Lítost odchází a těžko se hledá. Spíš nehledá.Nejde to.
Ano.
 
08.12.2010
Dost
Vodíš mě na stejná místa jako ty předchozí. Ukazuješ, co máš rád.
Jídlo, cesty, kavárny.
Já, já, ,já.
Teď nezvednu telefon. Na noc ho vypínám.Ne, proč by to mělo být jinak? Protože se my dva poznáváme? Aha.
Ale ne, to nejsem já. Vypínám.
Jídlo nemám rád tak ostré. Jinak výborný.
Koláč je příliš sladký. Příště méně cukru.
Tahle restaurace? Počkej, tu neznám!
Centrum nesnáším.
Multikino? To už vůbec nezkousnu.
Jé, ty chodíš spát tak brzo? Ani skleničku si nedáš?
Tohle jsou moje koníčky, respektuj to.
Jsem zvyklý na černý čaj.
Jezdíš taxíkem? Počkej, to ti není líto peněz?
Kolik že stál ten lístek na koncert? To bych na něj teda nešel.
Nepoletím! Zbláznila jsi se?
Tolik komplikací.
Že vše je již zařízeno? Ty jsi to zvládla?
Ano. Tebe už mám ale dost!
 
08.12.2010
Supermatka
"Jak ti je? Už dobrý?"
"Nejde o dítě, snažím se."
"Jo,to máš pravdu. To by byl průser."......my jsme oba tak tou svoji prací deformovaní....
Otázka. Odpověď.
Zeptal se, protože mě má rád.
Odpověděla jsem, protože ho mám ráda.
Skoro jsem nelhala.
Doba, kdy konečně nejde o dítě.
Nekomplikuje vztahy, život. Neberu ohledy. Nemám z toho bolavý žaludek.
Supermatka může odpočívat.
Zodpovědnost jí nesvazuje nohy a otevřela srdce.
Je mi dobře. Není důvod být neupřímná. Zejména k sobě.
Skrývat pocity, trápit se.
Lehce vyřknout i nepříjemnosti.
Ne každý to unese. Prý, když jsi upřímný, nemáš přátele. Prý.....
Tak to budu asi vyjímka.
Čas totiž vždy ukáže. Nebo vezme.
Jak mi je? Smutně.
Teto, budeš mi moc chybět.
Víc, než kdokoli jiný. Jsem celá ty a to je prima. Děkuji.
 
06.12.2010
Hrách
Objal si mě. Vřele.
Spěchal pryč, práce.
Střih.
Už bez objetí, hádka a bouchání dveřmi.
Ne! Nedělej to! Nikdy nevíš.......
Můžeme toho litovat. Oba.
Nehádejme se před usnutím. Prosím, uvažuj.
Byl to hrách hozený na stěnu.
Zbytečné! Došla síla. Moje.
Nechápal jsi to. Já zase tebe.
Střih.
Objetí. Ne od tebe. To ne.
Závidíš. Ano, objímáme se.
Vím, že ho mám a jsem tím bohatá.
V radosti. Nemoci. Při úspěchu dcery.
Žádná hádka, upřímnost.
Loučení i vítání úplně stejné.
Radostné. Někdy tečou slzy.
Vím, že už jsi pochopil. Ale je pro nás dva pozdě.
Mé stálice jsou jiné. Ty ne.
To oni. Ona. Co je i tvoje.
Mě jsi měl a já si vybrala.
Tak jako ty.
Kdo lépe? Co myslíš?
Já se loučím i vítám. Nerozcházím v nepohodě.
Na to nemám čas. Nechci.
Zkus to, funguje to.
Uč se.
 
04.12.2010
Večerníček
Nemám se pro tebe trápit. Dělat si starosti.
Pusa na dobrou noc.
Potkal jsem prima holku ,cítím se s ní dobře. Není to víkendové poblouznění.
Kdo ti o takové SMS stál?
To je hodno dospělého muže?
Odpověděla jsem jenom na tu poslední.......
Někdo, kdo se bojí skládat vztah,dělit se......i když je jinak prima a skvělý milenec, bez závazků......
I žena přemýšlí.
Zda se má spokojit s tím, kdy na ni máš chuť.
Jestli bude jen jedno číslo.
Co znamená peřina až k bradě a přání dobré noci je oklikou.
Usínávali jsme propletení.
V noci šátrali jeden po druhém. Po probuzení úsměv.
Už jsi jen bral.
Jsem vnímavá.
Pohlazení nebylo tak horké. Pusa jak tetě a každý svoji stranu sedačky.
Beze slova. Hádka žádná. Úcta, klid.
Jen moje nervozita. Já něhu potřebuji jako vodu.
Mužskou inspiraci, zájem.
Večerníček byl zkrácen na pudovou potřebu.
Ranní milování vyprošené. A nikdy víc, než jednou za den.
Mohlo být víc.Síly dost.
Vyznání ubylo........rozčílenost , jak tě přitahuji, přibyla.
Prostě jsi neunesl sám sebe. Věděla jsem to déle. Ale proč ti to ulehčovat.
Milování s tebou je tak krásné. Od prvního oťukávání. Přitažlivost nadpozemská.
Byla, je. Nechtěla jsem se o ni připravovat a budoucnost neřeším.
Přestal jsi se ke mě chovat hezky.
Provrtaná do tvé hlavy jsem to cítila.
Jak řešíš sám sebe.
Zažila a znám.
Mě nebolí, že je ti prý s ní dobře. A oznámení je hloupé. Ty jsi odešel.
Budeš stejně ve všech dalších ženách hledat mě. Budeš.......hledáš.
To byl důvod útěku. Já ti nepomohu.
Miluji krásné večerníčky a sladké vstávání.
Žít je co nejdéle, to je můj cíl.
autor agahu @  
28.11.2010
Únavná pohoda
Mě to mozek nebere.
Delší čas, co jsem od tebe odjížděla. Postel, sex a sex.
"Jo, je čas na děti. Jsem přece normální. Co jsi čekala?"
Já?
Sex. Rozedraných duší mužů jsem měla plné zuby.
Občas prohodíme slovíčko.Gratuluji k narození dítěte. Už má skoro rok. Holka?
A zase...... jsem sám a nic mě nebaví.Chybí mi tvá blízkost.
Odpovím: sex?
Ne,ty mi chybíš!
Cože? Já?
To ty jsi mi vše o životě chlapa moc hezky vysvětlil.
Dítě máš, znervózňuje to, jsi už jinde, nepřebaluješ, piješ, hulíš trávu a .....já nebyla riziko.
Únavná pohoda. Sex, sex a vše okolo.
Jen to dítě ne. Já už ne a ty ještě ne.
Vidíš, ani ono tě nezkrotilo, ale nemělo cenu o tom něco říkat.
Mužský přístup.
Sex? Uvidíme.
autor agahu @  
28.11.2010
Vítr
Co by se stalo? Zabojovala.
Bylo jí přes třicet, biologické hodiny tikaly.
Stačilo lichotit. Všiml si mládí.
Pro něj to mládí bylo. Svěží vítr. Už dlouho ho postrádal.
Myslel si, že už není. Je neviditelný a čekal.
Sám se nesnažil ho přivolat, vrátit zpátky. Bylo lákavější začít.
Opravdu začít?
Vánek mládí se proměnil v uragán. Konečně se něco dělo.
Nechtěl vidět tu spoušť. Šlo mu o vítr.
Jak se vše opakuje.
Zabojuje. On nebo ona a nastává změna počasí, která smete okolí.
Čím větší sobec, tím je to horší.
Nikdo nechce slyšet, že vítr si musíme chránit. Užívat si vánku a narušitele vyhnat.
Zabojovat.
Je jedno na kterou stranu.
Zabojovat. Neničit a po srdci použít hlavu.
Ano, je jí třicet. A co?
Hezká holka, nic o životě neví. Kolik jí bude za dvacet let?
Stejně jako teď jemu.
Proč to muži nevidí a potom hekají?
Vlastně hekají i ony. Slyší vítr.
Stále ho slyší. Ony.
Oni už ne. Potřebují úplné ticho.
autor agahu @  
28.11.2010
Empatie
"A co na tobě viděl, to nechápu?"
Mám se zvednout a odejít? Jak to myslí?
Hořká chuť na jazyku zůstala až do večera.
Nikdy jsem nepochybovala, že vidí. Vnímá a hoří.
Červíček zahlodal. Vrtal. Neumím mlčet.
Co na mě vidíš?
Jeden řekl, že mi snad přeskočilo. Proč to řeším.
Druhý byl peprnější. Poznal, že mám slzy na krajíčku.
Třetí na mě jak na malou holku, něžný, pofoukal zmatenou duši.
Oni vidí. Všimli si, že jsem zaskočená.
Empatie jim není cizí.
Nejlepší byla Hanka."To ti řekl? Tak na toho se vyser! Není normální. Nebo úplně slepej!"
 
27.11.2010
Mé okouzlení
Už v dětství jsem slýchala jeho název. Zdálo se mi tajemné.
Zvídavě, jako dítě, jsem po něm toužila. Prý ho mají v Asii, tady vůbec, je sladké.
Je, moc. Mé oblíbené.
Hodně dávno jsem prvně ochutnala v Dubaji.Krásné setkání. Vykulené oči na nápoj z čerstvého ovoce.
Zmrzlina od Algidy. Tady ji vůbec nevedli. Dávala jsem si tři denně.
V jeho období si kupuji čerstvé.
Na jaře mi málem pro jeho chuť uletělo letadlo. Ledová tříšť, úžasná. Včetně toho adrenalinu.
Včera jsem koupila kompot.
Přidám ho ke kuřecím kouskům na kari. Doufám, že bude chutnat.
Mé okouzlení trvá.......mango.
 
26.11.2010
Zloděj
Okradla by jsi mě, to nejde!
Úplně mě vyděsil. Já? Zlodějka? Nikdy!
Ani žvýkačku v naší sámošce jsem jako dítě nestrčila do kapsy.
Platím, prosím, ptám se a děkuji. Nekradu!
Jedna strana mince.
Myslel to jinak. Špatně? Kdy to bylo důležité?
O kolik jsem jsem sama byla já už okradená? Nebo jsem se s tím smířila.......
I kabelku z nákupního košíku mi vzali, úplně celou. Dvakrát.
Okradená či zlodějka? To nemohu řešit.
Jen s něčím se dovedu smířit. Jinak než ty.
Jinak než jiní. Většina? Já nevím.....
Pokud jsem tě okradla, omlouvám se.
Zabránil jsi tomu,dobře. Poranil jsi srdce. Dvě.
Sama se cítím okradená. Zlodějem.
Co já jich už potkala.....
Nikdo by to do nich neřekl. Oni existují.
Jako já a Ty.
autor agahu @  
20.11.2010
Malý Princ
Konečně jsem se projevila. Bezradná, bezmocná a úplně mimo.
Nechtěla jsem si vybrat, hádala se jak malé děcko. Nebo blondýna?
Že to nezvládnu, jakou barvu, kam to dám, nechci se s tím tahat.
Prostě NE! Je to velká zodpovědnost a já ho nechci.
Už začal šílet. Takovou mě viděl prvně. Měl mě asi dost.
Sázel argumenty. Jeden za druhým.
Racionální, romantické. Motivující. Nepomáhalo nic.
Měla jsem strach. Ze zodpovědnosti. A jaký!
Zíral. Co to se mnou je?
Hráblo mi?
"Haloooo, je to jen cibule amarylisu! Směsná cena. Když se ti nepovede jej vypěstovat, nic se nestane.
Zkus to. Už si laskavě vyber! Vždyť to stojí pakatel. Tahat se s tím budu já.
Dobře, tak barvu! Řekni jakou barvu."
Ne....,ukázal na bedýnku a zaplatil.
Květinový trh v Amsterdamu.
Udělalo se mi špatně. Já mám a hned dvě! A už po mě něco chce. To nezvládnu!
Jen jsme pípla, že ani neděkuji. Protože jsem na jaře jeden zahubila. Špatně jsem se o něj starala.
Nesnáším pocit selhání. A to jsem se vážně snažila.
To zase zíral on. Že mě to tak rozhodilo. Jak se dívám na tu krásu , ale i když na ni mohu dosáhnout, nechci, odmítám.
Skoro hystericky.
Hodil na mě zodpovědnost.
Dohlížel na zasazení, našel návod k pěstování. Došlo mu, proč se tak bojím.
Jeden už kvete. Krásně.
Druhý....... uvidíme.
Jenže....... jsem prostě zodpovědná. I když to není růže.
To byl tedy zážitek! Otevření 13. komnaty.
Zatím je to dobrý. Na zbytek se snad stihnu připravit. Mám návod.
Malý Princi, stále mi lezeš do života.
Prosím, někdy mě vynech! Děkuji.
autor agahu @  
19.11.2010
Tíha zbytečné samoty
Nevím, proč jsme vždy začali stejně.
Po dlouhém mlčení, přerostlém v hádku, přišel stesk.
Tíha zbytečné samoty.
Mě bylo jedno, co jsi žil. Zavřel jsi dveře a byla jsem jen tvá.
Dotyk, tričko dole. Vášeň.
Ani jeden nepromluvil.
Někdy tekly mé slzy. Na polštář či tvé rameno.
Z rozrušení, rozkoše, dlouhého čekání na tvoji náruč.
Vím, že jsi je viděl. Vnímal. Znáš každé mé znaménko, záhyb.
Umíš pochválit, lichotit. Vše mile.
Ve chvilce největšího sblížení mlčíš.
Mlčíš.
Jako já. Hodně to bolí.
Zvláštní situace. Oba tak komunikativní jedinci, co nejdou pro slovo daleko.
Potkáme se a vše je jinak.
Vrním jako kotě. Přilepíme se k sobě......
......a zase mi tečou slzy.
autor agahu @  
19.11.2010
Houba
Stála tam a byla nahá. Pro mě ano.
Elegantní, známá všem. Nebylo to na jevišti. Pokleslé koutky, oči stále jako mandle.
V nich smutek. V manželství, ale na starosti sama. Udělala chybu. Platí a hodně tím ovlivní to, co do dnešního dne má.
Dochází jí to pomalu. Já ale vím, že tak to je. Dřív než ona, to vím.
Vím, že mu alkohol rozváže jazyk.Tváří se jako mistr světa a s další sklenkou je to menší a menší kluk.
Chtěl by držet v náručí, pobrečet si.To bych ale musela otevřít další láhev. Neudělám to.
Jsme kamarádky. Já to tak stále vidím. Jenže intuice mi říká, že tu holku zase nepoznávám.
Tajnosnubná. Popírá vyřčené a odžité. Pronáší moudra, co vím, že má načtená, neprožila.
Je mi to tak cizí.
Servilní úsměv, vždy vše pozitivní, ale myslí si něco jiného. Jako já či většina uvažujících rozumem. Neřekne to nahlas. Ona ne! To se přece ve společnosti nedělá. Jsme snad nějaká společnost, když jsme spolu trávily tolik času? Cítím pocit na zvracení a odcházím jinam. Mohu.
Pláč, zoufalství. Jednoho, co ztratil a druhého, že nechtěl.
Hrozná bolest.
Žádný film. Můj jeden den.
Nasávám jako houba.
Není kam utéct. Asi to mám někde ve své knize hned v úvodu napsáno.
Ani si už nekladu tu otřepanou otázku. Já a proč? To je moje cesta.
Houba je plná. Chybí ten, co ji vysuší, očiští a mě je hned lépe.
Mohu znovu vstát a nemít ten strašný pocit nekonečně velké houby. Co sbírá všechny negace okolo.
Řekl mi: běhej, sportuj, najdi si relaxaci. To ze sebe musíš dostat.
Rady. Miluji je. Sama je dávám nerada.
Zda to pomáhá jemu, nevím.
Byl tím,co jsem mu dovolila moji nasáklou houbu vyždímat. Ty si vybíráme.
Jsem houba. Jen do mě!
Je teprve poledne. Den zdaleka nekončí.
autor agahu @  
19.11.2010
Pozdní vzdechy
Do prvního grilování. Už jsme se tomu smáli.
Jsou jako laně.
Nezahlcuji své nejbližší okolí. Není kým. A proč taky?
Znali mě i před tím, nechodím nikam v páru. Singel.
V manželství mě to trápilo, ale důvod byl. Teď?
Po překvapení, že ten druhý neumí ani slušně vysvětlit a hned se rozchází, už ani nevzdechnu.
Jeho věc.
Na nějaké pozdní vzdechy nereaguji zase já.
Bojíš se mého ukotvení, znát mé okolí. Jde ti jen o oťukávání v koutě,sex.
Tak to řekni na férovku. Já se rozhodnu co chci já.
Zda chci a nebo nechci. O to jde.
Jinak jsi pokrytec a já pitomec. Pokrytec určitě ne. Ty můžeš být obojím.
Nemám pro takové chování pochopení. Slaboši jsou trapní.
Že by většina?
Jdeme dál. Ty nakročíš do soukromí jiné a já si půjdu na víno s kamarády sama.
Jim to dávno nevadí. Mě by naopak vadilo, se případným neukotvencem před nimi ztrapňovat.
Oni si mě nechají.
O to nemám strach. Krásná jistota v nejistotě.
Ztráty počítáš ty!
autor agahu @  
16.11.2010
Vím to?
"Kávička?"
Hezká SMS. Káva je můj oblíbený nápoj.
Někdy je jedno, s kým co piju. A někdy ne.
Někdy se držím hrnku, jen aby nebylo vidět, jak se mi klepou ruce.
Jindy na ni úplně zapomenu. Vychladne.
Šla jsem ostatně na kávu?
Může se stát cokoliv. Jedno neškodné slovo.
Známá vůně........Chuťové pohárky dostaly impuls.
Teď záleží, co odpovím.
Vím to? No, možná.
autor agahu @  
16.11.2010
Krásně jedno
Hezké období, být neustále nahá.
Ano, nahá.
Ještě teď se červenám.
Doufám, že ten pocit,vzpomínka, zůstane.
Přirozený důvod. Museli jsme se dotýkat.
Kůže na kůži. Nevydrželi jsme v kavárně, na procházce.
Spěchali z auta. Do auta. Zavřít dveře bytu. Hotelového pokoje.
Lišácký úsměv. Vášeň.
Bylo tak jedno, zda zrovna lítám s hadrem po bytě či ty jsi celý zablácený po cyklovýletě.
Jedno. Krásně jedno.
Bezbranný muž. Podléhá slabosti. Ví to o sobě.
Období nahého těla. Přirozenost sama.
Já vím.......co není časté, je vzácné. Tak jsi to říkával.
Kdy naposledy?
Svítil jen vánoční stromek, plály svíčky, víno neotevřené.
"Krásné vánoce, drahá. Moc krásné." (více)
autor agahu @  
15.11.2010
Šest jablek
Klábosili u vedlejšího stolu. "Ta je má,čum!"
"No jo,má!"
Byl tam hluk, přišla mi společnost, měla jsem zábavu.
U baru jsme se sešli.Oni a já.
Později. O hodně později.
"Slečno, vy je taky máte!"
Rozesmálo mě to. Opravdu moc. Pánové, jsem žena, nelze to přehlédnout. Já se to ani nesnažím skrývat.
To nepomáhá. Od střední školy znaky hodně viditelné.
Jsem zvyklá s tím žít. Úplně smířená.
"Karle, ona nám nerozumí! To my ale takhle vůbec nemyslíme.......my tu večer sedíme, nudíme se, pozorujeme dámy, slečny ,paní.
Vy už asi slečna nejste,ale u vás je to jedno,víme?!
Úplně jedno. Máte prostě šest jablek!
Ty buď žena má a my jsme potom schopni trhnout rekord a přelámat si i hnáty. Nebo nemá.
Vy je máte.Gratulujeme!
Tak hezky se tu s vámi tráví večer. I když sedíte úplně u jiného stolu. Máte je."
......od té doby jsem to slyšela od mužů povícero.
Šest jablek.
Tak jsem "úplně" v klidu. Mám.
autor agahu @  
13.11.2010
Mimo normu
Nemám si o tebe dělat starosti. Nedělám.
V sobotu se stavíš. Nic. Neomluvíš se za to. Neřeším.
Slyším, co by jsi chtěl. Má to i logiku.
Pokyvuji, ale vím, že jediné, co potřebuješ je řád a systém. V celém životě.
Plácáš se. Zmatek nad zmatek.
Troufám si odhadnout i důvod.
Kolem tebe všichni žijí nějak uspořádaně.Ty nic.
Proč nic? Protože vždy vše neklapne.
Vidíš jim snad do jejich ložnice? Nebo si jen myslíš, že je to tak dokonalé jak ukazují mimo ni?
Úsečky.......panika,že v nich nejsi. Mimo normu.
Co se s tím smířit?
Přestat ubližovat, uklidnit se a plout.
Nebo spíš plavat v hloubce.
Držet slovo, usmát se. Opravdově.
Obejmout, podržet za ruku a taky se nechat.
autor agahu @  
12.11.2010
Hej!
Zastav se,slyšíš! Ano, ty!
Přestaň schovávat oči za sluneční brýle.Zpomal krok.
Hej! Volám na Tebe, míjíme se každý den.
Jednou jsi mi podržel dveře v trafice. Občas do mě vrazíš. Neustále zamyšlený, vážný.
Přibrzdi, všimni si mě.
Děláš to schválně? Už o mě víš dávno?
Není ti líto času?
Snad už ti na tu nohu dupnu sama. Nechci se s tebou jen míjet, potkávat.
Neustále se mi pleteš pod nohy.
Hej,chci tě poznat!
Zastav! Držím tvé noviny.
autor agahu @  
12.11.2010
Něco vyřešeno
"Jak to? Ty s ním nebudeš na Štědrý den? Je to přece tvůj partner! No, to je tedy pěkný průšvih.
Táta je sám. Zase. Chtěla jsem být s ním.Tohle už fakt odmítám řešit!
Vracím se z hor 23.12. Teď ne!
No mami, vy jste spolu ale žili? Ne? Co teď budeš dělat?"
Co by? Jak mohu být partner s někým, kdo se mnou neplánoval budoucnost? Udělal čáru a chce mi úplně zmizet ze života?
Sama tomu začínám rozumět postupně.
Intuice mi to našeptávala, úplný šok to není. Byla jsem s ním ráda. Šťastná.Je to jako cukrátko.Nemáte dost.
Řekl dost!. Chová se tak.
Není o co bojovat. Nemá se mnou plány a tím je hotovo. Vzájemně. Chápeš?
Tvé vánoce jsou mé vánoce.
Od chvilky, co jsi na světě.
Brzdi děvče, neměním zvyky. Ještě nepřišel správný čas.
Nedivíš se, že tvůj otec je zase bez někoho, kdo ztratil trpělivost? Víš, v tom se přece my dvě shodneme.
Táta je fajn. Partner mizerný.
Pozvu ho. No jasně, že pozvu.Uvidíme, co on na to.Nekul oči, jsme tví rodiče.
Celoživotní partnerství. Jeho a moje. Třeba mu to po těch kopancích už došlo.
Já myslím, že ano. Shodneme se, viď?
Ano, jsem hodně smutná. Já, co nemám ráda sladké a peču jen z lásky k druhému, už zase nepeču a nebudu.
Cukroví koupím. Ty ho stejně nejíš. Tak, ať máme jen ozdobený stůl.
Klid, nelituj mě. Kdyby to nebyla láska, tolik nebrečím.To k tomu patří. Ale přejde to.
Zůstane milá vzpomínka. Jen to bude ještě trvat.
To máš stejné jako s tvým otcem. Chtěla jsme ho umlátit podpatkem. Několik let.
Držela jsem se. Udělala jsem to? Ne.
Vše odnesla voda. Na vánoce nemá být nikdo sám.
Takže jasno, vyřešeno. Něco.
Něco vyřešeno. Doufám.
autor agahu @  
11.11.2010
November Rain
Písnička,co oba máme rádi.November Rain - Guns N´Roses.
Chraplavý hlas toho,co už není.Velký orchestr,smyčce. Mě to vždy dostává do správné nálady.
Jaká je? Teskně melancholická.Jako každá vzpomínka,co nás zasáhla do srdce a posunula dál.
Pár minut hudby,chrapák,skvělé aranžmá.
Život sám a zase jen obyčejný příběh o lásce.
Hitovka.Ještě po letech nás zastaví v pohybu.
Kytara.
Krájení svatebního dortu a déšť.
Padalo jim štěstí? Padalo?
Byl to pořádný slejvák se špatným koncem.Věřím v ty hezčí.
Déšť přinese smutek.
Krásná a povedená písnička.
Jen písnička, abychom nezapomněli užít si každé vzácné šťastné chvilky.
autor agahu @  
10.11.2010
Taktika lovu
To málo je na tebe moc.
.....další takový,co stahuje kalhoty a brod je daleko.
Zábava. Ale na tvůj účet.
Lenoch, co neumí zaujmout ,inspirovat, lákat a lovit.
Selže. Sám před sebou.
Klid, my jsme zvyklé.
Není to ten důvod, proč vás předchozí partnerka opustila?
Tenká hranice.....stojí ta ženská za to?
Přeskočíte plot, vylezete na horu či přeplavete řeku.
Složíme všechny zbraně ,protože boj o srdce jste vyhráli.
Přání každé ženy.
O gesta nejde.
Úsměv, pohlazení,muže,
Silná paže a přivinutí s jistotou.
On ji drží a nepustí. Taktika lovu se vyplatila. Zamířil na vysokou a trefil.
autor agahu @  
10.11.2010
Chceš?
Můžeme spolu prožívat krásné chvíle. Okamžiky štěstí,smíchu.
Děláme si radosti. Teď.
Kdysi to bylo podobné,ale s plány.
Zamilovanost,která měla v naší hlavě velkou budoucnost. Byl to on nebo ona..
Jeho vůně, její tělo.
Život, program, děti. Alespoň jedno.
Naše. Vidět ho růst. Starat se o něj. Podřídit se mláděti. Oba a rádi.
Rozčarování. Človíček se prosazuje. Náš život se posouvá jinak.
Hezky,ale jinak. Improvizace. Kdo ji zvládne? Oba nebo nikdo?
Přece ta cesta byla daná.......Tenkrát jsme měli společné plány.
Zamilovaní, propletení do sebe.
Teď pár let v posteli s vetřelcem. Mizí intimita.Ztrácíme se.
Někdo se těší, že snad to zvládne a vrátí se zpátky vše co bylo.
Jiný ví, že to nejde.Není zklamaný, jen realita.Má rád vůni partnera.
Dialog proměněný v mlčení.
Nebo to nezvládne a zjistí, že se sobě ztratili.
Oni dva, láska, tápou.
Nejdříve v sobě a když se rozbřeskne je jasno. Udělá se součet.
Jak jednoduché. Závěr?
Ten není. Možná se uzavře kapitola, ale kniha ještě ne.
.........velmi toužím vedle tebe usínat.
Jde to znovu? Jsi ten, co to cítí stejně?
Téma o kterém se mlčí. Žije se okamžikem.
Jak ho otevřu, ztratím tě.
Když budeš upřímný, neustojím to já. Možná.
Nemusíš mluvit. Žijme to. Tak to cítím.Můžeme......i s plány. Chceš?
autor agahu @  
09.11.2010
Psí oči
Chtěla jsem ti to říct, ale mě to nejde.
Slova plynou z úst, hlas selhává. Oči uslzené.
Věty nemají smysl. Vlastně žvatlám pitomosti a ztrapňuji se.
To je přesně to,co nechci.
Je to přesně to, co vy muži nesnášíte.
Ženské slzy, psí oči, smutek a zmatenost.
Utíkáte od toho pryč. Někdo hlučně, jiný tiše zavře dveře.
Vaše slova jsou strukturovaná. Máte důvod a já smůlu.
Rozumím.
I když bych měla žensky neslyšet.Rozumím.
Přednost či nedostatek? Ano, rozumím.
Jak ale budu žít, to nevím. A neptej se. Protože začnu blekotat a slzet.
Žena a muž.
autor agahu @  
05.11.2010
Propojení
Má radost?
Ta hlavní trvá. Už má úplně jinou podobu,občas mě hodně zaskočí, ale vydrží. To vím úplně jistě. Mateřství.
Jídlo. Dobré, uvařené mnou,pro mě.
Posezení u něj s přáteli, rodinou.
Pohoda, mlaskání, dobrý pocit.
Přátelé. Smích. V pláči podaný kapesník, ruka. Nastavené ucho.
Pohodové hnití. Akcička, co pro všechny hodně znamená.
Propojení toho všeho.Tím jsem bohatá.
Stačí mi to. Nebo spíš to je to ono. Bez čeho bych nebyla já.
Chtít víc mi přijde úplné bláznovství.
autor agahu @  
04.11.2010
Jinde
Potřebuji klid.
Nechce se mi usmívat, vyzařovat pozitivno,pouštět někoho blíž k sobě.
Sdělovat zážitky,zkušenosti,mluvit o povolání,rodině.
Nemocech.Radostech či zveličovat to veliké a krásné,co mě potkalo.
Bilancovat.
Měřit vrásky,kila,délku vlasů či počet dioptrií. Barvu laky na nehty,značku auta.
Fotky nemám,život bohatý.
Jinde.
Je úplně jinde a s jiným okolím.
Zázemím,co zbožňuji a nechci ho otvírat zbytečně.
Maturita byla jen další mezník dětství. Pustila mě dál na mé cestě.
Možná divný postoj. Pro mě důvod,proč nejedu na třídní sraz ze střední.
Už se neznáme.Tolik času na plýtvání nemám.
autor agahu @  
04.11.2010
Ruka
Asi bych měla být hlučná.
Ječet jako správná rebeka.Došlo ti vše vůbec?
Ten můj klid a nadhled. Bolí mě žaludek. Emoce.
Zdají se mi divné sny.
Popálila jsem si ruku. Kopyto,které skučí,když jí někdo podá ruku.
Rána se bude hojit dlouho. Je hodně hluboká. Bolí. Ať! Musí to bolet.
Jinak by to vše bylo povrchní.
Bylo či nebylo? Kouknu na ruku a vím.Snad si ji i zalepím. Nemehlo!
Pohled to není vůbec příjemný. Ani pro okolí. Na moji ruku.
O bolesti žaludku mlčím. Nervy.
Sny, srdce, duše......schovám za úsměv. To mi jde.
Ty víš, že lžu.
Ostatní vidí jen tu popálenou ruku.
autor agahu @  
31.10.2010
Věřit
Jsem ti prý jedno.Nezajímám tě.
"Choď si kam chceš, piš komu chceš,nic mi potom není."
Po objetí, loučení, zprávě, že se vracíš z víkendu ke mě a těšíš se.
Vrníš jako kotě a pobrukuješ si v koupelně.
"Myslím to vážně. Ty jsi mě ukecala. Je to omyl. Omyl! Rozumíš? Odešel bych stejně.
Raději teď, než za rok. Podívej se kolem sebe.
Ty a já.Ty a Nikdo!
Máš vše a já nic.Chci to taky, zažít to..Nemůžeš mi bránit."
To už tekly slzy.
"Ne,nepřemlouvej mě, jsem rozhodnutý. Znáš muže, můžeš jim říkat, že za zdí je mráz ,bažina a oni stejně překážku zdolají a musí poznat sami."
Blbost! Kecy! Někoho co neznám. A zdálo se mi,že poznávám a jsem šťastnější a šťastnější. Bez okovů. Lehce.
Takového tě neznám. Ani nechci.
Protože pusa je opravdová,pohlazení vřelé a milování až do morků kostí.
Ty v sobě řešíš kraviny.
Jenže tahle hra nedopadne dobře.
Jak věřit muži, co utíká a bez důvodů. Není stromem s pevnými kořeny.
Bez důvodu a za slunečného počasí.Na nebi ani mráček.
Jsem ti lhostejná.
Asi ne. Ty mě nejsi a měnit to v sobě nechci.Zakaž mi to......ty,příjemný a voňavý kluk.
autor agahu @  
31.10.2010
Tady a tam
Mé mlčení jsi odhadl.
V určité fázi špatně. Šok!
Možná nejlepší lék, abych se probrala.
Tvůj dvojí život. Tady a tam.
Tady já, příjemno.
Tam malý kluk, co se snaží dokazovat svoji dospělost.
Tady muž. Rozhodný, spolehlivý, milý. Neskutečně vtipný a inspirující.
Tam?
Nevím, jen tuším.
Mají očekávání a ty si neumíš dupnout. Zřetelně se vyjádřit. Doba dřevěných vláčků a tahání kačera na šňůrce je dávno pryč.
Respekt.
Ano, respekt k volbě si neumíš obhájit.
Je to vůbec třeba? Nikdo nemá právo pochybovat. Ukazuje tím jen svoji hloupost a sám neumí žít spokojeně.
Patříš do stejné řady?
Pokud ano, jsi stejný.
Jinak by jsi byl stejný.
Tady i tam.
Bylo by jen tady a teď.
I tam.
autor agahu @  
26.10.2010
Náhoda
Věřím v náhodu.Vše se skládá.
Někdy pomalu a jindy ani nestíháme popadnout dech.
Plány? K čemu?
Možná naše osobní.Přestaneme brát ohledy a hotovo.
Žijeme si své sny.Možná.
Protože je náhodou,když vyjdou úplně do puntíku.
Náhoda je krásná.
V každé podobě.Pláč uleví.
Protože jsme se náhodně popálili.
Ne,to nebyl plán.O to víc to bolí.Bude větší jizva.
Zcela náhodně už to víme.Že nic není zadarmo.
Platíme.Nemusí to být zrovna zlaťáky.
City,úzkosti.
Jak moc to bolí a kde ten práh každý v sobě máme.
Dluhy se nevyplácejí,doženou nás.To není náhoda.
Šťastný ten,kdo se stále takové náhodě diví.
A moudrý?
Prožije si to,trpí.Snaží se,aby ránu zahojil rychle.Věří v další náhodu.
V tu,co bude krásná,milá a zůstane v srdci.
autor agahu @  
25.10.2010
Strachy
Ptala jsem se psycholožky, co mě pomáhala neztratit důstojnost a přežít pocit selhání.
Mám?
Dva roky mě vedla jako slepce.Mám?
"Každá krásná chvíle stojí za to.Vy dumáte a já na vás vidím jak jste šťastná.Zahřáté srdce se pozná.Cítíte se dobře?
Aha,to "ale".Je tam!"
Chtěla bych být bez něj? Žádné ale.Skládat vztah jako čisté prádlo do skříně.
Pračka doprala,sušíme a nyní je čas uklidit ho.
"Vyjít to nemusí nikdy.
Není to ten důvod,proč my dvě se známe?
Tohle víte.
Co radím?Užijte si štěstí.
Jak dlouhé a zrovna to vaše nebo někoho jiného......nedá se odpovědět.
Žijte!Strachy jsou na nic."
autor agahu @  
21.10.2010
Můžeš plánovat
"Mám všeho plný zuby! Zabalím to tady a odjedu meditovat.Jak dlouho už o tom mluvím?
Už šílím!Ne, chci nový začátek!"
"Mám dvě děti,vše klape.Zdánlivě.
Proč jsem pořád jak na trní?
Tohle jsem chtěla,ale já se zakoukala do jiného muže.Jaké to je?"
Já? Proč já? Manželský ztroskotanec má odpovídat?,Ta,co si netroufá ve vztahu naplánovat ani den dopředu.Co ví,že začít se znovu nedá."
Nejsou to měsíce,ale roky co jsem tu kapitolu uzavřela.Stejně se se mnou táhne dál.
Dítě,srovnávání......Někdy lítost,že vše se dá zažít jen jednou a splnit i svá očekávání.
Budovat,posouvat se společně.Pokud je pohoda a máme ta očekávání stejná.
Neusneme na vavřínech.Ani jeden.
Všude čtu,že základ dobrého vztahu je komunikace.Určitě to neplatí jen mezi mužem a ženou.
Stane se,kolečka se zadrhnou a i ta horší varianta může přijít.Úplně zreznou.
Znovu nezačneš.Koukni do občanky.Jen se stane,že tou meditací sama sebe navedeš na jiný směr.A bude ti sedět.Zkus to.
Pokud o tom přemýšlíš delší čas,jdi do toho.O kytky se ti postarám.
A ty,co jdeš cestou spokojených dětí,spněných přání,nemusíš počítat a je toho plno,co zažíváte všichni,zauvažuj.
Pořád máš sny a plány.Převádíš je v realitu.Ty a tvůj manžel.Gratuluji!
Zakoukala jsi se do jiného muže?
Důvod určitě máš.Zkus si ho vyřešit a bude zase dobře.
Vám všem.
Toho tvého muže znám.Hodnoty a vášeň máte úplně stejné.Vzpomeň si!
Máš totiž štěstí,můžeš plánovat.
autor agahu @  
20.10.2010
Limit
Přišel se sportovní taškou v ruce.Položil ji v šatně jejího bytu a posadil se.
"Naleješ mi sklenku červeného,prosím?"
Víno bylo skvělé,on mlčel.
Jinak.
Nebylo v tom těšení,slast,požitek.
Ticho.Takové, co prolomí jen těžká pravda.Nebo lež.
Obé by se hodilo.Přišla by úleva.
Na chvilku.Možná na dlouhý čas.
První sklenka vína.Pusa.Pohlazení.
"Vedu dvojí život,to víš,není to jednoduché.
Nebudu do své rozpolcenosti zatahovat děti.Ona příšerně žárlí!
Cítí tě.
Vejdu do dveří a ona ví.
Nesliboval jsem ti,že opustím rodinu.Jí jsem neslíbil,že budu věrný.Vztah za roky vyčpěl.
Své děti mám moc rád.Manželství........ještě nevím.
Ne,nejsem v koncích.Miluji tě.Pochop,jen řeším.
V tašce jsem si donesl oblečení.
Už se nesmí stát,že ona tě ucítí.Pozná tvůj parfém.Vůni ženy,co ji konkuruje.
Třeba to klapne.Jsi můj ostrov pohody a klidu.Nevzdám se tě!
Mé děti........"
Na co myslela ona při své sklence?
Dívala se na něj,nepromluvila.
Je volná,nikomu neubližuje.
Nekladla si podmínky,věděla........Myslela si o sobě,že ví.
Je zamilovaná.
Ano,přistoupí na hru o ostražitosti.
Na jak dlouho?Je důležité mít limit?
Co tak druhá sklenka vína? Já bych si ji dala.
autor agahu @  
17.10.2010
Šance
"Prosím,dej mi druhou šanci,už to nezvorám!"
Neodpovím,mlčím.
Když mohu,odcházím.Odvrátím zrak.Tu větu nesnáším.Slovní spojení"druhá šance".
Partner,dítě,kolega,podřízený.
Ne,tak hloupá slova.
Šanci dám a potom je nepočítám a nebo je konec.
Už se něco porouchalo,důvěra je pryč a já přestávám věřit na schopnost nápravy.
Vím jistě,že není možná.
Vidím to vše jinak.Každý má šanci.
Proč je počítat? První,druhá nebo třetí.
Je to jen šance.Naše,jeho,všech.Uvážíme rozumem nebo se rozhodneme srdcem.Ale počítat je?
Já to neumím.Vlastně neumím počítat vůbec.
U některých ani nechci a jiným prostě další šanci nedám.
Nikdy a ani druhou.
autor agahu @  
16.10.2010
Zvíře
Když chceš,víš to.Hned!
Vnímaš to jinak.Nepotřebuješ hlavu,romantické svíčky nebo oholené nohy.Není to důležité.
Šimrá tě u žaludku? To je málo!
Maluješ se,aby jsi se mu líbila? Málo......
Ne,nebudeš přemýšlet,zda máš vhodné spodní prádlo či je to teď vhodné.
Až tohle vše vypustíš z mozku a jen lehce se vzneseš k oblakům,je to ONO!
Je to ON!
Věř,on ví co chce a pokud to ví,je zvíře taky. (více)
autor agahu @  
20.09.2010
Peřiny a Ty
Jaké to je,když jsi se mnou v nebi?
Nebo jinak,líbí se ti se mnou tak blízko nebe?Líbí?
Nádech a výdech.
Tak já: mě se líbí a moc.
Už tolik nevzdychám.Snad jen blahem.
Ústa nemám do podkovy,lépe spím.
Blízko nebe či pod stromy a téměř při bodu mrazu. Brrr!
Ještě že ty peřiny tak hřejí.Peřiny a Ty.
Ty a peřiny.
Já a nebe.Slunce,schody,plno krabic.
Nebe a my.
autor agahu @  
20.09.2010
Balbínka
"Nešla by jste večer na víno?Bude víc času."
Usmála se.Hm,pan Mlčenlivý!
Líbil se jí.Trošku záhadný,zajímavý.
Kdo jde v pátek večer na víno s cizí ženou,když je ženatý?
Výběr podniku ji zaujal.Už tam seděl.Nepostával před vchodem,stůl plný předkrmů.
S plnou pusou ji pokynul,ať si sedne.Působil směšně.Bezprostředně.
Polkl a omluvil se.
Nedalo se vůbec nic dodat.Měl hlad,byla mu venku zima.Přišel dřív než v domluvenou hodinu.
Z nervozity si čas posunul dopředu.A tak se "potrestal".
Jak večer začal tak i pokračoval.
"Pojďte,ukážu Vám cestu svých výprav.V dobách,kdy jsem neměl starosti a závazky."
Sklenky vína,pivo,směr Vinohrady.Před půlnocí plná Balbínka.Všem už svítily oči,dobře se bavili.
Přidali se ke klábosení o nesmyslech.
"Sakra,chlape,hlídej si tu svoji holku! Ta je tak fešná,že bych ji nejraději políbil!"
Políbil? Cizí muž a.........zatáhl ji za ruku.Otočila se a dostala od něj pusu.Vůně....Podal jí kabát a mlčky šli ven.
Mávl na taxík.Stále ticho.
"Vím,ani si netykáme.Ty konvence.........zrušíme je.Nepotáhnu tě do parku na lavičku.V sále už bylo příliš husto........je nám už víc.Nebo jinak,mě je víc. O rok.Jedeme na hotel.Jsou to mé narozeniny.Ty ten nejkrásnější dárek.
Trošku jsem ti lhal.Já neměl hlad,nebyla mi zima.Už jsem prostě začal slavit.Ty jsi byla mým dárkem.Jsem šťastný muž!"
Jeho dárek.Takový si přál.
Byla ráda dárkem.Byla ráda s ním.
autor agahu @  
16.09.2010
Nekecej
Chceš být zajímavý,proto pouštíš mezi známé a přátele kecy?
Že jsem taková,maková nebo úplně jiná.Že se stydím nebo naopak chlubím.
Nosím hlavu vztyčenou.
Vysvětlím,ale jen jednou.
Krize středního věku je prevít.
Síly chlapa odcházejí a s mladým kohoutem nestíhá držet krok.Zakokrhá občasně a vášnivě v ložnici,ale jsou to už jen sváteční chvíle.
Potom musí přijít jiné kouzlo.
Zajištěnost,spolehlivost a šikovnost.Opora.To ženu zajímá.
Věř,že pozná......nebo jen já,co myslíš?
Ne,opravdu mi nerve játra,že o mě trousíš hlouposti.
I já jsem ve středním věku,takže mám občasné pochopení pro vrstevníky.
Rozdíl tu je.Ženy si ten věk umí užít.Hlavní životní zodpovědnost je pryč a do další se neženou.
Plní si přání,pobaví se,ale neplýtvají energií na nesprávné samce.
Drobné? Proč?
V tom je ta krize spravedlivá.
My víme,že čas nezastavíme a tak sbíráme zlaťáky.Vy....... chcete začátek.
Ale čeho?
Máš otázku? Zeptej se mě a nekecej kraviny.O to jde.
autor agahu @  
14.09.2010
Žádné závazky
Ale já ho nemilovala,jen jsem s ním spala.Byl to krásnej kluk.
Musel mlčet.Jo,byl to sex! Jasně,že mi to dělalo dobře.
Prošel se po chodbě školy,to mu šlo a spolužačky.....klasika.
V posteli byl můj.
Ne,žádné závazky,jen sex.My dva,jeho byt.Pamatuji si,že měl na kluka docela pořádek.
Ne,já ho nechtěla.Jen v té posteli.
Na ročníkovém srazu,po letech,by si to rád zopakoval.
Jedno číslo,když bydlím v hotelu......rozvedený,já vdaná.Smála jsem se.Odešel na bar.
"Vy se znáte? Myslela jsem,že ho milovala Zdena?":prohodila spolužačka.
I po letech jsem mlčela.Prostě to nechci trousit světu.Skoro celou školu jsem měla klíče od jeho bytu.Já bydlela na koleji.
Neunesli bychom ani jeden závazný vztah.Tehdy ne.
Zdenka ho vážně platonicky milovala.Francouštinář,jako ona.
Je mojí kamarádkou a nechtěla jsem o ni přijít.Byla panna.Naivní,z menšího města než já.Věděla jsem,že by neuměla hrát hry a s ním to jinak nešlo.
Nepochopila by to.Dnes? Nevím.
To byl vztah bez závazků,s klíčem od jeho zázemí. My dva,většinou v posteli.
Vztah bez závazku.Uměla bych ho žít i dnes?
Nebo umím? Nikdy nerozdáš karty stejně.I když se snažíš.
autor agahu @  
14.09.2010
Opozice vlastní krve
"Neptala jsi se nikdy na nic.Oznamovala jsi.Žádné mohu...,je to správně....,co myslíš?
Teď si stěžuješ? Co s tím asi mám dělat? Co čekáš?"
To jsem ale říkala já,ne moje matka!
Ježiši! Ono už je to tady,neuvěřitelná doba nesprávných kroků.Opozice vlastní krve.
Ať udělám co udělám,špatně!Nezavděčím se.Jen se naštvu.
Za přísnost,ironii či vlastní slabost.
Jak to ti milovaní dělají,že nakopnou úplně přesně?
A mám to.Křičela na mě,že si počká,až mi to mé dítě vrátí.Jsem prý drzá a nevychovaná.
Tak mami,už!
Mám to zpátky a uteklo to jako voda.Ona je dospělá! Chytrá,krásná a svéhlavá.Celá jako my.
Ta mě ale dokáže vytočit.Odpuštěno.Hned.
Neměnila bych.
Taky si počkám,až jí to někdo vrátí.Doufám,že se mi to podaří a dožiju se.
autor agahu @  
13.09.2010
Misky vah
Ráda bych napsala,že se neohlížím a jdu dál.Dopředu.
Je to lež.Prý má krátké nohy.
Má.S věkem si víc hlídám záda,svůj osobní kruh.Umím uzamknout dveře.
Misky vah......nejde mi to.Jen občas jsou v rovině.Tak vzácné okamžiky.Draze vykoupené.
Jak by bylo vše snadnější bez ohlížení.Sama za sebe.
Jenže to stejně nemám ráda.Jsem ráda sama sebou s někým.
Ne s někým,s mnoha.Vyrovnaně v nestabilitě.
Žena.Matka,milenka,dcera.
To pořadí......a ještě kamarádka.Vlastně to je hodně důležité.
Proto ty ohledy zpět.
Jiná nebudu,mám slabiny.
Slabost a snad i cit.
autor agahu @  
05.09.2010
Mládnu
"Je to možné,ty najednou omládneš o dvacet let!"
......a přestávám vnímat.Zájem stejný,prožitky jiné.Příroda.
Muž a žena v posteli.Na koberci,pohovce.
Svržky dolů,rychle! Kůže na kůži.Chci jen cítit,slyšet a vnímat jeho.
Užít si vzrušení,napětí,slasti.Své slasti a on to ví.Fascinuje ho to.
Jsem jen velká,život krátký a na vůni odpovídám stejně.
Ještě!Přitiskni se,zůstaň a klidně usni.
Vím,muž a slast......
Usni.Na horkém těle co je mé.Usni ve mě.
Pohlaď,polib.
Ráda mládnu.S tebou to není vůbec složité.
autor agahu @  
29.08.2010
Počítá
Jednou se to nepočítá.O NIC nejde.Zapomeň.
Nebo chceš víc?
Závazek,chuť,touha.....
Hořkost,odpor a rychle pryč. To může být to "jednou".
Pud,něha,horká hlava i tělo.Nirvána.
Bouřka. A po ní? Co přijde po ní?
Nikdy nevíš,kousneš do jablka.Z hlouposti či z nedostatku.
Touhy,rozmaru,hladu. A?
Máš hlad!
Hlad po dalším a dalším dotyku.
Pokud to jednou je tím jedním a úžasným "jednou".
Hloupá teorie.Beru zpět.
Počítá.Ještě že tak!
autor agahu @  
29.08.2010
Akty
"Nechceš se se mnou podívat do vinotéky za tetou? Začala tam prodávat.Potřebuji nakoupit nějaké víno.Jedeme s holkama zítra na chatu.
Budu je fotit.To se musíme trochu upravit.Akty."
Akty?! Jak zareagovat?
Dospělá holka,skoro moje.
Svěří se mě,tetě a jejímu muži.Naprosto přirozeně.
Možná jsem úplně sama v rozpacích.Tolik důvěry jsem vážně nečekala.
Sedíme nad fotočasopisy,probíráme techniku,objektivy,světlo.
"Máš dost rekvizit? Počkej a která bude fotit tebe?"
"Mě? Blbnete! Já bych se propadla studem,mám strašně malá prsa,to ne!
Holky jsou výstavní kusy tak je blejsknu,ať mají co ukazovat vnoučatům.
Já a akty? No ženský,vám snad přeskočilo!"
autor agahu @  
28.08.2010
Mlha
Ztratím se ti v davu.
Budeš mít před očima mlhu a přesvědčovat sám sebe,že jsem se ti zdála.
Zdálo se ti,že jsi mě hladil,líbal.
V noci šátral po mé ruce a chtěl cítit můj dech.
Velká postel nebyla jen tvá.
Vůně kávy byla pro dva hrnky.Mě vytáhla z pod peřiny.
Pusa byla pusou.Od zamračené,co nemá ráda brzká rána.
Má ráda tebe.
Nemá ráda tmu. Je ženou světla.
Vedle tebe září a ty ji hřeješ.
Blíží se mlha.Před tvé oči.
Co uděláš?
autor agahu @  
17.08.2010
Tečka
Neměla jsi potřebu řešit svoji ženskou nespokojenost.
Kdo je otevřený k okolí? Až tak,aby i ono poznalo,že se ve vztahu trápíš?
Kdo vidí za dveře tvé ložnice?
A venku? Ona i on dokonalý pár.Dítě usměvavé,brebentící,roste.Potřebuje držet za ruku.Tvoje úžasné dobrodružství.Jen premiéra.V zázemí je nutný klid.Všichni ho mají rádi.Klid.I neklidný,hlavně bez dusna.
Tak máš rozum a užíváš si zrání kuřete.Přenádherný čas.
Vadí ti,že tě nechytí chlap za ruku,nedá pusu,místo povídání či procházky,kina,si otevře sedmičku a počítač.Už jen mlčíte.
Je to lepší než lhát,vyvolávat konflikt,ptát se proč.
Proč to vlastně nejiskří,když se vám vše ostatní tak daří?
Podle něho vše.
V ložnici je mráz a dusno.
Kolik let uběhlo poznáš až na svém dítěti.Je to žena.Ještě trošku opeřená,ale žena.
To je tečka.Tvoje osobní.Že stačilo,už se nebudeš doprošovat sdílení.Zájmu,společné radosti.Ne.
Po tečce vždy začne nová věta.Osobní. Je první.Prolíná se s životem dítěte,stále hezky a ty si zvykneš.Na sdílení radosti v sobě,bez trápení nad pocitem provinění,že mráz v ložnici se nedal ničím změnit a byl to zmar.
Časem může přijít ta další.Věta,o kterou vlastně nejvíc stojíš.Partnerská.
Zlom.Sdílení má šanci.O to ti vlastně šlo.Když potkáš podobně uvažujícího voňavého muže.Zlom,kdy nad nějakou tečkou vůbec neuvažuješ.
autor agahu @  
17.08.2010
Příjemný čas
Neschopnost,přetvářka nebo neupřímnost?Ke mě,k sobě samému?
Ještě stále se v situaci neorientuji.Příjemný čas.
O čem? O přítomnosti?
Jsem samá otázka.Nejsi v tom sám.To i já.
Já sama mám tolik otázek.Vůbec se mi na ně nechce odpovídat.Sobě,jiným a ani tobě.
Neptáš se.Také se neptám.
Usmíváme se,chytneš mě za ruku.Umíme se spolu smát.
Smát nebo i spát? Obojí.
Ženy mají rády jistotu.Muž se tím nezabývá.Neplánuje.Žije okamžikem.
Stíny potlačuje a nechá vše plynout.
Plynout nebo vyhnít?
Jak to teď mám? A ty?
Co ty? Víš to?
 
17.08.2010
Nevěra
Objímá mě a já myslím na tebe.
Milujeme se a já myslím na tebe.
Večeříme,nejsem schopná okamžitě zareagovat.Usmát se.
To spíš vykulím oči a hledím přes jeho rameno.
Vlastně se pořád dívám za něj.Říkal,že působím zasněně.
Tuší? Je tak vnímavý,že se zamyslel?
Zná mě.Každý kousek mé kůže.
Všiml si té změny ? Uhýbání pohledem či nechuti dotýkat se?Pasivního čekání na další dny,program,akci.
Objímá mě a já myslím na tebe.
Ty mě pálíš.On studí.
autor agahu @  
17.08.2010
Další hrotič
.......aby platil složenky.
Byl hodný na mé děti.Pomáhal mi udržovat dům.
Nepil.Byl čistotný,spolehlivý.Měl zajímavé povolání.
Že mě musí přitahovat je jasná věc.
Bla,bla,bla....
Začít u sebe.Nemít očekávání.
Věřit si,že já akceptuji jeho děti.Blízké co k němu patří.
Nepověsím se mu na krk jako závaží a on nebude závážím mým.
Šikovnost se cení.Zaměstnání chce své.I to moje.Ale.....zvládala jsem život i bez něj?
Jen se lituji,hořekuji a zoufale hledám?
Posílám do světa kategorické ANO a NE.
Jak to může dopadnout? Koho potkám?Kdo si všimne mě?
Další hrotič.Člověk s jasným směrem a jistým skládáním dovolených v Jugoslávii.
Myslím,že už vymřeli.Jako brontosaurus.
Ve středním věku by působili bláznivě.Stejně jako já.
To prostě nejde a neklapne to.
Hned tlačit na pilu,být kategorický a vše vidět zřetelně ačkoli realita je v mlze.
Pomalu,lehce,bez předsudků.........a třeba......
Samo.Tak jak má.
autor agahu @  
17.08.2010
Časem
To počasí náš mozek mate.Máme si prý zvyknout.Bude to časem normální.
Časem.
Žasnu.Co se ještě změní a bude úplně normální?
Velmi bohatá žena s velmi chudým a mladým?
Najdou se jedině na seznamce?
Muž po třicítce,co nezná svůj směr cesty a hledá se.
Žije jako student.Nevzdělává se,spí u maminky a ještě vyzdvyhuje takový báječný servis.
A co ti,kteří v testu manželství propadli?
Místo změny se zase vrátili do svého starého dětského pokojíčku.Je to hrdinsví či prohra?
Jsou na sebe pyšní? Co tím vysílají do světa a další ženě,kterou by možná chtěli polapit,získat?
Ach jo.......neumíte se postarat ani sami o sebe.
Jen se schováváte za sukně.
Vyhýbáte se přímému světlu.Pořád si myslíte,že na vše je dost času.
Jděte se vycpat!
Zralost není o věku.Je to o osobnosti.O vůli.
Přijmout vše,vědět,že já mohu,umím a dokážu.
Neschovávám se,nevymlouvám se na okolnosti a jdu sám za sebe.
Stojím nohama pevně na zemi.
Nemusím být ukotvený,ale ty důležité věci vím.Stavím se k nim čelem a pohledem neuhnu.
Muž.Dle mého gusta.
Že by i jiných?
autor agahu @  
17.08.2010
Ženské hovory
"Ahoj mami,Jana rodí! Já jsem z toho strašně nervózní.To musí strašně bolet!"
Usmála jsem se,poradila co koupit za dárek a pokračovala v cestě do práce.
Znovu telefon."Představ si,tak Jana už rodí! Teď mi to volala moje holka.Děsný,viď! Ty holky ale vyrostly. Jana to vzala pěkně hákem.Při škole i dítě.Já si ty naše třepetalky vůbec nedovedu představit v roli matky.
Co? Ty jsi měla holku ve stejném věku?Vidíš,mě to ani nedocvaklo.To jsi také ještě studovala? No jo,ale to byla jiná doba."
Rodila celý den.Večer přišla SMS,že ona i syn jsou v pořádku.

Sedíme s dcerou při obědě,probíráme vše co ženy umí a cinkne jí mobil.Úsměv.....píše Jana.
"Ahoj,fakt děsný.Byl to opravdu POROD!"
autor agahu @  
22.07.2010
Zimní
Minerálka,dobré červené.Pročítal včerejší noviny a čekal.
Venku byla vánice.
Chodila vždy pozdě.Od střední se to nezměnilo.Nechávalo ho to úplně v klidu.
Třetí stránka novin a ona.
Kapuce na hlavě,šál.Vlastně byla zachumlaná tak,že poznat ji umí jen ten,co ji dlouho zná.Eskymačka.
Vyloupla se z kabátu. Nestačil ani zareagovat.Číšník ho předběhl.
Usmíval se.
Ona nikdy nenechá muže chladným.Proto ta šála až k očím.Se sluníčkem tmavé brýle.
Stejně jí to nepomůže.Lovec ví.
I on ví.Trpělivost je jediná taktika jak ji získat.Rychlost? Různá.Záleží.
V ženě se jeden těžko vyzná.
On ve svém věku už ví.Ale stejně.......Tahle holka z gymplu,ta chce své.
Tolik let ji zná a stejně žasne ze své nejistoty.Brní mu nohy,potí se ruce.
Jak to má ona? Kdo ví?
Ale ví.On i ona ví.
Že ji nechá vydechnout,objedná další víno a stráví spolu krásný večer.
Omotá jí šálu,dopne kabát.
Přivolá taxi.
Jeden nebo dva?
To ať si domyslí každý sám.
 
22.07.2010
Slova a monitor
Nahradí virtuální komunikace osobní setkání?
Přiblíží nám protějšek?
Chceme se přes blikající monitor přiblížit my sami? A dál?
Ty důvody pro různé pozdravy,hlouposti či nabídku erotických zážitků.......přes monitor.
Ale,ale,.......kdo je dovedl do opravdové reality? Nezůstává jen u slov?
Slova.Co mají velkou moc.
Přes monitor jimi můžeme dát políček.Pohladit.
Urazit,vynadat.Hrozit,ublížit i lichotit.
Monitor metr od našich očí.
Tak někdy opravdu zírám.To asi každý.
Já se usmívám.Někdy přímo řechtám.A vy?
 
22.07.2010
Ne
ON:
Rád jsem vás poznal,jste zajímavá žena.Setkání jsem si moc přál.
Často jsem si představoval jaká asi jste v reálu.
Ta písmenka......Jj.úžasné opoledne.Vám ta pusa ale jede! Žádný ostych,stud.
Ale stejně....... tak si říkám,proč z vás vyzařovala nejistota? To nedovedu pochopit.Takový originál a viděl jsem,že něco ve vás doutná.
Tak za sebe říkám jako muž NE.Prosím,nechci vás urazit či se nějak vás dotknout.Upřímnost je přednost.

ONA:
Hm,psaní inteligentní,vždy velmi slušný a nápaditý.Mé hlášky i velmi osobní sdělení unesl.
Z písmenek osobnost.
Káva.
Realita? Již z dálky NE!
Přesný důkaz virtuálního klamu.Jenže nejsem srab a ta káva mě nezabije.Stejně mě už vidí.
Holka nahoď usměv a buď příjemná.Nekoukej na hodinky!
Neutrální téma vše zachrání.
Zkus být trpělivá.Jen káva,hodina času a jdeš.Vytrestala jsi se za tu jednu životní hodinu sama!
Ještě,že zrovna tady tu kávu fakt umí.
autor agahu @  
22.07.2010
Te Amo
Moje tělo hraje jak nejněžnější zvuk houslí.
Občas se změní tempo.Vlastně se střídá.
Hlava je v oblacích.Nohy nepotřebuji,vznáším se.
Ovládá mě vášeň.Každý kousek mého já.
Jsem zapálená,hořím.Neustále.
Jdu a usmívám se.
Spím a stále se k tobě podvědomě tlačím.
Zazvoní budík,dostanu pusu.Káva zavoní z kuchyně.Začátek mého dne.Konec ve tvém náručí.
Vše mezi tím je důležité,s nábojem,bez studené sprchy.
Ne,to není obyčejné a všední.
Zní příjemná muzika a já si to užívám.
autor agahu @  
22.07.2010
Femme Fatale
"To je neuvěřitelné,tak silnou přitažlivost jsem nikdy necítil!
Proč mě pořád odmítáte?
Vy se prostě nechcete seznámit! Jen chlapům pletete hlavu.Už mě nenapínejte,zvu vás na kávu.
Pokud vám vadí má otevřenost,omlouvám se.Dospělý život jsem trávil v cizině a jsem zvyklý jednat přímo.Tak jdete?"
Zábava to byla,připouštím,Do té chvilky,než požádal číšníka o účet.
Zaplatil útratu za sebe,usmíval se na vyjukaného číšníka a vedl komický hovor.
"Co se projít a využít hezkého večera? Jste ohromně zábavná osoba,mě se nechce loučit."
Už nemám čas,promiňte.
Vy jste mě zval na kávu,to by bylo druhé kolo?Po procházce?
Moc jsem to nepochopila.
"Ale drahá,u nás si každý platí útratu sám za sebe.Ženu bych placením urazil.V tom jste hluboko za námi."
To jsem z toho paf!
Ztratila jsem se v ději.Jedno ale vím jistě.Na procházku nejdu.S vámi ne.Je opravdu moc hezký večer.
autor agahu @  
22.07.2010
Omyl
Jste pořád volná?Jak je to možné?
Tak drahoušku,aby bylo jasno,já po vás jedu jako slepice po flusu.
Teď odjíždím na dovolenou,za tři týdny se vracím.Hlavně se mi do té doby nevdejte!!!"
No jo,proč bych asi znovu podstupovala ten formální úkon?Léto dovoleným přeje.
Zrovna tak i setkávání.A kdo ví?
Přece nebudu slibovat něco závazného obrazovce počítače?
Fotku poslal,hlas má příjemný.Prý pracuje,žije sám a hlavně......já se mu líbím!
Do pozoru si z toho ale nestoupnu.
Neznám ho.
Spěchám snad někam? Ne!
Vím,co budu žít za tři týdny? Ne!
Ti muži......Každý z nich si myslí,že tím je hotovo.Silná slova,teartální gesto a mají vystaráno.
Omyl.Velký omyl!Mravenčí práce se cení.
Za tři týdny se určitě nevdám.Nehodlám ani slibovat.
Věřím sobě a prověřeným hodnotám.
Chceš po mě víc?
Nabídni a uvidíme...
 
26.06.2010
Čas změn
Rok na Štěstí.Uf! To je tedy něco
35 000 návštěv profilu.Noví přátelé.
Prolomený osobní kruh.Společný smysl pro humor,životní postoje napříč republikou.Barevní známí.
Jiných profesí.S tváří.
Zajímavý přístup k namlouvání,seznamování.
Vrácení záliby k psaní prózy.Osobní výzva a jedno téma:Štěstí.
Víc času na tříbení svých myšlenek.Churavá noha.Náměstí.Deníkový šrumec.
Vtípky ostatních.Těšení se na slovíčkovou smršť.
Radost se seznámení.Udržování navázaných nití přátelství.
Za to mohla ta dlouhá zima.Nebo má chuť se do všeho dění tady zapojit.Kdo ví?
Noha už si dala říct.
Má minulost je vyřešenější než dříve.Vy,co rozumíte,děkuji.Je moje a mám ji ráda.
Z přerušované čáry se stala přímka.Není naštěstí ohraničená.To až smrt....
Je nás tu mnoho,co to vidíme stejně.A také jsou tu ti,co se hledají,bloumají,lelkují a baví se.Volní,zadaní.Někteří moc prima.
Já za sebe jsem za ten rok i s pochroumaným kolenem došla kus osobní cesty.Je příjemná,vůbec nebyla rovná a zdá se,že jak někdo moudrý napsal - období se střídají a vše zlé pomine.To hezké by nemuselo a o to jde.
Psát budu stále,jen víc do blogu.
Nemám už tolik času na sezení u deníku.
Žiji něčím konkrétním,hezkým a je to pro mě úplně nové.
Několik příjemných lidí mi řeklo,že člověka napadá spousta zajímavých úvah v době,kdy se mu v osobním životě nedaří.
Ano,může to tak být.
Nemám to tak.
Je léto.Čas jahod,třešní a dozrají i maliny.Čas změn.
autor agahu @  
19.06.2010
Můj Řím
"Pojeďme spolu někam.Vypadneme ze stereotypů.Mě tak mrzí,že jsem ti loni odmítl tu Korsiku.Necítil jsem se na to.Krátce po rozchodu s jinou. Víš,já jsem nevěřil,že my dva.....byl to přece jen flirt?Byl,viď?"
"Řím? Jsem pro.Prodloužený víkend.Na začátek je to dobrý nápad."
Že by vše šlo tak ideálně? Omyl.
Couvl.Prý se chci vdávat a na to se on necítí.Ztratil rovnováhu.Já měla vztek a jako Beranka velkou hrdost.Taková drzost? Namyšlenec jeden!No co,letenky propadnou.
Písemná komunikace bez osobního vysvětlení.....chyba.Ty už já dělat ale nechci. Tak jsem se rozhodla pro změnu.Co z toho? Kartáček v jeho koupelně,klíče od bytu,vlastní skříň a skládání diářů.To byla jeho odpověď na prolomení tíživého ticha.
Brzdím já.Už nemám potřebu šlapat na plyn.
Odletěli jsme.Pohodově naladěni.
S osobním očekávání,to nezastírám.
Já nebyla na výletě v páru, jen s mužem, celou pětiletku.
On čekal,kdy konečně začnu jančit,budu nespokojená,ufňukaná.Přejde mě úsměv a možná spoustu jiných hloupostí..Proč by jinak neustále vyhledával moji ruku? Líbal krk a objímal mě? Sám od sebe.Beze slova.
Nebo prohodil:"Víš,viď?"
Je jiný.Já jsem jiná.Měli jsme vedle sebe úplně jiné.Oba dlouhý čas.
Zažíváme změnu.
Po křižovatce směr.
Ztratila jsem víru v kýčové zážitky.Ale........je zpět.
Řím je krásné město.Ideální místo pro zamilované.
Po návratu jsem se štípala do tváře..Už vím,že to nebyl sen.
Odměna. Tak to beru.Že se střídají období.
Vlny se přeženou.
Někdy se rádi necháváme nějakou unášet.A já to mám zrovna teď.
Jedu na báječné vlně.
autor agahu @  
18.06.2010
La Dolce Vita
Vyloupla se za rohem.
Bylo mi horko.Nohy ušlapané.Slyšela jsem zvuky padající vody.
Fontana di Trevi."La Dolce Vita" mi naskočilo v hlavě,pusa se otevřela sama dokořán.Oči zvláštně přivřely.Já snad ani nedýchala.
Úplně narváno.Prodavači růží,kejklíři.Zmrzlina.Zvuk vody a ta oslnivě bílá barva kamene.
Vrátíme se sem večer.Užijeme si té atmosféry v tichu.Je neděle.Pojď,zajdeme si na kávu.Sprcha,večerní procházka bude velmi romantická.Víš,co mě napadlo?
Můžeš si zahrát na pošetilou holku.Jak se jen jmenovala ta herečka? Brouzdala se kašnou bosa.
Hodíš minci do vody. Přes levé rameno.Pravou rukou.
Večer? Jsem pro.
Máš krásné šaty.Ach jo! Budu za psa obranáře.
Tiše,ten zvuk vody.
Všichni ho poslouchají a nasávají jako my.
Podívej,on poklekl!A ona vykřikla!
Jé,chytil ji za ruku a líbá ji.
Potlesk,růže letěly do fontány.
Nikdo je nezná,ale každý to pochopil.Výkřiky bravo.
Její slzy.
Můj údiv a překvapivý zážitek.
Polibek.Vášnivý.Šepot do ucha.
V pravý okamžik na nejromantičtějším místě úchvatného města.
autor agahu @  
06.06.2010
Plány
Lituješ?
Ale ne,jak to nazvat?
Dívám se za kopec.Tam jsem měla žít.Plány.
V hlavě běží film.Konec byl hodně opravdový.
Sedím tady s tebou.
Ohlédla jsem se a pocítila mrazení v zádech.Nepřehlédl jsi to.
Hloupý výhled z okna.Místo,co jsem dávno vytěsnila z hlavy.Nebo se o to snažila.
Nevracím se tam.To by mě nenapadlo.Jen jsem se opravdu ohlédla.Úsměv nad vlastní bláhovostí.
Trošku smutek.Velká radost,že mě hladíš po ruce.
Vzdech. Hodně hlasitý.Co vlastně vyjádřil?
Sama nevím.Úlevu?Nechce se mi o tom mluvit.
Jen se dívám z okna.Popíjíme kávu a půjdeme si po svém.My dva.
Je to tak,cítila jsem pocit zmaru.
Nebyla to lítost,vztek,bolest.Ani radost.Tu mám teď.
Našel jsi ten správný výraz.Stačilo přikývnout.
Mají tu výbornou zmrzlinu.Ano,dám si.
autor agahu @  
04.06.2010
Hráz
Šampaňské s jahodou.Přípitek na změnu.
Vdala se. Veřejně deklarovala své štěstí.
Prolomení hráze,co se okolí zdála tak vysoká.
Stále ženatý s jinou.O dost mladší.
Její bývalý tvrdý bojovník.O ztracené zázemí.Opuštěný,poražený,ukřivděné ego.Sám vše začal na velké lásce olamovat.Nebral ji vážně,neřešil,dával strašný kouř.Ona nic.Hledala schůdnou cestu.Chtěla klid.
Rozvedla se.Pro něj to neznamenalo nic.Je přece jeho.
Potkal ji v práci a už nepustil z oka.Byla rozvedená.Hrála si,nebrala ho vážně.Tak musel přidat.
Zabojoval.Vytřel zrak napřed jí.Potom jejím dospělým dětem a hlavně řešil.I to své neurčité zadání k jiné ženě.
Po svém rozvodu ihned požádal o její ruku.
Stále si z něj do té doby utahovala.Že je ženatý,že vše je flirt.O nic jí prý nejde a jedno manželství ji poučilo.
Vyrazil jí dech.A to je dobře.Protože ani ona necouvla.Řekla ano.
 
04.06.2010
Parta nejsou dva
Asi je konec.Ta tečka za větou.
Přestřelka,slzy,zklamání.Po dlouhém čase pohody dusno a nepohoda.
Tak mě to mrzí.
Říká se,že my ženy spolu neumíme kamarádit.Jsme k sobě neupřímné,závidíme si.Jsem na pochybách.Je to obecné pravidlo?
Obrušování hran mezi kamarádkami,popírání potíží v komunikaci.Až to bouchlo.
Hnusně a očistně.
Už je jasné,že vše se za každou cenu držet nemá.Ani zdání pohody a velkého kamarádství.Obcházení a neřešení.
Po výbuchu emocí je čistý vzduch.
Snad se zastydí ten, co má.Šťourač se uklidní nebo už do naší party nebude patřit.V to věřím.
Že ten konec dusna,přetvářky a neřešení drobností už bude mít konec.Strašně mě to trápilo.
Nehrála jsem hlavní roli.Jen jsem mohla říct,že dospělé ženy se tak nechovají.Přestanou přehlížet závist ,jedné z nás, k druhé - hodné,šikovné a prima holce.
U mě našeptávačka neměla nikdy ucho.Jenže parta nejsou dva.
Věřím ve společné grilování,divadla,výlety.
Závist je nejhorší vlastnost.Snad to naše přátelství nepřeválcovala.
Přátelství žen existuje.I když řeší kraviny,což muž nikdy nedělá.Z blbostí může vzniknout gigantický problém a někdy konec.
Třeba ano.
Začne nová startovací čára.Vyhraní se prostor a my jdeme dál.
Co se vlastně závidělo a proč tolik písmenek?
Ne peníze,majetek,partner,práce.
Šikovnost.Obyčejná radost z toho,že si umíme užít volna,zapojit ruce a vyrobit něco ze skla.
My všechny.Jen ta jedna ne.A bylo......
autor agahu @  
04.06.2010
Paní Opatrná
Neměla bych počkat?
Zase váhání.Přesně tohle na sobě nenávidím.Pořád beru ohledy,vážím.
Co řeknou?
Jak se budou cítít? Nebude nám všem trapně? Paní Opatrná.
Už dávno paní.Tak byla opatrná,že si jí ostatní přestali všímat.Věděli,že nemusí.Proč taky? Je to slušná holka,bere ohledy.Pohoda.
Až to prasklo.Tenký led se probořil a nikdo takovou událost nečekal.
Od ní? Co nám to udělala?
My na ni máme myslet?! Teď! Vždyť je to hnusné......
Led nebo kry?
Je to jedno.Plavat umíš od dítěte.Ať se s tím poperou.
Zařídí se.
Mají tě rádi? Ty je?
A jeho? Máš ho ráda? Tak to neřeš.
autor agahu @  
22.05.2010
Smysl pro hloubku
Je to ve mě,vím to.
Změna nejistá.
Když nemáš smysl pro hloubku,neobjevíš mě.
Stesky řeším mlčením.Raduji se mlčky a slzy? Jen z dojetí.Nebo pro ty srdcové.
Mé dny jsou plné života.Můj je v pozadí.Zdánlivě.
Vyhledávám klid a stín.Jinak nezvládnu nic.
Můj boj s draky je náročný.Stojím v jednom šiku s princi,kterým krokem stačím.
Občas je i předběhnu.Ženské zbraně nutné.Někdy je to kruté,ale výhra je můj život.Pracovní.
Za dveře bytu nepatří.
Žena,žena a znovu žena.To je to oč tu běží.
Tu objev,hýčkej a usmívej se.Boje s draky patří jinam.
Víš sám,že do postele si máme brát jen ty,co je nám s nimi příjemně.
Chápeš?
autor agahu @  
22.05.2010
Mám čas
"Proč na té terase nepěstuješ trávu?Zase jen meduňka a máta.Ty se prostě nepoučíš!"
Každý rok ve stejnou dobu hláška,co k tobě patří.
Co patří ke mě? Ty?
Ty,co mě nenecháš doříct ani pozdrav?Vůbec tě nezajímá můj partner.Rodina,děti,práce.To ani náhodou!
Máš čas? Jediná věta co padne.A vidí se.
Potřeby totožné.Hlad stejný,žádné kecy okolo.Občas povzdech.
Já na tvé neumyté nádobí a studený kafe.Třeba.
Ty rošťácké zlobení.Smích.Oddechový smích.Podobný osobnímu boji.
My bojujeme.Kdo z koho.
"Jsi mrcha,víš to?Nechala jsi mě dlouho žíznit."
Odpověď nečeká.Ticho.Hodně hlasité.
"Budeš otcem? Už na podzim? Cože? Ty? Máš už na to nejvyšší čas? Blbost!Tvoje věc.Jen otec? A ví to ona?Au,nekousej mě do ucha!"
Vrátím ti to. Budeš se plazit.Jak je to s tím měsícem? Kdo na něj vyje?
Vím,jaký jsi.A? Sex,sex a jen sex.Tak to bude.
Nějaké vzdechy okolo...... Jaká morálka? Směšné!
Milujeme napětí,nepotřebujeme o tom mluvit.Sladké uvolnění.
Mrchy kašlou na předsudky.Pokud cítí,že.......
Mám čas.Kdy a v kolik?
autor agahu @  
19.05.2010
Katalog
Čemu se divíš?Je to pravda.
Moc mi toho v životě nechybí.
Jak? Že to není možné?Nevěříš!
Tak tím se nebudu zatěžovat já.Jsi ženatý.
Písnička o těžkostech ve vztahu,nedostatek peněz či drahota....nepovedené a náročné děti.Nechuť měnit.
Jen výlet? Hm,to jsem tedy dokonalá destinace a vybral jsi si báječně.
Tak raději věř.Že své potíže musíš milence kompenzovat,
Jo,jo.....ty ženy,proradné plémě.
Chceš? Dej!
Nemáš na to? Neotravuj! Tak to prostě chodí.
Že jsem nemravná? Já? Jsem!
Krásně kulíš oči.
Že nemám charakter?Já? Zase já? Nebo my?
Tak kdo?
Mám čistý stůl.V tom mě nedoženeš.
Už se přestaň divit.Zavři katalog.Na výlet prostě nemáš!
autor agahu @  
18.05.2010
Prima vynález
Je to moje kamarádka.
Hebká,zdobí,sexy,úžasně se s ní žije.Ukáže jen něco.
Odhalí tak akorát a hlavně,my dvě spolu umíme vydržet dlouhý čas.
Někdy ji odhodím,ale nerada. Vážně.
Ta volnost je k nezaplacení.Nic neškrtí,nekouše.
Nemám jednu oblíbenou.To ne. Rovnou celou sbírku.
Pro různé příležitosti či počasí.Sexy jsou asi všechny.
Už jsem to vyzkoušela v praxi,jinak se nezmiňuji.Moc mě takové "zkoušky" baví.
Jsem nešika ,tak skvrny od kávy či jiné dobroty mě občas donutí změnit model.A co?
Žena se má líbit. Hlavně sobě.
Noční košile je součástí šatníku.Už od malička.Noční? Hm,úhel pohledu.Moc prima vynález.
Víš,kterou mám nejraději?
Přece tu tvoji.Když ji z tebe svlíknu a potom běhám bosa.Rukávy vyhrnu a stále ji očichávám.Krásně na mě plápolá.
Já vím,ty máš rád všechny moje kousky.Zejména na podlaze.
autor agahu @  
17.05.2010
Otočka
Lajna,dotahuj. Ruce! Jaká chcíplá větev?Proutek,vrací se sám!Ohebný!
Nevnímáš,že ty prsty dáváš na jeho rameno úplně vlažně? Hádka na parket nepatří.Vášeň!
Neslyšíš muziku?
On po tobě touží a ty ho vodíš za nos.Vyjádři to pohybem.Záklon,otočka,krok,delší,pohni se! Raz,dva!
Úsměv,ukaž zuby.Oční kontakt,smyslnost.
Jaké nevěřím mu? Nešil,on tě chytí!
Bacha,myslela jsem jen na krátkou dobu,vysmekni se a další krok každý za sebe.Otočka,další.
Co ta tvá hlava?
Máš pozorovat její tělo a sukni.Laškuje s tebou.
Už ji uchop a po parketu to pěkně rozjeďte.
Dost,změna!
Musíš to sakryš cítit! Muzika ti pomáhá.Příběh tančíte vy.
Divák to touží prožít a závidí vám.Vášeň a zase vášeň!
Znova,raz,dva.Je to dřina.
Užijte si to,úsměv!
Je to předehra.Zkouška.Zda jste v tanci jít schopni za hranice sebe.
Když si nebudete věřit,propadnete.
Znovu! Napněte těla.Základní postoj! A....
autor agahu @  
17.05.2010
Kolotoč
Potkávám tě hodně často.
Žena,děti,nepřítomný výraz.Zadíváš se,oči se prozáří a někdy se ohlédneš.Zlepší se ti nálada. Nebo je patrný povzdech.Ten těžký.Okamžik.Zase se propadneteš do své přítomnosti.Apatie.Tak sympatický muž.Upravený,pohledný.S blízkými a tak sám.Vnitřně sám.Vnímám to jen já?
Sedím s tebou u stolu a do restaurace vstoupí tvá žena.Známe se.My dva na pracovním obědě.Ty jsi to ráno nadhodil při snídani.Hle,ona má cestu kolem.
O co jí jde? Tvůj otrávený pohled vypovídá mnohé.A já vím,že je něco špatně.Nebude to mít dlouhého trvání.
Telefon zvoní a zvoní.Stále je něco potřeba.Nemáš zapomenout.Koupit cukr,zastavit se u tchýně pro koláč.A hlavně pozdravovat.K smíchu.
Příslib večeře.Těšení se a zlom.Nepřišla v dohodlou hodinu. Jsi rukojmí svých dětí.Ačkoli ji velkoryse vycházíš vrtříc.Není to poprvé.Zkouší to.
Divím se jí? Ne. To tobě.
Jsi sám.Mladé kočky,výzva.Domů ale ne! Kotvení máš plné zuby.Bavit se,to je cíl.Nebo vdaná co se jí zapalují lýtka.Hlavně,že nechce odcházet od manžela a ty její děti tě neobtěžují.Jde jí o to samé.Jsi si jistý?
Zbabělost,přehlížení,útěky.Žít jednoduchosti je tak složité.
Mám čas,mraků málo.
To ty máš nějaké "ale".Musí to být?
Usměji se a ty se otočíš.Ty,neznámý vrstevníku.
Zajdu na kávu či večeři.S tebou,voňavým zadaným.
Kolotoč okolo........jsi spokojený,muži?
autor agahu @  
13.05.2010
Čistý řez
On to neví.
Pořád mě má rád.Náš osobní náraz.
Z lelkování velké rozhodnutí.Já ano. On ne.
Jeho ne bylo tak chlapské,rovné a zřetelné.To mi vyrazilo dech.
Přímý muž? Oni nevyhynuli?
I s odstupem si ho pro to fér jednání vážím.Uměl se vyslovit.
Nebylo to hned.Rozmýšlel,vážil a trpěl.Ale věděl,že čas vše zahojí.
To já tehdy netušila.Neměla jsem zkušenost jak se hojí srdce.Čistý řez jsem neznala.
Ani to nešlo.Mé srdce bylo tehdy na střepy.Slepil mi ho.Nečekaně.Cítil se zodpovědný.Je pořád.
Stejný a měl pravdu.
Nikdy jsem se na něho neuměla zlobit.
Život nedovolil.Věděl to dřív než já.Je mým zrcadlem.
Po letech jsem byla volná.Ale zničená.
Viděl ve mě to,co stále jsem.I když jsem tehdy byla určitě strašně roztočená a bolavá.Byl ten,co mě vyslechl,nestěžoval si a úplně lehce mě vedl za ruku.
Cizí ženu,co se stala jeho milenkou a která mu kradla spánek i volný čas.
Měnil se,užíval si toho,co mu léta chybělo.Jenže věděl proč.Pro špatnou komunikaci doma a utíkání od ní.
Vedle mě poznal,že dělal chybu.
Já roztáhla křídla a vyloupla se z ulity.Konec.
Hry přecházejí,život se žije.Přišel čas stoupnout si na značky a nenechat se ukolébat snem.
Vídáme se málo.Štěstím záříme oba.Čas pomohl.Stále víme,že ano.Ano.I když ne.To má své důvody.Přejeme si jen to dobré.
"Holka,máš už zahojené srdce.Já to poznal.Chceš o tom mluvit? Jak se má tvá rodina?Co práce? Chodíš na jazz? Víc nechci vědět.Je krásně.No řekni,nemáme z té kavárny nádherný výhled na Hrad? Tak rád tu sedím.S tebou."
autor agahu @  
12.05.2010
Zmrzlina
Já bych tě chtěla! Víc a víc!
Neboj, neodhodím tě jako papír od Ledňáčka. Sním pochoutku, pohladím tím svůj žaludek a nasytím se vůní kokosu. Čokoláda křupe mezi zuby. Chuť? Tak akorát.
Dokonalý požitek. Jsi sladký.
Pořád ti sahám pod tičko. Musím ti vyhrnout kus rukávu. Dotek kůže na kůži. Neovládnu se.
Před lidmi mám nejraději ruce v kapsách. Přistihla jsem se, že se na tebe sápu. Úplně nekontrolovaně. Uf, žádné zábrany.
To je vážně síla, ty živočišné pudy.
Ledňáček. Studí, křupe v ústech a chutná. Jako ty.
Rozdíl tu je. Nerozpustíš se, nejsem ušpiněná a nemám výčitky z přísunu kalorií.
Nezlob se, měním se ve zvířátko.....Zase to tvé tričko......Tam je zmrzlinář!
Zachraň se, kup mi kopeček čokoládové. A sobě citronovou. Ochutnám....tvé rty. Zajímavá kombinace chutí.
autor agahu @  
12.05.2010
Osobní dálky
Nevím,asi zvítězí pohodlnost.
Jistota nad nejistotou.Jsem zvyklá na své.Pouštět někoho úplně k sobě.....těžká věc.Nezabijeme se?
Pořád počítáš s pootevřeným vchodem?Asi jo.
Jen cítím jak tě nebaví stále své věci převážet.Kombinovat dopředu.Chvátat pro čisté oblečení.Vstávat dřív než jsi zvyklý.Hm,zázemí.
Mě se také nechce.Do práce vláčet tašku s hygienou,přemýšlet o oblečení na další dny.
Ty závazky? Proč má hned okolí poznat,že se něco změnilo?
Nejsem každý den doma.Co mé kytky? Jak vše nakombinovat s rodinou? Tajit vše dál?
Bát se,kdo zazvoní a budeme se seznamovat? Cítím se na to?
To jsem ale trubka.Dumám a dumám.....Tiše.O samotě.
Vím proč.Chybíš mi a to je hodně bolavé.
Tak,to je přesně ono.Slabost.Nebo opak?
Ano,opak.Radost a potěšení.Jde to zvládnout.Lenost stranou.Stojíš mi za námahu.Hořet pro někoho je vzácná věc.
Jak jsme mohla tolik pochybovat? Holka,přestaň,ubližuješ jen sobě! Uhasíš si ten plamen sama.
Koukni na něj,hoří?
Tak to je hotovo.
......."Krok dělil nás.Pouhý krok dálkou svou.
A ta dálka byla v nás.".....proč si to broukám?
Už se na ty osobní dálky vykašli! Vlastně oba.
 
11.05.2010
Definitivnosti
Na vždy nebo nikdy.
Silné,uznávám.Slýchávám to ve filmu.
Jak jinak,je válečný nebo romantický.Ty mezi tím jsou jen psychologické meditace.Váhaní. Jako sám život.
Mám či nemám? Tak mám?
Co myslíš? Nebo myslím já? Tak mám?
Podupávám,budím se,občas se mi orosí čelo.Rudnu,vzteky brečím.Štěstí střídá pocit zmaru.Lituji se.
Víc se raduji,to vím úplně jistě.Tak mám?
Já se půjdu projít.Pokochám se pohledem na Staré Město a třeba mě něco napadne.Nebo ne.Lepší je s tím nepočítat.
Ty jsi čekal,že odpovím kategoricky a bude jasno.To jsem vážně nepochopila.
Jsi rozhodnutý? Ne?
Záleží jen na mém slovu? Počkej,ty to nepoznáš a musíme o tom mluvit?
To si fakt trhni nohou.Život není film.
Kategorická rozhodnutí se špatně žijí.Stejně jsou dočasná.
Definitivnosti jsou omezené.Muži i ženy to mají s nimi od přírody jinak.
Rozhodni se.Stejně jsi si odpověděl.
Na vždy nebo už nikdy.Podle mě to opravdové nikdy bude až v rakvi.Teď je teď.
 
10.05.2010
Seznamka
Jak se vám může líbit napsaný inzerát? Nechápu.Podle mě je každý hloupý.
Tak,vyrazil mi dech.To jsou tedy slova do pranice.
Je text hloupý?Úplně každý? Jak to udělat? Co s tím? Hlava šrotuje.
Moje tedy ne.Co člověk to názor.Proč se přít?
Inzerent sdělil to,co chtěl.Možná nechtěl.Reakci ale čekal.Jistá věc.
Mám být v odpovědi milá? Nebo stejně protivná?
Tak jo,nestála jsme mu za to.Odpoví hloupě,nezamyslí se a tady se jen tak plácá.Další v řadě.
Seznamka.Samoobsluha.Vybíráme si.
Napsal to co napsal.Já si tam domyslela to,co jsem chtěla.Jde se dál.
Ty ne a já také ne.
I když se zdálo,že předpoklady pro pokračování konverzace být mohly.Seznamka...
 
10.05.2010
Chceš
Nepamatuji si přesně,co jí šéf vyčítal.Jí,ženě s moudrostí a nadhledem.
Už dávno věděla o čem je život a do práce chodila jen tak.Bavila jí,neživila.
Dívala se na něj.Rudnul,vztekal se a chtěl mít autoritu za každou cenu.Nechala ho.
My zírali.Vyskakoval pro pitomost až do výšky stropu.Divadlo jednoho herce.
Kouřila.Tvář úplně nehybná.Najednou se zvedla ze židle.Podívala se přes celou místnost,upřela oči na něj a řekla to,co je pravda pravdoucí:"Tak jsem pochybyla! No a co? Hlavně,že se nikomu nic nestalo.Budeme o tom kecat nebo to opravíme?!Rozhodněte se,tím změníte jinému život."
I já jsem pochybyla.Nikdy to nebylo schválně.Pro výhodu.Možná to je ta největší chyba.
Jenže.....nemusím si nic pamatovat.Přemýšlet, co kdo ví a kdo jen tuší.Nebo kdo má úplně jiné informace.Nejsem pro nikoho carevna či holka z chalupy u rybníka.
Jsem to já.
Umím to,co umím.Čistá hra.Čisté vztahy a myšlenka na zítřek.
Opravdu jsem pochybyla.Slušnost je vlastnost.Učit se neslušnosti dá velkou práci.A na to jsem sakra líná.
Protože jsme líná,tak si vše usnadňuji.Že to bude snadné nečekám.To by bylo hodně naivní.Asi stejně jako s těmi pečenými holuby a hubou.
Já pochybyla.A co?Opravím co jde.Z ostatního se poučím.
Omluvím se.Ale jen jednou.Klanět se nebudu.
Stejně tak nesnáším vděk.Za co?
Ne,je to o vůli.Chceš - nechceš.Pokud chceš,snaž se.A už to prosím, zkus nezvorat.
Proč? Jde o život.
 
09.05.2010
Cíl
Prý jsi to věděl hned.Po prvním podání ruky a úsměvu.
Já to také věděla. Příroda.
A strategie? Těch variant je tak mnoho,že na ně kašlu.Jde o cíl.
Udiven? Aha,podle tebe jsme velmi nerozhodná strvoření.Nevíme, co chceme.
Vy nám máte podat ruku a ukazujete směr.
Do postele? Ale no tak,trefím.Hrátky máme rády stejně jako vy.
Uvažovals dál? No,dál přece!
Zda jednou,dvakrát.....Víc?
Ano,víc.Po podání ruky a úvodních větách.
Nemyslím barvu spodního prádla.To je jen zdržování.A vsadím se,že si ji stejně ani nepamatuješ.
Bylo důležitější,aby už leželo na zemi. A ty na mě.
Nebo já na tobě?Tak to si zase nepamatuji já.Nebylo to důležité.
Šlo o to..... Tak,teď jsme se zamotala.
Měli jsme vlastně stejný cíl? Jak byl daleko?
Už jsme tu pásku přetrhli a dostáváme cenu? Stojíme na bednách?
Uvažuji jak to vlastně je.
Já to vím. Za sebe.
 
05.05.2010
Minuta nudy
"Hledáš ve špatných vodách.Já tě nechápu.Počkej,co máš pořád s tou duší kluka a věkem?!Chceš říct,že já šla na vše špatně?"
To jsou ale hlášky.Teď,když je můj milostný život v troskách.Ach jo.
Působím snad nespokojeně či nešťastně? Fakt mě z tebe porazí!
Neumím se přetvařovat.
Nebudu obcházet kurty a hledat učitele tenisu.Golfu,potápění či jiných sportů.
Na motorku nebo pod stan mě už také nikdo nedostane.Plánovat si každou minutu nudy mě nebaví.
Ne,nejezdím pravidelně na víkendy mimo město.Ráda si čtu,užiji si ticha bytu.
Nehlídám svá gesta,nesnažím se zavděčit a neustále přesvědčovat protějšek,že je úžasný a chrabrý.Buď je a nebo není.
Nevěřím,že jen my ženy sníme a neumíme chodit po zemi.Že jen my jsme náročné a čekáme svého prince.Míry,váha a obsah peněženky.
Ono je to i opačně.Jde jen o to jak moc jsme urputní a kolik ochotné slevit.
Slevit či se přetvařovat?Jak dlouho to protějšek neprokoukne?
To je zbytečný stres.Ze samoty,bez intimity a užírání sama sebe.Že se mám změnit a potom ten život nabere jiné otočky.
Je to možné.
Nestojím o drcení mlýnským kolem či sevření kleští.
Plavu svým tempem.Vůbec mi nevadí,že mě nechápeš.Mám tě stejně ráda.
Tvoji životní cestu i partnera akceptuji.Tebe si nechám na stálo,to víš.
Zda jsi na to šla správně, ukáže čas.Ukáže i to,zda já ostrouhám mrkvičku.
Být sám jde i v páru.To už nikdy nechci.
 
04.05.2010
Spím
Zavřu oči,cítím vůni tvého těla.
Zalezlý pod kůží,ukrytý pod peřinou.Šmátrající kolem sebe a uklidněný,že spím.
Ano,spím.
S tebou nejraději.Tak klidně.Hluboce.
Do postele si sebou beru jen ty,co mi zpříjemňují den.
Jiné už dávno ne.Ti si to nezaslouží a hlavně,proč bych s nimi svoji postel sdílela?
Zavřu oči a vidím tě.
Nepočítám ovečky.To hodiny odloučení se krátí.
Jsou noci kdy bdím.
Protože je škoda se nedívat.Jak klidně a spokojeně spíš ty.
Objímáš mě
 
27.04.2010
A je to
O čem to vše je?
Rozhodnout se a to rozhodnutí žít.
Neplácat,ale slova naplnit den po dni.
Rozchod.Rozvod.
Intimní nesoulad,tiché trápení o nenaplněných ambicích.
Potlačení vlastního já,schovávání se za dítě,zabezpečenou rodinu,hezký vztah k potomkovi.
Jemné hlodání červíka v hlavě.Je to ono?
Je to ten správný směr života,chci ho? Je můj nebo se nechám kolébat,unášet.
Nemám sílu protestovat.Duše brečí.
Ne,nejsem kus nábytku co co doplňuje příjemné zařízení bytu.Jsem žena.
Proč jsi tak pohodlný,bez nápadu,spokojený a pasivní?
Necítíš se ohrožený,nenutím tě k ničemu.Ani k žárlení.
Hádky nevyhledávám.Mám jen smutný výraz.Zkouším to s tebou probrat.Jednou,dvakrát.Reakce je hrozná.
I já mám ráda klid.Stres přivolávám jen sama sobě.
To já se v noci budím.Úsměv se změnil v škleb a občas se i třesu.Nejsem spokojená.
Nutím se vše vydržet.A najednou už nechci.
Nechci se vedle tebe probouzet.Nesnáším tvůj dotyk.Protože už dobře znám tvá moudra,fráze,co neumíš převezt ve skutky,mlčky řeším.Odcházím.
Vyděsilo mě to. Já to udělala!
A je to,skládám jinak.
V počátku mě podrželi kamarádi.Hloubka pochybností už byla menší.Skládala jsem podle svého.
Dnes už si na tebe ani nevzpomenu.
Vůbec nemyslím na to,co by jsi řekl,jak by jsi se rozhodl,kritizoval mě a neustále pošťuchoval.Nesnášel můj úspěch.Neustále soupeřil.jako malé dítě.
S věkem bylo tvé vymezování horší a horší.Nešlo to vydržet.
Já si to nemusím ani říkat nahlas. Je to pryč.
Jednám tak.Žiji pohodu,nekryji si záda a nemám obavy.
Nezavděčuji se.Není to nutné.
Jsem milována proto jaká jsem.Nechce se po mě změna.Vůbec v ničem.
Přišla sama.Když jsem se rozhodla a ten skok udělala.
Plavat v neznámých vodách a doufat,že tam někde v dálce je břeh.
 
23.04.2010
Vůně těl
Kůže přilepená na kůži.Vlastně je jedna.
Vnímáme svůj zrychlený dech a odlepení nějakou chvilku nehrozí.
Slastný pocit.
Vydechnutí po vášni.Polibky,hlazení.
Peřina chrání chladnoucí záda.
Tváře máme u sebe a rty zkoumají kůži druhého.
Nemůžeme se nabažit. Vůně těl po milování.Hlazení jde z nás,srdce.
Svíčky plápolají na parapetu a záclona se pohupuje v okně.
Ticho je prolomené naším dechem.
Usínáš.Držíš mě tak pevně.
Já nespím.Tulím se k tobě a užívám si tě.
Tebe,muže který ví.Říká,že mám maceškovou kůži a voním po medu.
Pozoruji jak spíš.Vím,že na jedno oko.
Spíš a já nasávám tvojí vůni.Spoutaná něžností,láskou,klidem
Vůně těl po milování.
Slast,co je návyková.
 
21.04.2010
Kámen křivd
Citově vyhladovělý člověk bere vše.Hlavně už nechce být sám.
Nebýt sám.S křivdou,prohrou či pláčem.Vlastním selháním.
Nesnese to ticho bytu.Měl rád šum,poházené věci,neuklizený hrnek po snídani.
Opouštět byt,zdravit sám sebe a vědět,že po návratu bude vše při starém.
Ne každý to má rád.Potřebuje být v páru.Smečce,houfu.
Neuklidní se a vrhá se znovu do divokých vod.Bojí se.
Zdá se mu to ztráta času a valí svůj kámen křivd dál.Nabaluje na něj další nečistoty a nechce připustit,že by bylo lepší ho nechcat omýt vodou času.
Voda ukáže.Nás,v nahotě žití.Jak si vedeme v novém začátku.
Zda máme potřebný nadhled,nelámeme vše přes koleno a umíme ovládnout svoji trpělivost.
Dát i druhému dost prostoru,případně se o ten svůj a zásadní nenechat připravit.Už to ale umíme podat tak,že okolí rozumí.
Nezvyšujeme hlas,nejednáme za zády,neutíkáme a nejsme kategoričtí.
Žádné buď a nebo.
Tehdy jsme připraveni žít nově a snad lépe.Milovat,být milován.
autor agahu @  
18.04.2010
Tvé ticho
Mlčíš.Je ticho.
Nemáš potřebu být povídavý.Raději mi dáš pusu.
Pohladíš po vlasech.
Usedneš k práci.Otevřeš knihu.Pustíš moji oblíbenou muziku.
Trvalo mi,než jsem to ticho rozkódovala.Stálo to za to.
Vynahradilo mi příval zbytečných slov.Prázdných gest a slibů.
Naučila jsem se mít ho ráda.
Jsi přesně takový jaké je tvé ticho.
Už poznám o čem je.Kdy tě něco trápí či těší.
Počkám,jsem trpělivá.
Nestalo se,že by jsi mě zkoušel.Nikdy.
Tím tichem mi dávaš sebe.
Mám zázemí.Pohodu,kterou potřebuji k dýchání.Tvé ticho co patří mě.
Tvá náruč,gesto pro mě.Stejně jako tvůj pohled.Už to vím a to je dobře.
Klidně mlč dál.Neplýtváš slovy.Proč taky?
Rozumím a děkuji.
autor agahu @  
14.04.2010
Sourozenci
"Budeš mít sourozence."
To byla věta,která mě úplně paralyzovala.Už jsem měla vlastní dítě v kočárku.
Napřed rozvod rodičů,kteří v mých očích žili spokojeně.Informace o velké lásce otce k jiné ženě a za pár měsíců mám tu čest být znovu sestrou.
Neomdlela jsem.Naskočila mi husí kůže,byla jsem strašně naštvaná.
Je tu přece vnouče! Proč nejezdíš s kočárkem a neraduješ se z něj jako já? Proč se do všeho ženeš znova? Já jsem na řadě! Mám správný věk,startovací čára je má,jsi dědeček! Chápeš to?
Nechápal.Nechápala to ani nová partnerka.Prý nás vychoval,nemá závazky.O co mi jde?
Nastalo ticho.Bylo v nás léta.Nedokázali jsme se zvládnout,domluvit.Žít společně dál.Ne,my jsme soupeřili.Rodič s rodičem.Čí dítě se má lépe,kdo toho víc zvládne a jak si života užívá.Měla jsem pohrdavý výraz.Působili na mě směšně.Věk hrál pro mě.
Je mi daleko víc.Mám své dítě a mladšího sourozence.Vlastně druhé dítě.A to nyní zajímá víc život s těmi,co mu generačně rozumí.Obdivuje svoji starší neteř,své sestře řekne víc než doma.Klasický puberťák,který k nám patří.
Jako jeho sourozenec se mám já o hodně lépe.V jeho věku jsem měla tátu úplně jiného.Mladého a plného sil.Otec zestárl,já to tak beru,umím si to v hlavě srovnat,přebrat.On se jen bojí o rodiče a hodně víc než by si zasloužil.Táta už není stejný a došlo to i jeho druhé ženě.
Není,pohřbů přibývá.Všichni upínají své naděje k nám,dětem.Ne těm,co jsou nyní v pubertě či těsně za ní.Ne. K nám z prvního manželství.
Sedím na smuteční hostině příbuzného a táta mi šáhne na nohu.
"Spoléhám na tebe,pamatuj si to."
Proč? Zase mě to naštvalo! Jeho nedomyšlenost a mé závazky.Neřeknu to nahlas.Mám ho ráda.A ten můj maldší bratr si rodiče nevybral tak jako já.
Dnes má kamarádka sama před sebou hlasitě obhajovala svůj "nový" životní začátek.Opět nový a lepší.S dalším těhotenstvím a mužem,co má své děti již vychované a dospělé.
Prý o co jde?
Musela jsem jít pryč.Není to má věc.Tu svoji totiž žiji a vím.
Je to víc a víc těžké.Pro nás,sourozence.
autor agahu @  
13.04.2010
Zátiší
Klíč se v zámku neotočí.Už někdo vstoupil dříve.Dveře povolí lehce.Za nimi je klid,ticho.Zvláštní atmosféra.
Odloží kabát,kabelku.Stále ticho.Pes není ve svém koutě.Ani neštěkne.
Pár kroků a ví.
Spí.Oba.Přitulení k sobě,úplně spokojení.
Pes pootevře oko a zkoumá,zda hned nezvýší hlas.Je objímám spáčem.
Noviny pod sedačkou,káva na stolku.Pes čeká.
Má vítat paničku,či se nechcat objímat v zakázaném území?
Dilema.Mozek šrotuje,ale zvítězí pevné objetí pána.Dovolil a on může.
Je to zvíře.Vybralo si
Pohled na to zátiší vyvolává úsměv.Obyčejná pohoda domova.
Sedne si vedle,dopije studenou kávu a se zalíbením bude ty dva pozorovat.Dokonalý relax.
autor agahu @  
11.04.2010
Tebe!
Holka neřeš to,je zbytečné dumat.
Má tě rád.Je tak půhledný!
On to o sobě ví,stejně se však tváří jako mistr světa.Mlží a mlčí.
Jenže ten úsměv a hra těla.....Dá se to lehce poznat.
Oči mu utíkají jinam,ruce v kapsách.O nic jako nejde.Cha,než vejdeš do dveří!To je potom změna?!
Udělá ti místo,visí na rtech a občas prohodí poznámku.
Když ti pomáhá z kabátu je pyšný jako by vyšplhal na vrchol Mont Everestu.Dotyk nohy o nohu pod jídelním stolem......tak hezké!
Vždyť je znáš,frajeřinky jim jdou.Světu své city ukazují neradi.Ty pro nás, si nechávají do soukromí.
A tenhle je přesně takový.Nemá si co dokazovat.Je si tak jistý sám sebou.
Zbytečně panikaříš.Vybral si.Tebe!
Vím to jistě.
 
11.04.2010
Jsem stejná
Neptej se.Když ti odpovím,je po romantice.
Jen mě zlobíš.Ale tušíš? Schválně,opravdu tušíš,co odpovím?
Nikdy ti nedám svoji duši.Nikdy tobě a ani jinému.Je má.
Jen má a tak to zůstane.Přestala bych být volná.Cítila bych okovy.
Úsměv by zmizel.Patřím sobě.
Mé myšlenky jsou jen mé,tělo prověří čas.U mých činů se většinou bavíš.
Jsi spokojený a hrdý muž.Na svoji ženu.
Věděl jsi to,viď? Zlobils mě.
Kdyby jsi to v sobě neměl stejně tak my dva spolu nevydržíme ani den.
Jeden den života.
Mám jiný cíl.Usmíváš se?
Prima.Budeme už mlčet.
Jsi volný.Tvá duše je hravá,ohýnky v očích plají a tak je to správně.
Tak je to správně.Takové pouto každý z nás hledá.Nechce se ho vzdát.
Ani já ne.Jsem stejná.
 
07.04.2010
Neděle
Tvůj hlas zněžní a jihneš.
Občas tě přistihnu,že ti planou tváře.Pohled na tebe ve mě vyvolává sváteční pocit.Stejný jako když rozbaluji dárek nebo svítící vánoční stromek.Jsem dojatá.
Nestydím se to přiznat.Je škoda tajit city.Okrádáme tím sami sebe.
Náš život je chudší a ta hezká chvíle se nedá vrátit zpátky.
Uteče.Nevyužít jí,vzpomínka by nebyla tak hřejivá.Tělo by neovládlo příjemné chvění.
Napíšeš mi pár slov,jen tak a já se usmívám.Na neznámé.Oni nevědí,že jsi důvodem.
Věta mi běží v hlavě.Někdy se červenám i já.Srdce mám až v krku.Jak překvapivé!
Nečekáš a jsi obdarován.
Jsme dospělí,život máme v řádcích a stejně ten úžas malého dítěte se v našem životě znovu udál.
Ty jihneš při myšlence na mě a já to mám stejně.
Už nějaký čas jsou mé dny samé svátky.Neděle střídá neděli.
Nemusíme o pocitech ani mluvit.Mám ráda neděli.Mám ráda tebe.
 
07.04.2010
Prověřená pravda
Nevím,kdy přišel ten zlom.Utíkám od hádek a konfliktů.Nebaví mě přesvědčovat okolí o mé pravdě.
Nemám potřebu vysvětlovat důvod svého směru,cesty.Každé slovo navíc mě trápí.Stávám se úsporná.Ztrácet energii mi přijde zbytečné.
Ta změna byla pro mé okolí asi šok.Místo ohnivých debat,velkých gest přišel klid.Úsměv.Vyslovím názor.Přikloním se k názoru jiného.Nahlas.Žádné intriky.
Je to věkem či povahou?Nad tím jsem se nezamýšlela.Posun nastal rozvodem.
Jak to vnímá okolí,nevím. Už se ale nediví.Mé mlčení jim začalo vyhovovat.
Vážné věci vyřeším s lehkostí a úsměvem.Žádné slzy.Také změna.
Pitomosti po mě tečou jako voda.Nestojí mi za nějaké větší zamyšlení.K čemu?
Otrávím den jen sobě.
Všechny smutky světa na sebe nakládat nemohu a má radost je především radostí mou.Vše má mnoho podob.
Tak mě napadlo,nepřeješ mi každé ráno SMS pěkný den.Jako dřív.Přesný jako hodinky.Mobil cinkl při mém příchodu k autu.Líbilo se mi to.Usmála jsem se sama pro sebe.
Ale nevěřila.Že tě to nepustí.Byla to doba dobývání.
Ta teatrální gesta,kytice růží,dárečky.Prosila jsem tě,brzdi.Vztah je mladý,v rozpuku,není třeba spěchat.
Ohnivě jsi mě přesvědčoval,že to je jinak a ty jsi prostě jeden z mála.Stále pozorný muž.
A nebyl.Jen nahněvaný,že jsme ti na to neskočila.První vzplanutí,ten lov a jasná mužská taktika.Stačilo chvilku počkat.
Jsi v obyčejném dnu jiný.Přetvařování nikdy dlouho nevydrží.Proto vše prasklo jako bublina žvýkačky.Přestala chutnat.
Víš,že se stejně pořád usmívám.Žádná lítost,výčitky,zbytečné hlídání telefonu.
Samec a samice si musí sednout především v komunikaci.Kytky mám moc ráda.Opravdu hodně.Ale poznám,když nevyjadřují to,co mají.Lásku,osobitost a tebe.
Nebo vyjadřují? Okázalost,drahotu a něco o čem nemáš asi potuchu.Tvoji ješitnost a nabubřelost.Mě neoslovily.Jen zpočátku ohromily.
Řekla jsem si jako vždy,počkej.Uvidíš.
Telefon je hluchý.Velké výkyvy nejsou k ničemu.Prověřená pravda.
 
06.04.2010
Zážitky na Štěstí
Můžeš se ke mě nastěhovat.Hned! Mám velký dům.
Odpovím.Slušně.Reakce je zvláštní.Prý lžu.
Klamu inzerátem,nechci se vůbec seznámit.Jsem poučována jak si šlapu po štěstí.Nebo jsem podvodnice.
Oslovím protějšek.Lehce,snažím se být vtipná.Co se nestane?
Vůbec to nepochopí,Můžeš se ke mě nastěhovat.Hned! Mám velký dům.
Odpovím.Slušně.Reakce je zvláštní.Prý lžu.
Klamu inzerátem,nechci se vůbec seznámit.Jsem poučována jak si šlapu po štěstí.Nebo jsem podvodnice.
Oslovím protějšek.Lehce,snažím se být vtipná.Co se nestane?
Vůbec to nepochopí,výměna vysvětlovacích vzkazů je k ničemu.Nejsme stejná vlnová délka.
Omluvím se a považuji to za ukončenou záležitost.Dovím se,že jsem nafoukaná,nevzdělaná a vytahuji se.Hrubky pomíjím.Sama někdy ulítnu.
Jedno je však jisté.Vybíráme si a seznamujeme se.Třeba se i chceme osobně setkat.Píši třeba.
Ten,co je tak naivní,že sází na dálkové vztahy bez historie, není má krevní skupina.Ale klidně by do nich šel.Po hlavě.To udivení,že já ne.
Protějšek bez zázemí,s dětmi co jen kritizuje,ale moc konkrétního s nimi nežil,omlouvám se,jsem jiná.
Bydlím,vydělávám,dítě mám povedené.S rodiči a příbuznými vycházím.Mí kamarádi jsou poklad.Vykopaný a potřebně opečovávaný.
Baví mě život,občas zakopnu.Ale není to až tak fatální.Nikdo přece netvrdil,že to bude jen procházka růžovým sadem.Není.To ale neznamená,že ho nemám ráda.Mám a moc.
Mám ráda muže.I když se ve vzkazích občas dovídám opak.To se pousměji.Než být v nefunkčním vztahu,tak to risknu.Vlastně jsem to zcela vědomě odpískala.
Ta,co nikoho z blízkého okolí nechce za partnera v ložnici se ocitla na Štěstí.
Není zoufalec a také si to nenechá hrstkou protivných uživatelů vnutit.
Pánové,jsem kavárenská povalečka.Vysedávám po nich hodně často.Patří to ke mě jako k jinému třeba motyčka nebo fotbalový míč. Motorka,golfová hůl.Třeba.
Žena s názorem.Ta se tlačí do kouta velmi těžko.Chytrý to ani nezkusí a pochopí,že když si získá její srdce,nezalituje.
Opravdicky si ji ještě nikdo nezískal.Ona však hodně nových a krásných lidí v té kavárně na Náměstí potkala.Vy,co nerozumíte,nevadí.A Vám ostatním z celého srdce děkuji. (více)
autor agahu @  
01.04.2010
Vstávání
Blafovala jsem.Ty jsi to odhalil.
Slyšela jsem jak vstáváš a tiše zavíráš dveře ložnice.Já,zachumlaná v peřinách,hlavu pod polštářem.
Vedla jsem svoji osobní válku se světlem.Směješ se pro můj vzdor.Blafovala jsem.Ty jsi to odhalil.
Slyšela jsem jak vstáváš a tiše zavíráš dveře ložnice.Já,zachumlaná v peřinách,hlavu pod polštářem.
Vedla jsem svoji osobní válku se světlem.Směješ se pro můj vzdor.Baví tě,jak neustávám rána ignorovat.Přižnám,že vím,jak ti tím dělám radost.
Slyším sprchu.Za chvilku si broukáš v kuchyni.
Měla bych také vstávat.Pozor,dnes nemusím,mám volný den.
Jen položím hlavu na polštář a světlo vezmu na milost.Budu se probouzet pomalu.
Nespěchám,cítím vůni kávy.
Ty jsi si dnes udělal i vajíčka se slaninou? Hm,dobrá nálada.Slyšim to broukání i přes zavřené dveře,Vůně jídla a tvé kolínské pronikají škvírou u prahu až ke mě.
Nos vábí.Ne,nevstanu.Počkám.
Broukající muž otevře dveře,přisedne si na okraj postele a bude tiše zírat.
Hrají mu čerti v očích.Něžně mě pohladí.Po vlasech,tváři.
Otevřu oči,usměji se a přitisknu ho k sobě.
Loučí se.Ne na dlouho:Je cítit láska.
Bude to moc pěkný den. (více)
autor agahu @  
31.03.2010
Jeviště
Postel je jeviště.
Hlavní role jsou dány.Muž a žena.
Hrají krásně.Všemu je rozumět,gesta jsou zřetelná.
Doteky hebké,slova medová.Hoří jen svíčky.Postel je jeviště.
Hlavní role jsou dány.Muž a žena.
Hrají krásně.Všemu je rozumět,gesta jsou zřetelná.
Doteky hebké,slova medová.Hoří jen svíčky.
Málo světla a hodně důvěrností.Žádný ostych.Upřímné odpovědi.
Nikam se nespěchá.
Herci jsou požitkáři.Hrát je strašně těší.
Není to premiéra provázená trémou.Už jsou sehraní, těší se.
Stále je něco nové.
Byl to sex.O tom vše bylo.Jen sex.Nechtěli se jindy.
Tělesná přitažlivost je dobrý spisovatel.Scénář napsal život.
Sex přešel v milování.Do toho patří už víc než tělo.Daleko víc.
První bouřka odezněla.Silný déšť zůstal.Citů,polibků a vyznání.
Herci s tím nepočítali.Šlo přece jen o sex.Ochutnání jablka.
Nebylo zakázané.Možná rozmar.Hledání nejlepšího plodu v zahradě.
Ten úžas,že chutná znova a znova.
Tma dávno přechází do svítání.Svíčky uhasnou samy.Nikdo nespěchá.
Nechce opustit jeviště.
Slunce pošimrá pod nosem.Zazvoní budík.
Ozve se vzdech,nechce se vstávat.Těla jsou do sebe zaháklá a předávají si spoustu tepla.První dějství.
Konec hry se nedá posuzovat podle hodinek.Diváci chybí.
Herci hrají.Prvotní zápletka byla tak primitivní.Pudová.Vine se hrou dál.
Jen se přidaly krajky,samet a stuhy.Vše je krásně nazdobeno.
Jeviště nikdo neuklidil.Nechce se.Hra je krásně vzácná. (více)
autor agahu @  
29.03.2010
Konstanty
"Kdyby jsi byla o deset let mladší,řekni,rozhodneš se pro mě?"
Zaskočila ji ta otázka.
Neohlíží se a ví,kolik jí je teď.Co s tím? Nedá se to změnit.
"Není mi o deset let méně."Kdyby jsi byla o deset let mladší,řekni,rozhodneš se pro mě?"
Zaskočila ji ta otázka.
Neohlíží se a ví,kolik jí je teď.Co s tím? Nedá se to změnit.
"Není mi o deset let méně.Pořád je mezi námi ten věkový rozdíl.Je to stejné jako bych ti řekla,proč ty nejsi o deset let starší?"
"Kdyby jsi byla mladší,vše by bylo jednoduší."
"Není a nebude.Proč analyzovat?Cpát moc rozumu do citů?"
Vstávat s rozumem,dávat pusu s rozumem,milovat se tak i usínat.
Nemohu.To jsem si odžila.Nebyla jsem šťastná,spokojená na půl.
I ty to máš za sebou.Nezvládl jsi to.
Také jsem selhala.
Měla větší důvod než ty.Dítě.
Nemohu.Příliš si vážím osobní blízkosti.Vymizela.
Už nebyla energie a chuť.Být stále hnacím motorem.To musí chtít oba.
On to bral už jen rozumově.Spletl se.Třeba jiná to tak vezme a spokojeně zestárnou.
Také po tom toužím.Spokojeně s partnerem stárnout.Vím,zní to tak hnusně.Stárnout.Ale nemládnu a to ani ty ne.
Baví mě každý den,okamžik,chvilka.Je to příjemná změna.Baví mě být s tebou.
Nebudu mladší.Nebudeš starší.
Teď je teď.Tak si to užijme.Jsou ty naše živtoy tak propletené a je to milé.
Zkus to nepokazit.Konstanty nezměníš.Nevzdychej,co by.....?
Já to totiž vím.
Před deseti lety jsem byla jinou ženou.Spokojenou,šťastnou,užívající si života se svým bývalým.
Vůbec bych si tě nevšimla.Tak to je.
Když je člověk spokojený,užívá si to.
A my dva? Nebýt toho tvého brouka v hlavě a zapomeneš na všechna "kdyby",nádherně líbáš.Už jsem ti to někdy řekla? (více)
autor agahu @  
27.03.2010
Kočičí srdce
Pomilovali se.
On spokojený.Ona nějaká na jehlách.Těžko vše skrývá.
Je vnímavý.Občas,jen občas.
"Mám tě moc rád.Jsou vánoce,dám ti dárek.Pomilovali se.
On spokojený.Ona nějaká na jehlách.Těžko vše skrývá.
Je vnímavý.Občas,jen občas.
"Mám tě moc rád.Jsou vánoce,dám ti dárek.Své srdce.Opatruj ho."
Sáhl do hrníčku u postele.Vytáhl velké srdce na roztrhnutém řetízku.
"Je zlaté.Promiň,nějak jsem přehlédl,že je řetízek přetržený.Počkej,zaskočím vedle do zlatnictví.Momentík!"
Šla do koupelny.Žádný čistý ručník,na zemi dlouhé černé vlasy.Sama je blondýna.Jeho ženu zná.Ta je zrzka.Nový parfém v poličce.
Počkala na něj. Políbila,poděkovala a odjela.Poznala,že to srdce je kočičí zlato.
Není zvyklá mluvit.
Pletky s ženáčem.Sliboval změnu,ale nebrala to vážně.Možná trochu doufala.S dárkem,jeho srdcem,symbolem,jí to přešlo. Úplně.Stejně jako pár měsíců.
Zatím pár.Náhoda.Obyčejný kluk.
Nestřídá auta,nemá byt na záskoky.Od počátku přímý.Někdy až moc spěchá.Ne do postele,ale za ní a její dcerou.
Je milý.Překvapuje každou chvilku.Žádné nemohu,víkend mám pro své děti a rodinu.Nebo: "Drahá,víš,že je vše dočasné.Miluji přece tebe!"
Volala. "Já se zblázním! On je vážně střelenej! Došlo nám pečivo,tak pro něj zajel.A víš co bylo mezi houskama v mikroténovém sášku? Prstýnek! Z bílého zlata.Prý jen tak.Že je šťastný.Já se ti rozbulela."
A já? Nedivím se.Ani jemu.Moc jí to přeji. (více)
 
27.03.2010
Dáma
"Jsi velká dáma.Neuvěřitelně mě přitahuješ......."

Dáma? No jo,už babička mi říkala,nehrb se,seď rovně! Jsi dáma!
Kolik mi bylo?
Koukej si umýt pusu od jahod! A ta kolena?"Jsi velká dáma.Neuvěřitelně mě přitahuješ......."

Dáma? No jo,už babička mi říkala,nehrb se,seď rovně! Jsi dáma!
Kolik mi bylo?
Koukej si umýt pusu od jahod! A ta kolena? Že ty jsi zase lezla na ořech?!Co jsem ti říkala?
Zlatá babička.

Nebreč,líbí se mu jiná?Těch ještě bude,co ti to řeknou.Vždyť jsi teprve prvňačka.Pamatuj si,dáma brečí v koutě a nikdo ji u toho nenachytá.Jinak se směje a drží rovně hlavu.Dáma nedá najevo poraněné srdce.V první řadě je dáma.
Ale jo,nos klidně kecky.Jen buď dáma! To chlap nepřehlédne.Pozor na gesta,úsměv.Buď upravená.Nemusíš stát věčně u zrcadla.Tak jsem to nemyslel.Vždyť víš!
Ano vím,tati.Už dávno vím, jak jsi to myslel.

Jsi dáma.Ten rozvod jsi zvládla s takovou noblesou.Zlomil ti srdce.Holka,co jsi čekala!
Kdyby to nebolelo,je to špatně.Láska i bolí.Ne každá to ale zvládne jako dáma.
Díky mami.

......."víš co mám na tobě rád? Že jsi dáma.Pojď blíž,pošeptám ti druhou půlku věty.
To nejde,šíleně mě vzrušuješ! Zase si mě dostala,potvoro jedna!
Jsi dáma mého srdce.
Víš proč? Dáma a já vím,že v posteli děvka.A už dost! Jsem chlap! Ti toho moc nenamluví.
Pojď ke mě,ty srdcová......" (více)
 
27.03.2010
"U zlomeného srdce"
Jaro.
Jsem nadšená!Ten vzduch! Plný vzrušení a vůní!
Nohy jsou lehké.Nemusí se bát,že uklouznou na sněhu.
Už začíná kvést jíva a kočičky.Občas se tráva víc zelená.A to sluníčko tak laškuje,že mu to prominu.
Dlouhou dobu bylo moc vysoko,nehřálo.Všichni už byli otrávení.Zelezlí doma.Vlídné slovo jim dělalo potíže.
Už je to pryč!Jaro.
Jsem nadšená!Ten vzduch! Plný vzrušení a vůní!
Nohy jsou lehké.Nemusí se bát,že uklouznou na sněhu.
Už začíná kvést jíva a kočičky.Občas se tráva víc zelená.A to sluníčko tak laškuje,že mu to prominu.
Dlouhou dobu bylo moc vysoko,nehřálo.Všichni už byli otrávení.Zelezlí doma.Vlídné slovo jim dělalo potíže.
Už je to pryč!
Včera jsem byla na našem náměstí.A pozor,kavárnící vytahují zahrádky.To bude posezeníčko!
Prý života za sklem měli už také dost.Chtěli do houfu.Sledovat korzo,nosit hostům kafíčka ven.Ne zdravit kývnutím hlavy za sklem.Aby jim neumrzl nos.Usmívat se,prohodit slovo.Zahřát se.
Dávají ke stolkům ještě teplomety.Truhlíky už osázeli.Jsou stejně nedočkaví jako my.
Odpoledne káva a večer vínko. Jo,"U zlomeného srdce",tam v rohu, je nová služba. Podávají i snídaně. To bude tedy pěkně narváno,prima nápad.
Hlavně změna.Hluboký nádech a úsměv.Potkávat známé.
Je tu jaro. Hned se ten plácek změnil.Čisto,útulno.
Hurá!Dnes už si posedím.
V bundě,svetru,ale posedím.
Určitě se ke mě někdo ze sousedů přidá.Nemám strach.
Je tak milé se potkávat! (více)
 
26.03.2010
Tvá smečka a motiv změny
Cítím,že váháš a nechceš se vyslovit.Už o mě nechceš přijít,vím to.
Máš malé děti,jsi s nimi většinu svého volna a bude to tak i dál. Bojíš se mě zeptat,zda ten dětský svět budu sdílet s tebou.Cítíš se trapně,zdá se ti,že je neslušné se ptát a kombinace času, jen na nás dva bez dětí, je hodně komplikovaná.Cítím,že váháš a nechceš se vyslovit.Už o mě nechceš přijít,vím to.
Máš malé děti,jsi s nimi většinu svého volna a bude to tak i dál. Bojíš se mě zeptat,zda ten dětský svět budu sdílet s tebou.Cítíš se trapně,zdá se ti,že je neslušné se ptát a kombinace času, jen na nás dva bez dětí, je hodně komplikovaná.
Když jsi s nimi sám,raduješ se.Víš však,že strádáš.Já tam s tebou nejsem. U stolu,večer u sklenky a v noci propletená tvým tělem.
Teď je ta správná chvíle. I věk tvých dětí.Teď mě v klidu přijmou za tvoji partnerku. Budeme rodina.O to přece jde tobě i mě. Já se o tom stydím hovořit. Ty jsi nesmělý.
Cítím se velmi osaměle.Ne,nikdo mě neopustil.Smíchu je víc než pláče.Velký klid v duši.
Srdce to moje,máš ty.Chci s tebou tvořit pár.
Pustila jsem tě do své hlavy.Znáš mě.Já tebe méně.Dost ale na to,abych věděla,že mi bude velkou ctí,když se stanu tvým motivem.
Tím motivem,co tě nasměruje ke světlu a budeme spolu.My dva,děti, vše okolo.
Hledali jsme se tak dlouho.Špatně se nám spolu loučí.Moc špatně.
Mlžíš a otázku mi nepoložíš.
Odpovím ti.Chci být tvým motivem.Motivem pro nový partnerský život.
Sólový známe oba.Každý za sebe.Prosím,vyřeš si to své,ať už konečně jdeme cestou společnou.
Je to mé nejtajnější přání.Být tím motivem změny. Tvé změny.Být s tebou.
Není to jen to hezké mám tě rád.Je to láska. Silný oheň srdcí.
Láska s překážkami.Pomalu odpadávají a já bych si přála,aby jsi je už konečně odhodil úplně a spal vedle mě.Pořád.Ty a vedle tvoje děti.Toužím patřit do tvé smečky. (více)
 
21.03.2010
Druhá
Byla jsi milenkou.Líbil se mi.
Seznámila jsi nás.Ty děvče,on zralý muž.Já uprostřed.Nebo ne.Na tvé straně.Vždy.Stěna.Mohla jsi do zákrytu.
Každá jeho volná chvilka,večer,den.
Žádný víkend,dovolení,celá noc.Byla jsi milenkou.Líbil se mi.
Seznámila jsi nás.Ty děvče,on zralý muž.Já uprostřed.Nebo ne.Na tvé straně.Vždy.Stěna.Mohla jsi do zákrytu.
Každá jeho volná chvilka,večer,den.
Žádný víkend,dovolení,celá noc.
Útržky.Dárky.Romantika.Bezva sex.Druhá.
Jaké to vlastně bylo,být druhá?Já se tě nikdy nezeptala.
Opustil tě.Prý nebezpečí bylo větší než bezpečí.Beze slova.Konec SMS.
Úplné mlčení.Smutek jsi ukrývala.Jaké to vlastně bylo?
Nezeptala jsem se.Mě to nenapadlo,promiň.
Asi to chtělo odstup.I z tvé strany.Přišlo mi hloupé jitřit rány.
Potkala jsem ho.V kavárně.Hlásil se.Jako vždy milý a já jako vždy, měla otevřenou pusu.Umí druhého pohltit.
Ne,nebyl sám.
Víš,napadlo mě, jaký je to pocit?Vědět už od počátku,že budeš ta druhá? Karty jsou rozdány jasně.
Kdo ví,zda se jeho život změnil? Tvůj ano.
Jaké to tedy bylo? Odpovíš bez slz? (více)
 
21.03.2010
Síla
Jak jsi to říkal?
"Jsem pyšný na svůj úlovek."Krásná věta.
Byla motivem.Pro nás oba.Dlouho.
Ty první a já za tebou.Jen na oko.Jak jsi to říkal?
"Jsem pyšný na svůj úlovek."Krásná věta.
Byla motivem.Pro nás oba.Dlouho.
Ty první a já za tebou.Jen na oko.
Často jsem byla já ta první.Dáma tvého srdce.
Čas rozkoše,smíchu,přímého pohledu.Pevného stisku a klidných nocí.
Hezké časy.Slyšet ta slovíčka:"Žárlil jsem,trpěl,ale byl hrdý.Na tebe!"
Byl.Zůstalo žárlení.Síla na pozici lovce je pryč.
Jak jsem to říkala?
"Jsi sladký,věřím ti."
Propnul jsi tělo a objal mě.
Ta změna byla zřetelná úplně všem. Stále jsem nevěřila.
Nemáš sílu.Oči ti vyhasly.
Nejsem unavená!
Oči mi jiskří.Úsměv zůstal.
Jen ho nemám už pro tebe.
Já pro tebe a ty pro mě. (více)
 
20.03.2010
Mladá noc
Noc je ještě mladá,tančeme.
Užijme si okamžiku, volnosti.
Pojďme si hrát!Noc je ještě mladá,tančeme.
Užijme si okamžiku, volnosti.
Pojďme si hrát!
Zatočí se nám hlava,smích bude tak jiskřivý.
Muzika projede celým tělem.Pot na čele najde žlábek vrásky.
Objímej mě! Ještě!
Já tě znám! Uf! Hlava se točí.....
Začneme na parketu.Možná je to předehra.
A třeba ne.
Třeba ne.Možná?
Kdo ví?
Noc je ještě mladá......tak tančeme! (více)
 
20.03.2010
Hra přes monitory
Už mě z tebe klepne! Vážně!
Nakukuješ mi do profilu,posíláš obrázky.Měníš je dost často.
To ty za to můžeš,že mám i profilové foto.Normální manipulátor.Čtenář deníku.Milovník stejných psů jako já.Chytrý a zaměstnaný kluk.Už mě z tebe klepne! Vážně!
Nakukuješ mi do profilu,posíláš obrázky.Měníš je dost často.
To ty za to můžeš,že mám i profilové foto.Normální manipulátor.Čtenář deníku.Milovník stejných psů jako já.Chytrý a zaměstnaný kluk.
Zlobíš,škárlíš,posíláš otřesné smajlíky.Nehodila jsme tě náhodou na nějaký čásek do ignorace?!
Potom mě to přešlo.Stačilo :nechci tě!,nejsi můj typ!,hledám někoho jiného.
Jak jsi to oplácel? Pomazlíme se? Zásah na první pohled! Co sexík? Pozvání na kávu?
Tak jsem tě odblokovala a zase flirtuješ.Nenapravitelný virtuální zlobidlo.Napíšeš teď ne a potom se ozveš.
Zajímavé lákání.Hra přes monitory.Občas něco osobního,zlobení víc.
Jo,je to zlobení.To ti fakt jde.A zabírá.Hodně se bavím.Chytré mozky mám ráda.
Tak oplácím. Dnes pomocí deníku.
Káva možná.To jsem zvědavá,co ty na to.Že by z kočičky u jména byl jiný obrázek?Každopádně vítej v mé skupině přátel.
No,to ale trvalo! Ani ty měsíce počítat nebudu.Ale holky jsi také pobavil a zdraví.
Pořád se ptají,zda už se známe osobně..
Zatím ne. Vše má svůj čas.Hlemýždí tempo je o ničem.
Tak hezký víkend M....ši. (více)
 
20.03.2010
Počasí
Čekám na vítr.
Je hustý vzduch.Déšť ho pročistí a sluníčko prohřeje.
Nedá se to vydržet.Narážíme do sebe,vrčíme jako hladoví psi.Ještě chvilku a změním se ve vlka.Já,beránek.Kdo by to čekal?Čekám na vítr.
Je hustý vzduch.Déšť ho pročistí a sluníčko prohřeje.
Nedá se to vydržet.Narážíme do sebe,vrčíme jako hladoví psi.Ještě chvilku a změním se ve vlka.Já,beránek.Kdo by to čekal?
Tak nám to klapalo.Pohoda,jazz a tabáček.Přesně jako v té písničce.Žádný mráček,úplné azůro.
Neměl jsi to říkat.Ne,nezajímala mě.K čemu to asi je? Ta tvoje pravda?!
Pravda nebo informace? Nepodložená myšlenka.Vnímání reality.
Jaký mám na té pravdě podíl?
Žádný,žil jsi ji sám,netýkala se mě.Neznala jsem tě.Jak na vše mohu mít názor?
To tě štve.Nepřitakávám,bezhlavě nesouhlasím a nelichotím ti.
Jsi bezmocný tak zuříš.
Mohla bych.Je to tak snadné a laciné.Cítila bych se sama mizerně,neudělám to.Čekáš marně.
Mám tě ráda.Teď.Beru tě.Se vším.
Minulost si vyřeš v sobě.My dva se dívejme do dálky.
Za mrakem už probleskuje paprsek.Už je tady! Vítr,konečně!
Pročistí vzduch.Já to věděla! Tak se usměj.
Pusu.Dvě.Tři.
Bacha,zakousnu tě !? (více)
 
19.03.2010
Bludičko proradná
Jednou tě opustím,chci mít děti.
Moc rozumný důvod? Ale ne,to jsou pudy.
Vím,co od života chci a čekám.
Jsi luční květina,motýlek.Sametová.Ubližuji ti.Jenže mě vábíš.Jednou tě opustím,chci mít děti.
Moc rozumný důvod? Ale ne,to jsou pudy.
Vím,co od života chci a čekám.
Jsi luční květina,motýlek.Sametová.Ubližuji ti.Jenže mě vábíš.
Bludičko proradná, při nočním světle tančíš u tůňky.
Třpit tvého těla je na hladině překrásný.Jsem slabý.
Podlehnu.Tak rád tě objímám!
Ponořím se do tvé vůně,jsem hluchý a slepý.
Nadýchaný obláčku,směješ se mi?
Počkej!Chytím tě,bludičko proradná!
Ty má bludičko proradná,máš vůbec duši?
Jaká je? Zase se usmíváš!
Ty má výzvo,hory pro tebe přenáším!Motorka v garáži,lyže už ve sklepě a já utíkám na louku.
Ještě sněhem.Vůně vody už je cítit jarem.
Čekám na tebe. Jako školák.Už jím nejsem.
Dávno ne.A vím co chci.
Zase úsměv.Já pod ním umírám,propadám se do hloubky.
Jsi proradná,víš to?
Víš......ty víš,že mi zrřevěněly nohy a neodlepím se.
Dobře,už o tom nebudu mluvit.
Slyšela jsi vlastně co říkám?
(více)
autor agahu @  
18.03.2010
Tango
Tančím.Je to má největší životní vášeň.Vyjádří vše.
Umím sólově i v páru.Zatančím klidně u tyče.Ne nahá,ale u tyče.Jako klaun či bludička.
Podívám se do tvých očí při tangu a neodoláš.Tančím.Je to má největší životní vášeň.Vyjádří vše.
Umím sólově i v páru.Zatančím klidně u tyče.Ne nahá,ale u tyče.Jako klaun či bludička.
Podívám se do tvých očí při tangu a neodoláš.
Když ti budu věřit,nechám se po parketu vést.Nesmíš na mě tlačit.Chce to lehce,jsem chápavá.
Dovolím ti i přemet.Otočky a záklony nepočítám.Je jedno,zda to bude kvapík či se budeme ploužit.
Jde hlavně o vášeň a cit.Společný krok co ladí.Nás to baví a ostatní se rádi podívají.
Nebo přidají.Budeme na parketu sami.Klidně.
Když se další přidají,stojí zábava za to.
Ráda tančím.Umím to,nedělám chyby.Improvizuji.
Cit pro tanec mám.Geny.Jsme všechny čardášové princezny.
Máte to rádi.Vlnění ženských křivek.Rádi se díváte.
Mezi námi,to tango..........nenech se prosit.Ukaž se.Nohy jsou neklidné.
Slyšíš,hrají! (více)
 
17.03.2010
Stát v pozadí
Stojí v pozadí,jsou první diváci.Kritici.
Podopora i opora..Všech,co běží v první linii.
Oni se netlačí.To pro ně není důležité.Netouží být tak na očích.
Jejich úkol je jiný.Stát v pozadí a nechat hvězdu zářit.Přikládat,aby plamen hřál.Nosit dříví.Stojí v pozadí,jsou první diváci.Kritici.
Podopora i opora..Všech,co běží v první linii.
Oni se netlačí.To pro ně není důležité.Netouží být tak na očích.
Jejich úkol je jiný.Stát v pozadí a nechat hvězdu zářit.Přikládat,aby plamen hřál.Nosit dříví.
Žijí pro ty důležité a talentované.Nelitují,že mají tuto roli.
Smysl vidí v něčem jiném.Podporovat,chápat a fandit.Věří ve vítěze.
Hraje jim celé tělo.Nikdy nejsou klidní a milují.To je poznat z dálky.
Z mlčení,úsměvu,pohledu,podání ruky,gesta.
Mám je ráda.Partnery těch běžců.Když tvoří harmonický pár,je to nádherný zážitek.
Partner je naše vizitka.Je jedno kdo je blíž slunci,první na jevišti.
To partner,naše polovina,druhé já.Bez něj to nejsme my.
Není to ono.Ani když vyhrajeme.
Je to jen na půl.Půl nás chybí a nemůže to být vítězství po kterém jsme toužili.
Jsme jen první.
Neznamená to však,že jsme spokojení a šťastní.Jsme jen první. (více)
 
17.03.2010
Má svoji hlavu
Odpískáno. Konec zápasu.Odešla jsem.
Výhra - svoboda. Prohra - vztah.Pocit hrozný.
Neradovala jsem se. Ta "ne" převážila.Byla mi zima,nemluvila jsem.
Vyplašená nezadaností a sólem.Odpískáno. Konec zápasu.Odešla jsem.
Výhra - svoboda. Prohra - vztah.Pocit hrozný.
Neradovala jsem se. Ta "ne" převážila.Byla mi zima,nemluvila jsem.
Vyplašená nezadaností a sólem.
Důvodem jsem byla jen já.Nikdo jiný.
Já.Po dlouhé době nejistá žena.Hodně smutná.
Po šoku okolí nastalo období utěšování.Jak jsem šikovná,statečná,udělala dobře.
Nechtěla jsem to slyšet.
Já neposlouchám.Od mala.
Rady a porady na život.Co z toho? Existuje snad nějaká kuchařka na život?
Na šťastný život? Odpověď zase znám.
Vše je tak relativní,prchlivé,nestálé.
Co bylo včera tak dnes nežere ani pes.
A kočka?Ta se vyhřívá na sluníčku v okně.Nebo vše pozoruje z koruny stromu.
V pravý čas sekne.Je nezávislou šelmou.Nelze ochočit.
Zvláštní domácí mazlíček.Má svoji hlavu.
Jako já.Tím je vše dáno. (více)
 
14.03.2010
Zrak
Mívala jsem pocit,že už mě nic nepřekvapí.Plánovala si úplně vše.Jako nějaká Káča.
Byla to pěkná hloupost.Možná jen omezené periferní vidění.
Měla jsme špatně otevřené oči.Vyplakala málo slz.Málo se nasmála tak,že jsem se málem počůrala smíchy.Už je to daleko lepší.Vidím lépe.
Mívala jsem pocit,že už mě nic nepřekvapí.Plánovala si úplně vše.Jako nějaká Káča.
Byla to pěkná hloupost.Možná jen omezené periferní vidění.
Měla jsme špatně otevřené oči.Vyplakala málo slz.Málo se nasmála tak,že jsem se málem počůrala smíchy.Už je to daleko lepší.Vidím lépe.
Přiznám,že úplně nejlépe vidím,když nasadím brýle.
Pochopila jsem,že vše chce svůj čas.
Plány nemusí vyjít a vůbec nic se nestane.Naopak,vše běží dál.
Při ohlédnutí se směji.Co jsem nechtěla mě dnes nesmírně těší.To,co jsem dříve měla a už nemám,mi nechybí.
Vidím už lépe.Nezměnilo se jen jedno. V lásce je lepší slepota.
Je jedno,zda je to láska partnerská,mateřská či k blízkým.To jsme velmi ráda slepá a doufám,že mi to vydrží hodně dlouho.
Jinak slyším i trávu růst.To ale bude tím jarem.Teď to tak vnímáme všichni.
Nebo ne? (více)
 
13.03.2010
Závaží
Tahle schůzka byla úplně zbytečná.Ztráta času.
Jo,chtěl jsi mi to říct do očí.Rovně.Teď!?
Když couváš? Špatně chápu?
Omyl,neumíš se rozhodnout,zabouchnout dveře a scény tvé ženy ti vyhovují.
Tahle schůzka byla úplně zbytečná.Ztráta času.
Jo,chtěl jsi mi to říct do očí.Rovně.Teď!?
Když couváš? Špatně chápu?
Omyl,neumíš se rozhodnout,zabouchnout dveře a scény tvé ženy ti vyhovují.
Už to nemohu poslouchat.Že je chudinka.To je ta vaše mužská logika.Skočíte na špek!
Váš vztah prý je pryč a ty přesto neumíš jít k milované ženě.
Asi mě tak nemiluješ.
Ještě se rozčiluješ,že ti nerozumím,neuroním ani slzu a nepřemlouvám tě.Prý nebojuji!
To peklo se zákonitou má jinou šťávu.Musíš být pořád ve střehu.
Vlastně žádná nuda.
Byl jsi z toho všeho tak unavený.Důvod,proč jsi chtěl změnu a potkali jsme se.Ohlížel ses kolem a hledal.Kecy!
Když došlo na lámání chleba,zase máš důvod neřešit.Mám počkat.
Tváříš se tak vážně.
Jde přece o život a říkáš to tak,jako by se mě to týkalo.
Ne,ani se mne to netkne.
Ztratil jsi pro mě glanc,cenu a jsi slaboch.
Já tě za rukáv tahat nebudu.Žadonit.
Nechci balvan u nohy.Kámen na krku.
Jsem zklamaná,ale nejsi vyjímka co neumí odhadnout své síly.
Pomáháš té slabé a plačtivé.Potřebuje tě víc než já.Jsem prý silné děvče,trpělivé.
Velký omyl.Ztratil jsi mě.
Neodhadl jsi mez mé trpělivosti.Už je to pryč.
Život běží a já mám ráda křídla.
Na závaží a ohledy kašlu. (více)
 
11.03.2010
Husí kůže
Prý bourám mosty.Jsem nerudná,protivná.
Nechci jít na večeři.Jak dlouho mě zveš,rok,dva?
Nechci.Z mostu zbyl jen jeden pilíř.Prý bourám mosty.Jsem nerudná,protivná.
Nechci jít na večeři.Jak dlouho mě zveš,rok,dva?
Nechci.Z mostu zbyl jen jeden pilíř.
Nemám důvod být na tebe milá.A tím jsem už dlouho pěkně protivná.
Je mi to nějak fuk.Omlouvat se nebudu.
Večeře? Nedokáži si představit,že bych ti věnovala celý svůj volný večer.U toho jedla a popíjela.
Oba jsme gurmáni.jenže v tomto případě si opravdu nevěřím.
Jo,znám tě,podám prst a ty si budeš myslet,že jsi vyhrál.Jsi neodolatelný a já podlehla.
To je přesně to,co ti nechci dopřát.Pocit vítězství.
Umanutá potvora,to tě zvedá ze židle.
Myslím,že zuříš.Co si to dovoluji? Jiná se hrne a já odmítám.
Jak by jsi to mohl pochopit!?Ani to nečekám.
Mám svůj důvod.Večeřím jen s tím,co ve mě vzbuzuje příjemné pocity a nemám husí kůži.
Nemusím se hlídat,vážit slova a těším se.
S tebou to vše padá.
Neklaplo by to.Nevnucuj se.
Z našeho vztahu zbyl jen jeden pilíř mostu.To je na společný večer málo. (více)
 
10.03.2010
Adrenalin
Slyšela jsem dobře?
Máš tolik práce,staráš se o rodinu,děti září.
Žena má dost pěněz,vyděláš.Slyšela jsem dobře?
Máš tolik práce,staráš se o rodinu,děti září.
Žena má dost pěněz,vyděláš.
Já žasnu kolik toho stíháš.Kde je spánek,relax? A co sex? Milování?
Jsi zaskočený otázkou."Drahá,muž,co pracuje a daří se mu,tak ten úspěch a dosažení cíle je takový adrenalin,že na nějaké hrátky nemáš náladu.Padneš do postele a jsi rád.Stejně myslíš jen v číslech.Soustředíš se na výkon.Žena to ví a chápe."
Ona chápe,ale já nechápu. A nemusím.
Objednal jsi další víno.Zůstáváš ve městě pár dnů,večery budeme trávit spolu.Opravdu nechápu.Kecy! (více)
 
09.03.2010
Učím se
Když mě něžně oslovíš,napíšeš milý vzkaz,osobní,červenám se.
Odvykla jsem a znovu se všemu učím.
Nějak se mi vše vytratilo ze života.Když mě něžně oslovíš,napíšeš milý vzkaz,osobní,červenám se.
Odvykla jsem a znovu se všemu učím.
Nějak se mi vše vytratilo ze života.
Chybělo mi to.
Skoro se lekám,zda mluvíš na mě,nespletl jsi číslo telefonu.
Je to pro mě,vím to.
Důvěrné,milé a tak osobní.Líbí se mi to.
Ve vyprahlé poušti je na obzoru oáza.V ní studna.Obklopená krásnou zahradou.
Slunce ještě není tak silné,abychom vyhledávali stín.
Svůj nach skrývám.Moc mi to stejně nejde.
Jsem průhledná.
Jak ráda! Nepředstírat,usmívat se a poslouchat něžnosti, co jdou od srdce.
Učím se. (více)
autor agahu @  
09.03.2010
Je to pryč
Tak jsem se všem chtěla zavděčit,až jsem se ztratila sama sobě.
Má bezradnost ti vyhovovala.Měl jsi tím prostor pro sebe.Tápající a hodná partnerka je přece výhra v loterii.Pro takového muže jako jsi ty.Tak jsem se všem chtěla zavděčit,až jsem se ztratila sama sobě.
Má bezradnost ti vyhovovala.Měl jsi tím prostor pro sebe.Tápající a hodná partnerka je přece výhra v loterii.Pro takového muže jako jsi ty.
Neměl jsi potřebu mi podat ruku,když jsem se topila.Měla jsem totiž takový pocit.Že už nemohu.
Neustíhám,nezvládnu.Nebudu dokonalá.
Vlastně bych svojí nedokonalostí zklamala.Tebe i své rodiče.Já jedničkářka a hodná holka.
Nebylo snadné mě získat.Ale když se rozhodnu,znáš mě moc dobře,už názor či směr neměním.Na tu moji konzervativnost jsi spoléhal.Že máš na mě papír.
Vdaná žena.Ta,co nenávidí rozpad zázemí.Sama ho zažila.Ty ne.
Tak to ale nefunguje.Zázemí není zadarmo.Nestačí na něj papír a už nemusíš nic.Jen kritizovat a diktovat.
Nepohladit,nesnažit se,utíkat ke svým zálibám a zapomenout na další,co k tobě patří.
To byla tvá slova,že se vracíš rád domů.Bylo milé to slýchávat.
Holka,co stojí v koutě a připadá si jako v kleci,touží po změně.Počká.Snaží se nezraňovat.Ztráty jsou však větší než radost.
Byla to klec, ve které jsi utahoval provazy.Kout byl menší a menší.To já se přestala ráda vracet domů.
Začalo to v ložnici a končilo při odemykání dveří bytu.Kolik let to trvalo? Pět,šest?Dlouhá doba v koutě.Je to pryč.
Ty stále nevíš proč.Bojuješ a nezjistil jsi důvod,proč už nemáš to pohodlné zázemí.
Vše vždy nevyjde.I když se snažíš.
Jak se ztratíš sám sobě je konec.Tvůj nebo vztahu.
Vybrala jsem si.Jsem stále hodná holka.Jen baterku držím v ruce sama a plavu.
Nespoléhám na tebe.Nečekám,kdy mi ukážeš směr.
Kdyby jsi to pochopil včas,nechytračil,nebyl tak panovačný, já zůstanu.
Měla jsem tě moc ráda.Ale nebylo to tím papírem na zadanost. (více)
 
08.03.2010
Zločin?
Když mohu,hladím tě.
Tak nějak se to nabízí samo.Nemohu se ovládnout.
Já tě hladím a kradu tvoji energii.Vlastně jsme zloděj!
Nebo upír? Hm,i tím se někdy stávám.Když mohu,hladím tě.
Tak nějak se to nabízí samo.Nemohu se ovládnout.
Já tě hladím a kradu tvoji energii.Vlastně jsme zloděj!
Nebo upír? Hm,i tím se někdy stávám.
Ústa přitisknu na tvoji pokožku.Mám to ráda.Příjemná a hebká kůže.
A ta vůně! Jsem feťákem,opravdu.
Směješ se? Já vím,mluvit o svých pocitech umím lépe než ty.
Čím to asi bude?
Zase se usmíváš.Tak hezky,šibalsky.
Jsi odhalen a přistižen!
I tvé ruce jsou nenechavé. Ústa hladová.Dech svěží.....a naše trička na zemi. (více)
 
07.03.2010
Jak prosté!
Rozhodl se hned.Vůbec nezaváhal!
Dál to neřešil.Měl jasno.Muž!
Nepotřeboval čas na rozmyšlenou.Neplýtval energií.Nezeptal se co já na to.Vůbec ho to nezajímalo.Rozhodl se hned.Vůbec nezaváhal!
Dál to neřešil.Měl jasno.Muž!
Nepotřeboval čas na rozmyšlenou.Neplýtval energií.Nezeptal se co já na to.Vůbec ho to nezajímalo.
Jen na počátku,když neznal mé jméno.Nevěděl,zda k někomu patřím.Tak pozoroval a všemu dal čas.
Chvilku to dalo práci.Já ho totiž vůbec nevnímala.Ani okem jsme o něj nezavadila.Naprosto mimo můj ideál.Žádný pan Božský,ani náhodou!
Malý,vypracovaný kluk.V očích plamínky.Sedává u své motorky na zábradlí kousek od místa našeho prvního setkání.
Dáváme si tam občas romantické rande.Roky.Náš smluvený signál funguje skvěle.
Vyřešíme tak hodně sporů.Nebo se chceme zasnít.
Vrátíme se totiž k začátku.Když jel na motorce,uhýbal pomatené stařence a raději motorku položil na silnici.Zlomil si ošklivě kotník.
Já šla kolem.Přivolala pomoc a bylo to.Všiml si mě.I když ho tehdy ta noha strašně bolela.
Hrdina.Není to můj typ.Ale je to láska jako trám!
Trvá roky.
Na motorku sedá už málo.Jenže to kouzlo trvá.
Prostě se rozhodl a bylo. (více)
 
06.03.2010
Monolog
Dvě osušky v koupelně.Růžová a modrá.
Růžová křičí:"No počkej! Co tu děláš?
Vždy jsi tu byla tak na jednu noc,co ta změna? Mě se to nelíbí!
Jsem zvyklá být jedináček.Dvě osušky v koupelně. Růžová a modrá.
Růžová křičí: "No počkej! Co tu děláš?
Vždy jsi tu byla tak na jednu noc, co ta změna? Mě se to nelíbí!
Jsem zvyklá být jedináček.
Jednu noc, šup do špinavého prádla a měla jsem na dlouhý čas koupelnu sama pro sebe.Taková pohoda. Nedělit se o věšák. Roztahovat se.
Jak to myslíš? Už jsi tu déle. Dokonce jsme se spolu proháněly v pračce a sušily na mrazivém vzduchu.
Tak to tedy ne! Pěkně zmiz! Koupelna je jen moje!
Vůni mužské kůže jsem již zamomněla a vůbec mi to nechybí.
Za chvilku se může stát ,že tu potkám další kartáček na umývadle.Kolínskou, pánský šampon.
Tak mi to tedy vysvětli, co tu děláš další a další den!? A kde je zbytek potřebných věcí muže, co se s tebou utírá?
Váhá? Ptala jsi se?
Aha, ještě nemá ve všem jasno. Kartáček nosí sebou, pastu si půjčuje a nadává na ženské voňavé mýdlo.Tiše, ale nadává.
Osušku chce svoji a já trpím!
Když se rozhodne, tak to potěš!To tu budeme spolu pořád.
My v koupelně a oni......." (více)
autor agahu @  
06.03.2010
Sobeckost
Nechci se o tebe dělit.Jsem sobecká.
Nestydím se za to.Konečně si užívám takového luxusu.
Mohu tě líbat,objímat,dívat se na tebe.Pozorovat gesta,úsměv.Nechci se o tebe dělit.Jsem sobecká.
Nestydím se za to.Konečně si užívám takového luxusu.
Mohu tě líbat,objímat,dívat se na tebe.Pozorovat gesta,úsměv.
I tvé vrásky na čele se mi líbí.Při pohlazení jihneš a když tě obtáčím jako liána,přivíráš oči rozkoší.
Máváš mi do okna.Usmíváš se z dálky.Oba zrychlíme,je nám líto času bez sebe.Období zamilovanosti.
Že by jaro ve vzduchu? Ne,ne. Dva dospělí,co ztratili hlavu.
Hezké,moc hezké.Příjemné.Jak se zdá,nekonečný příběh.V hlavě mi běží texty zamilovaných písniček.Broukám si je.Poblázněná a veselá.
Sen či skutečnost? Štípnu se do tváře.Au!
Tak je to pravda,ty se mi nezdáš! Jaký zázrak,má sobeckost ti nevadí.
Naopak.Lichotí ti můj zájem.Přišel jako lavina.Jarní tání na horách.
Jsem lávou a užívám si to.Proto ta sobeckost.Patří k lásce.
Časem se polepším,slibuji.
Teď ještě ne.Je brzo.A já jsem sobec. (více)
 
02.03.2010
Čestnost
Tekly mi slzy a šeptala jsem:"počkej!"
Nemohla jsem. Pálit mosty,vzít věci a jít.
Dát jiný směr života svému dítěti.Nebylo jen mé.Právě,zádrhel.Nebylo a není.Dítě společné s někým,koho nemiluji.Ono však netuší.Hrajeme to skvěle.Tekly mi slzy a šeptala jsem:"počkej!"
Nemohla jsem. Pálit mosty,vzít věci a jít.
Dát jiný směr života svému dítěti.Nebylo jen mé.Právě,zádrhel.Nebylo a není.Dítě společné s někým,koho nemiluji.Ono však netuší.Hrajeme to skvěle.Je spokojené.
Mlčel jsi.Tenkrát,když jsem šeptala.
Napsal k vánocům,Popřál k Novému roku.Nikdy nezapomněl na můj svátek či narozeniny.
Neměla jsem čas.Netroufla si na takový krok.Bála jsme se.
Tak moc,že jsem tě nechala.Ne čekat,ne doufat.Byl jsi pryč.Tak blízký,ale přitom jsem se tě nemohla dotknout.
Je to dlouho.Vím,nic jsi mi neslíbil.To já prosila.
Bylo by bláhové nechat si svůj život pláchnout.Ta nejlepší léta života věnovat někomu kdo spí jinde.Žije jinak a vlastně není možnost vše propojit.Pro závazky a přílišnou čestnost.
Myšlenku na blízkého a milovaného potlačit.
Jsme velcí,zvládneme to.Cesty se rozešly.
Co zbylo?
Vše,úplně vše.My dva,naše světy,děti a naděje.
Má naděje a tvůj pragmatismus.
Jak se to obrátilo! Máš ženu,dítě,neumíš být nečestný.
Já jsem volná.Tak, jako jsi byl dlouho ty.
Jen jsme to zašeptala a doufala.Jsi tak voňavý,mě bylo s tebou skvěle.
Nenašla jsem v sobě odvahu.
Ne,já tě nežádám.Ani neprosím.Nechci,aby jsi změnil něco ve svém životě.Nemám na to právo.
Jen jsem se na tebe usmála.Po letech volná.Nic mě nesvazuje a dívám se dopředu.
Tehdy jsem si tě zakázala.Hrozně mě to trápilo.Stalo se.
Říkáš:"počkej!"
Role se vyměnily.Ano,vnímám tvoji prosbu.Určitě ji obrečím.Oba však víme..... (více)
 
01.03.2010
Teď
Mám trému.Sama ze sebe.
Odvahu jsem projevila.Zabojovala jako lvice a teď mám trému.
Bránil jsi svoji pevnost.Své já.
Mám trému.Sama ze sebe.
Odvahu jsem projevila.Zabojovala jako lvice a teď mám trému.
Bránil jsi svoji pevnost.Své já.
Ukázat ti jiné varianty,pozitiva a hlavně se celá odhalit,to byla pro mě velká dřina.Šlo mi to velmi pomalu.
Já rychlá,rozhodná,jsem se stala křehkou a váhající.
Potom se vše zlomilo.Čert vem předsudky! Nedomýšlím tak daleko.
K čemu? Plánovat druhou dovolenou v Jugoslávii je pěkná blbost.Stačí víkend.Už jsme ho spolu měli.Byl tak krásně tichý.
Pohádali jsme se,usmířili,ukázali si své slabiny.Ale stále to krásné převažuje.
Ty jsi byl odvážný a já plachá.Změna.Já odvážná a ty plachý.
Pořád jsme to my dva.
Máme obavy. Červík hlodá.
Už mu nechci dávat šanci.
Vím,co mé srdce chce a co cítím.Mám strašnou trému.Rudnu,lechtá mě u žaludku.
Jsem si úplně jistá (více)
 
28.02.2010
Škoda
Nemá cenu si nic nalhávat.Spěchal jsi na mě.
Proč jsi tak tlačil? Cítila jsem se v koutě.
Překvapení.Nebo ne? Nemá cenu si nic nalhávat.Spěchal jsi na mě.
Proč jsi tak tlačil? Cítila jsem se v koutě.
Překvapení.Nebo ne?
Nechceš spát sám,chceš být se mnou,poznávat se,vědět o čem přemýšlím.
Chutná ti jak vařím.Občas tě napadne prima program.
A najednou je vše pryč? Jen proto,že neumím být zbrklá a jít?
Změnit domov,své zvyky?
Dva světy změnit v jeden není jen tak.Sám tlak nesnášíš.
Ani jsi se nezamyslel,zda bychom měli tak spěchat.Něco nám utíká? Mě ne.
Tak vše končíš.Dobře.
Než se nutit,což jsem na sobě v posledních dnech cítila já,je lepší konec.
Co je vlastně konec? Nový začátek. (více)
 
28.02.2010
Ples
"Koukejte,jde Alice! Je u dveří.
Bože,vždyť ji držíme u stolu každý rok jen jedno místo.Vy jste věděly,že s někým chodí? Sakra,to už musí být ale vážná známost,když ji vzala do rodného města na náš ples.
Pamatujete si,co nám to dalo vždy za přemlouvání,aby šla,když nemá chlapa?"Koukejte,jde Alice! Je u dveří.
Bože,vždyť ji držíme u stolu každý rok jen jedno místo.Vy jste věděly,že s někým chodí? Sakra,to už musí být ale vážná známost,když ji vzala do rodného města na náš ples.
Pamatujete si,co nám to dalo vždy za přemlouvání,aby šla,když nemá chlapa?
Je dobrá,že přišla.No,sama ženská na plese,bez chlapa......vypadá to divně,to jo.Ale jsme v houfu.Všichni se známe,tak co? Stejně ji ti naši vyvedou.
Má smůlu,no nevím.........pořád nikde nikdo.Kolik je to už let?
Jo,dej pokoj,ten její byl taky dobrá vizitka.Napřed jsme všechny pukaly závistí a naši chlapi měli komplexy.Jaký to byl bourák! No a pár let zpátky už jsme doufaly,že půjdou od sebe.
Jo,ti naši měli navrch.Jen si samy sobě přiznejme,kolikrát jsme jim doma v hádce předhazovaly,že ten Alice manžel je borec a oni proti němu nuly.Já už jsem se tomu svýmu omluvila.
Dávno. To ještě byla Alice vdaná.Řeknu vám holky,takovou vizitku jakou ji dělal její manžel,tak to bych nechtěla.
Teď je pár let sama za sebe a jak jsme slyšela,daří se jí.Rozhodně vypadá báječně!Jé,ona má nové šaty!
Kdo to vedle ní ale je? Nový chlap? Z toho města,kde teď bydlí?
No počkejte,buďme rády,že tady!Na školním plese,je to taková tradice a přijdeme každá!
Každá.O to jde.
Tak znáte toho od Alice některá? Hele,už nás vidí! Míří k našemu stolu.No,nevím.Líbí se vám,co říkáte?
Ahoj Alice,konečně!Jsi poslední.My už jsme tady všechny i s těmi našimi dárečky.Jo,nasávají u baru.Jak jinak.Vše při starém.
Představíš nás? Cože? Že se známe?
Opravdu? Proč se směješ?
Že jsi se měla vsadit? Tvůj bratranec Pavel? Ten, co žije v Londýně? Ty jo,to je ale doba! Nebudeme to raději počítat.Naposledy byl s naší partičkou na maturiťáku.A co? Nic se nezměnilo!
Ahoj Pavle,židli seženeme.Vítej!" (více)
 
27.02.2010
Pokus
Udělal jsem pokus.Jak často se mě dotýká.
A nic!Představ si,že ona mě nepohladila,letmý polibek či večerní vášeň.Nic!
Řekla dobrou noc a šla spát.Udělal jsem pokus.Jak často se mě dotýká.
A nic!Představ si,že ona mě nepohladila,letmý polibek či večerní vášeň.Nic!
Řekla dobrou noc a šla spát.
Náš večerní rituál,dát si sklenku červeného,zakončit den,užít si ticha ve dvou,neřešit,jen se naladit na spánek,byl fuč.
Docházelo mi to postupně.Chladná,mlčenlivá.Vřelá na děti,známé.Do telefonu.
Ve chvílích,kdy jsme byli jen spolu,její oči neměly žádný lesk.Doteku se vyhýbala.Jako by byla naprogramovaná.Neprošla kolem mě a neotřela se o mé tělo.Tak nějak obyčejně.Že mě chce jen vnímat.Že jsem to já.
Kdy to vše začalo? Asi tehdy,když se provalila má aferka s tou novou sekretářkou.Jo,ta druhá.A co by se změnilo?
Na první nevěru reagovala úplně jinak.Dala mi šanci.Žili jsme spokojeně.Spojovalo nás víc než rozdělovalo.Vše bylo prima.
Přestala se mě dotýkat.Nemluvila.
Tak měsíc,dva.Ani nevím.
Dnes jsem přišel domů,tíha ze všeho byla už cestou jiná.
Otevřu byt a její věci byly pryč.Úplně všechny.Pokoj dětí prázdný. (více)
 
26.02.2010
Šifry
Pondělí:
"Tak jo,v kolik se ti to hodí?Dobře.V 16.00.Jo,tam co obvykle.Dáme kafíčko a hodíme řeč.Těším se."
Čvrtek:
"Ahoj zlatíčko,ty jsi přijela autem! Vždyť jsem ti psal,že že si dáme vínko.Káva ve vinotéce a ještě s něčím sladkým?No,to nemyslíš vážně!Ty se mi jenom zdáš!Pondělí:
"Tak jo,v kolik se ti to hodí?Dobře.V 16.00.Jo,tam co obvykle.Dáme kafíčko a hodíme řeč.Těším se."
Čvrtek:
"Ahoj zlatíčko,ty jsi přijela autem! Vždyť jsem ti psal,že že si dáme vínko.Káva ve vinotéce a ještě s něčím sladkým?No,to nemyslíš vážně!Ty se mi jenom zdáš!
Vidíš ji,Karle? Ona si nedá ani dvojku.Druhý kafe pro dámu a nakrájej nějaké sýry.Díky.
Zákusek nemají. Je to přece vinotéka!
Cože? No přece ti to nebudu psát do SMS,že jdeme na víno.Dráhá,tak dlouho jsme se neviděli,že vůbec netuším,zda ti nějaký doveda neleze tajně do mobilu.Chtěl jsem tě jen chránit.Jak by jsi to vysvětlovala?
Ahoj kluci,přisedněte.To je můj Anděl strážný.No,co zíráte? Já vám přece nebudu ukazovat své eso z rukávu.Teď pomohla Jirkovi,však víte.......je dobrá.Nevadí ti,že přišli kluci?Zítra spolu odlétáme na turnaj v golfu do Španělska.A taky jsem tě chtěl s nimi konečně seznámit.
No, chápete to?
Já ji napíši,že jdeme na kafe a ona vůbec nepochopila,že myslím víno! Ty ženské?!"

"Nepochopila pánové,nepochopila.Ale Petře,až si zase dáme schůzku a ty napíšeš:"véča tam jako vždy",beru tě za slovo a počítám i se společnou snídaní!
Co kulíš oči? Slyšíš jak se kluci krásně chechtají?!
Bacha na mě.......jsem tvé eso,takže piš přímo.
A vy všichni,přeji dobrý odpal,šťastný let a hlavně plno zábavy.U kávy!" (více)
 
25.02.2010
Čas rytířů
Odpovědět na položenou otázku tak,aby tazatel měl jasno.Věděl,co se děje a kde je jeho místo.
Odpovědět zřetelně a jednoduše.Odpovědět na položenou otázku tak,aby tazatel měl jasno.Věděl,co se děje a kde je jeho místo.
Odpovědět zřetelně a jednoduše.
To je ten největší životní luxus.
Odpovědět,neublížit.Být upřímný,myslet tu odpověď vážně a slovo dodržet.Jako za časů rytířů.
Přiznat omyl.Nehrát divadlo.Zbytečně se neplahočit,pachtit.Dělat naděje.
Uhýbat,být slizký.Oddalovat tím své vyslovení.Promarnit tak čas.Část života.Celý snad úplně ne.Snad.
Vím,je to luxus.Odpovědět krátce,upřímně a od srdce. Ano - ne.
Odpovědět a žít to. (více)
 
24.02.2010
Léto
Brouzdala se po pláži.
Občas vodou,chvilku v písku.Nahřívala si chodidla,tělo sluncem.Příjemný pocit.
Sbírala oblázky.Jen ty bílé.Občas mušli.Nezavřela pusu.Brouzdala se po pláži.
Občas vodou,chvilku v písku.Nahřívala si chodidla,tělo sluncem.Příjemný pocit.
Sbírala oblázky.Jen ty bílé.Občas mušli.Nezavřela pusu.
Ani si nevšimla,že jde sama.On se jí ztratil.
Kdy mu to vlastně dala svůj šátek? Už byl těžký.Svazoval jí ruce při sbírání vyplavené nádhery.
Ta panika! Opuštěná dívka a na prázdné pláži.Byli tam dva!
Přemýšlej holka,přemýšle!Vrať se zpátky.Možná přidej do kroku.
Byla jsi tak ponořená do sebe.Vlastně ti bylo fuk,že ti neodpovídá.
Jak dlouho jsi to jeho "hmm" neslyšela?
Čelem vzad a vrať se!
Chvátala vodou.Už to bylo jiné.Úplně jiné.Snad celou věčnost.Narazila na šipku. Vyskládanou z oblázků.
Po šipce na nápis I LOVE YOU.
Ležel v písku.Šátek pod hlavou a spal. (více)
 
23.02.2010
Kamarádky
Jste milé,děkuji.Máte o mě starost.
Nějak vám nedochází,že sedím vedle vás a probíráte můj osobní život.
Kladete samy sobě otázky,které si neumím odpovědět sama.
Jak se to otočilo. Doba plácání.Jste milé,děkuji.Máte o mě starost.
Nějak vám nedochází,že sedím vedle vás a probíráte můj osobní život.
Kladete samy sobě otázky,které si neumím odpovědět sama.
Jak se to otočilo. Doba plácání.
To vy jste byly delší dobu samy.Bez stálého slušňáka, jehož srdce zahořelo.A ustáleně.To vy jste měly milence,kteří do pár týdnů či měsíců vzali roha.Jen tak si odskočili k vám na výlet.A přiznejte si,věděly jste to od začátku.Že to ani jinak nemůže dopadnout.
Byl zadaný,moc pracoval,vážně miloval jinou či se jen vymlouval.Lovec na pohybu.Jehož úmysl jste prokoukly i vy. Hned nebo časem.
Ty nudné nuly nepočítám.Nuda už po prvních pěti minutách a ani nemuselo dojít k sexu.
No tak jsem se rozvedla! Byl to stejně sobec.Úspěšný,nabubřelý seladon,který se neuměl nikdy uvolnit.Hráblo mu.Kluk ze střední neunesl sám sebe.Nuda,vztek,bezmoc.Vždyť jsem s ním už ani nikam nechodila.Opil se a bylo.Když nemiluješ,neodpustíš mu takové selhávání.A já ho už dávno nemilovala.
Jo,plácám se.Nemusíte mi to věčně připomínat.
Jak má uspět žena mého věku v takové konkurenci? Jste chytré jako rádio.
Co se zoufalcem nebo pitomcem,který se ještě nenašel.Má trému a nebo přílišné sebevědomí? Ať ho má,ale bože......startuji na první našlápnutí.Vytahování nesnáším!
I vám je protivné,tak mi neříkejte,že jsem špatný taktik.Já s muži zacházím jak s malovaným vajíčkem.V práci to ani jinak nejde.Vy mě znáte.Ti vaši mě berou takovou jaká jsem a vůbec jim to nevadí.
My jsme si tak podobné.Jo,máte štěstí! Velký chlap,co vydrží v naší partičce být stínem,ale včas zahraje sólo,natrefit na něj,nechám si ho.Pokud by mě chtěl i on.
A vy? Jak dlouho jste se samy plácaly? Mám být také tak upřímná? Neryjte do mě.Ano,vadí mi to.
Ne,ta vaše upřímnost ne.Ten nekvalitní materiál.Povrchnost,výlety a drobné mince.Tak mě nechte být.Ono si to sedne.
Nejsem zoufalka.Až si toho všimne ten pravý,seznámím vás.Hledám.
Ale když to nevychází,tak přece nenastane konec světa.
Utěšovat nepotřebuji.Fakt už toho nechte.Těch chytrých keců!
Samy zalovte v paměti.To neumíte být správné dohazovačky? Oplatit?
Jo,jo krátká paměť,co? Jsem na to fakt dobrá.A vy teď spokojené.
Prosím,je čas.Chci to vrátit úplně stejně.Tak mi můžete pomoci.
A přestaňte už laskavě vzdychat.Haló! Sedím vedle vás! (více)
 
23.02.2010
Tanec na vlnách
Vše se se mnou houpe.Chvilku se topím a potom změna.
Vždyť já jsem plavat nezapomněla!Vše se se mnou houpe.Chvilku se topím a potom změna.
Vždyť já jsem plavat nezapomněla!
Mám pocit,že jsem dosáhla dna.Zabořila hlavu do písku a nemohu se z něj vyhrabat.Hromada je velká,těžká.
Změna,já dýchám,úplně volně a usmívám se na svět.
Vysypal se mi obsah kapes.Ta lehkost je nepopsatelná.
Jenže mě se kamínky líbí.Mám ráda mozaiky a tak sbírám nové.Barevné.Už si jen na černé a bílé nezakládám.
Samota duše? Tu opravdu nesnáším.Špatná společnost.Vedu s ní vytrvale boj.
Život tančíme na vlnách. (více)
 
22.02.2010
Předstírání
Vařím.Byl to těžký den.
Jeden telefon za druhým,přesvědčování,pochvaly a úsměv.Že je vše v pohodě a my všichni zvládáme.
Jednomu choří rodiče,každé odpoledne spěchá do nemocnice.Jiné se rozvádí dcera.Je smutná.Co člověk,to má svůj osobní příběh.Děti.Vařím.Byl to těžký den.
Jeden telefon za druhým,přesvědčování,pochvaly a úsměv.Že je vše v pohodě a my všichni zvládáme.
Jednomu choří rodiče,každé odpoledne spěchá do nemocnice.Jiné se rozvádí dcera.Je smutná.Co člověk,to má svůj osobní příběh.Děti.Blízké.Budují či boří mosty.Staví hnízda.Nebo se brodí osobním bahnem.
Vše mají nechat za vraty.Domu,kde máme kanceláře.Usmát se na vrátného a zapomenout.Soustředit se,neudělat chybu a být přesný.Nepřenášet své stesky a stres na druhé.Jde o práci,výsledek.K němu musíme jít všichni společně.Úkoly i role rozděleny.
A tak se usmívám na okolí,pohodově řeším.Maskuji vším.Třeba svým tempem a kreativitou.
Cestou do práce jsem tě zahlédla jak vycházíš z metra.Zamyšlený.Kabát,který znám.Krok,co mám tak ráda.
Najednou jsi zrychlil,přešel ulici a už se usmíval.Uviděl jsi ji.Jak tam na tebe čeká.Vášnivě ji políbil.A to bodlo.
Do duše,srdce,mé ruce se rozklepaly.Ještě,že se kolona aut rozjela a já musela dál.
Zaparkovat a otevřít dveře.Pozdravit vrátného.
Pamatuješ? Když mě něco hodně trápí a duše je bolavá? Srdce pláče a já to nechci pouštět do světa?Vařím.
Ano,vařím.Ráda.Jen ti nejbližší poznají,kdy je to proto,že mám hlad,čekám návštěvu,honí mě mlsná nebo se trápím.
Vařím.Ta chuť jídla je pocit,co mám ráda.
Jak jsi to říkal? Chutnáš jako vanilkový cukr. (více)
 
22.02.2010
Zatvrzelí
Jak chceš,hrajem!
Kdo zvítězí? Nemám ani ponětí.Není to jasné.Teď ještě ne.Ale začíná to být napínavé.
Vyhlásil jsi válku.Říkáš jí hra.O srdce.
Ne,je to válka.Já to tak beru.Jak chceš,hrajem!
Kdo zvítězí? Nemám ani ponětí.Není to jasné.Teď ještě ne.Ale začíná to být napínavé.
Vyhlásil jsi válku.Říkáš jí hra.O srdce.
Ne,je to válka.Já to tak beru.Protože jsi muž.Vyhlásil jsi válku.
To naše odlišné vnímání světa.
Já myslela jen na to,ať se doplňujeme.Bude lépe,není nutné si konkurovat.Úsměv na tváři vyřeší víc než sevřené rty a zaťaté pěsti či slzy.
Na koho to platí? Na nás dva ne.Jsme tvrdí hráči.
Ty neumíš vůbec pochopit,že je to má slupka,skořápka.Krunýř.A když se jím provrtáš,vyhráls!
Proč jdeš na vše tak hloupě? Vybíráš si klikaté cesty?
To není cesta k přímé ženě.Ona nerozumí oklikám.Proč mi to nevěříš?
Tak dlouho se známe a ty stále nevěříš! Já se ti nedám.Nepustím tě k sobě.
Budu hrát.Mlčet,mlžit.Klidně i lhát.Ano lhát.Proč ne? Válčíme,neděláš to náhodou taky?
Lžeš! Mě,jiným i svému srdci.Že ho máš z kamene.Určitě?
Jsi si tím jistý? Proč to cítím jinak?
Že by intuice? Já krunýř,ty kámen.
To je tedy divná hra.Je to hra? Krunýř a kámen.
Oba stejní hlupáci.Co se nepustí dál.Já to cítím,je to škoda.
Nechci hrát hlavní roli.Určovat pravidla hry.Tak jsem v tvém vleku.A oplácím stejně.
Tvrději.Nevšímavostí,mlčením,arogancí či jiným chlapem po svém boku.
Já nezačala.Já ne.Tu divnou válku.
Nedám ti ani mrknutím oka najevo,že jsem vysílená.To se nedělá.
Soupeř buď zemře nebo se hraje dál.
Já se chtěla doplňovat.Stále chci.
Chci,ale nepřiznám to.Válčit je snadnější. (více)
 
21.02.2010
Záhada
Nemohu ti odepsat.Zablokovaná.Nebo zablokovaný.
Vše čekalo,až si ráno uvařím kafe a u něj si přečtu dlouhý román.
Romám o ženě,co je mrcha.Nevěří,že je milována.Že není jen využívána.
Tak to podává,píše.Kdo to píše? Ten,co si ji namlouval jako zadaný?
Viděl v ní únik,přestávku,hledal sám sebe nebo už ví?
I dnes myslím,žeNemohu ti odepsat.Zablokovaná.Nebo zablokovaný.
Vše čekalo,až si ráno uvařím kafe a u něj si přečtu dlouhý román.
Romám o ženě,co je mrcha.Nevěří,že je milována.Že není jen využívána.
Tak to podává,píše.Kdo to píše? Ten,co si ji namlouval jako zadaný?
Viděl v ní únik,přestávku,hledal sám sebe nebo už ví?
I dnes myslím,že neví.
Kdyby věděl,nepátrá po seznamkách.
Nezakládá profily,nezkouší moji trpělivost,ale vysloví se. Jasně.
Jasná odpověď.Jasná obloha a žádné mraky.
Nechtěl jsi být mým milencem a já tvoji stálou milenkou. Co je tajná.
Rány předešlého vztahu jsou dávno zahojeny.Aby se žádné neotvíraly,musel bys víc.
Držet mě v náručí.Být se mnou.V naší všednodenosti.
Ne,když si občas vzpomeneme.
Ty nebo já.
Měl jsi být se mnou. Proč mě zkoušíš? Co je to za hloupost? Jsem svá.
Dobře víš,že skříně jsou dávno plné jen mých věcí.Jen mých.
To já u tebe nacházela ženské vlasy v koupelně,sponky.
A peřina? Neměl jsi ve spánku potřebu se mě dotýkat.Bylo to ponižující.
Otočil ses na bok a já si připadala jako děvka.Ano,děvka.Co má jít.
Ty chceš spát a ráno máš jindy než já.Bydlet spolu?
Bránil ses.Nic,vůbec nic mi neslíbil.
Trápil ses,zda ti napíši? Nebo odpovím na mail?
Já? Někomu,kdo neustále pochybuje?
To já čekala.Ano,čekala.Že si konečně vše vyjasníš v hlavě.A nastane pohoda.
My dva budeme spolu.
Cítím z tebe rozervanost duše.
Neřešíš mě,náš vztah,ale sebe.
A tím mě trápíš.To bolí.Ale bolí to tu pravou? (více)
 
21.02.2010
Rozsypaná sůl
"Kdo koho nechal? Je to důležité?
Bojovali jsme o svoji lásku? Ne.Oba umínění jako berani.Hrdí.Je to pryč.
Uteklo tolik vody.Žijeme si své."Kdo koho nechal? Je to důležité?
Bojovali jsme o svoji lásku? Ne.Oba umínění jako berani.Hrdí.Je to pryč.
Uteklo tolik vody.Žijeme si své.Ty máš krásné kluky a já holku.
Jsi stále spokojeně ženatý.Já rozvedená.Sama jsem to zabalila.Už jsem byla velmi vysílená.
Já bojovala o rodinu a on se smál.Myslel si,že nemusí.Že už vyhrál a má.O hezký vztah se snažit nemusí.
Padla jsem vysílením.Nepochopení udělalo své.Stalo se.
Víš,my oba jsme tenkrát o svoji lásku nezabojovali.Mládí.
Občas si vzpomenu.Léta jsem i já žila velmi spokojeně.Partnersky.
Až se vše rozsypalo jako sůl.I tak to chutnalo.
Jsem ráda,že ti vztah vychází.Buď rád a prosím,bojuj za něj.Stojí to za to.Když ten druhý to má v sobě stejně a slyší na tebe.
Slyší.Já ji viděla.Ona stále vedle tebe září.Někdo má prostě štěstí.
Tak ahoj." (více)
 
21.02.2010
Květiny
Miluji květiny.V každou roční dobu mi zdobí byt.
Dostávám je často.
Neznámí dárci,ty neosobní,netuší kolik se o nich pomocí květin dovím informací.
Přátelé vědí a Miluji květiny.V každou roční dobu mi zdobí byt.
Dostávám je často.
Neznámí dárci,ty neosobní,netuší kolik se o nich pomocí květin dovím informací.
Přátelé vědí a dělá jim to starosti.Zbytečně.Já je mám rada i tak. Taková kytka od Alberta,,od pokladny,když ho míjejí cestou ke mě,je lepší než čokoláda.
Někdy jsou ty kytky hodně rafinované.Složení kytice napoví vše.Mě ano.
Květinářka totiž dostala jasný pokyn.Byla jsem jí tím kupujícím popsána.Komu budou patřit a mají mu dělat radost.Umím si toho považovat,vážně.
Taková krásná velká kytice tulipánů,co přivolávají jaro,při pohledu na jídelní stůl,ve mě nabudí hřejivý pocit.
Ženská,co by jste od ní čekaly?
Romantika.
A nesmim zapomenout na Jardu.Svého kamráda.Muže,co patří k mé nejmilovanější kamarádce.Léta mi kupuje největší vánoční hvězdu.Občas zavolá ať vyběhnu před dům,že mi něco veze.Kytku.Řezanou či hrnkovou.V autě má i pro svoji ženu.Jsou to naše kamarádské hrátky.
Květiny mohou mít různou roli.Veslou i smutnou.O tom někdy jindy.
A ty krásné tulipány,co je jich úplný trs mi už vadnou.Zdobily celý týden.
Dlouhý čas pro tak křehkou květinu.
Já jim děkuji.Hezky se mi s nimi vstávalo. (více)
 
20.02.2010
Nechápeš
Nepřijedu.Ne,ani po oslavě.
Proč bych měla? Občas máme spolu sex.Ano,spokojená.
Moje spokojenost je ale jiná než ta tvoje.Někdy mám na ten čistý sex náladu.
Kabát končí u dveří bytu.Nepřijedu.Ne,ani po oslavě.
Proč bych měla? Občas máme spolu sex.Ano,spokojená.
Moje spokojenost je ale jiná než ta tvoje.Někdy mám na ten čistý sex náladu.
Kabát končí u dveří bytu.Stejně jako všechno mé oblečení.Úplně hned přichází oheň a jeho uhašení trvá hodně dlouho.
V pauzách si řekneme jak se nám vede.Stejně neposloucháš.
Tvé myšlenky jsou na mě,hra těla.Toho tvého o mě.A do úplného vyčerpání.
Užívám si to.Je to pudové.Ale málo.Už málo.
Protože jsme zůstali stát.
Naznačovala jsem ti to.Nevnímals mě.
Ne,nepřijedu.Chci spát doma.Ve své posteli.
Ale ano,já bych se s tebou podělila o deku.Ty to nechápeš!
Věčně nechci hledat své oblečení ve tvé předsíni a nic víc.
Nerozumíš.Co se dá dělat?
Jsou jen dvě možnosti.Buď ti to dojde a ty pochopíš.
Nebo pošli SMS jiné.
Zeptej se jiné.Co dnes večer dělá a zda se nechce zastavit.
Já s tebou chci i snídat. A to je rozdíl. (více)
 
20.02.2010
První krok
Měla hloupý den.Začal už ráno.Zaspala.
Přišla pozdě na domluvenou obchodní schůzku.Roztrhla si punčochy,zapomněla doma pudr.
Byla nervózní.Měla hloupý den.Začal už ráno.Zaspala.
Přišla pozdě na domluvenou obchodní schůzku.Roztrhla si punčochy,zapomněla doma pudr.
Byla nervózní.
Protože se večer měla poprvé sejít s ním.Ne tak jako vždy,v chumlu kamarádů.Kde se tak rádi špičkovali.Jiskra dávno přeskočila.
On neměl tah na branku a ona netlačila na pilu.Hřálo ji u srdce,že o sobě ví.Možná ten důležitý první krok oddalovali oba schválně.
Tréma je strašná potvora.Být někde sám za sebe,vědět,že se nám budou potit ruce a přeskakovat hlas.
Tréma.Obyčejná tréma! Co přepadne všechny.Ale tentokrát to bylo jiné.
I když si mockrát řekla,že nejde o život.
Jde.Věděla to zcela jistě. (více)
 
18.02.2010
Náročná
"Jsi strašně náročná!"
Slyším to často.Od potomka,rodičů,v dobách manželství v hádce.Když došly argumenty.
Ano,když dojdou při komunikaci druhé straně argumenty,tak je ta věta zaklínadlem.Vyřeší vše.Protějšku se uleví.Že ta chyba není v něm,ale ve mě.Protože jsem hrozně náročná.
Má úvaha:nikdo nepředpokládá,že nedodržím slovo.Přijdu pozdě.Budu nenaladěná,uplakaná.
Neupravená.V bytě bude "Jsi strašně náročná!"
Slyším to často.Od potomka,rodičů,v dobách manželství v hádce.Když došly argumenty.
Ano,když dojdou při komunikaci druhé straně argumenty,tak je ta věta zaklínadlem.Vyřeší vše.Protějšku se uleví.Že ta chyba není v něm,ale ve mě.Protože jsem hrozně náročná.
Má úvaha:nikdo nepředpokládá,že nedodržím slovo.Přijdu pozdě.Budu nenaladěná,uplakaná.
Neupravená.V bytě bude nepořádek.Nenajdu si na něj chvilku.
Nepomohu vyřešit komplikaci.
Neuvařím,nepřijedu,nedoručím.
Kolik je vlastně všech těch NE....
Ani je nepočítám.Nemá to stejně cenu.K čemu by to bylo?
K dokonalosti mám určitě daleko.Chybuji jako každý,umím se rozčílit,dupnout si.Klidně selžu.V prkotinách.Na to jsem opravdový bohém.
Mé okolí má jiný názor.Jsem prý náročná a přísná.
Na všechny úplně stejně jako na sebe.
Ani nevím,třeba mají pravdu.Je špatné být náročnou?
Otázka, na kterou si neumím sama odpovědět.
(více)
 
16.02.2010
Náruč
Uklouzla jsem.Padala ti do náruči.
Pohotově jsi pustil tašku a zabránil mému pádu.Byl to mžik.
Já zrudla jako rajče.Byla jsem v úleku.
To má něšikovnost aUklouzla jsem.Padala ti do náruči.
Pohotově jsi pustil tašku a zabránil mému pádu.Byl to mžik.
Já zrudla jako rajče.Byla jsem v úleku.
To má něšikovnost a tvá hbitá reakce.Má kolena zůstala bez oděrek.
Ve tvé náruči jsem se cítila bezpečně.Ta kolínská......nevtíravá vůně muže.Co počkal až se vzpamatuji,vykašlal se na rozbité láhve kvalitního vína a pozval mě na kávu s koňakem.
Prý je to nejlepší lék na úlek.
Tak to začalo.Pevně si mě chytil.
Stisk byl upřímný a vřelý.Starost o mě tak nenucená a osobní.
To ty jsi navrhl další schůzku,zavolal taxi,vyptal si telefon a zavolal,zda jsem v pořádku.
Už si nejsme cizí.Máme tolik společného.
A víš,co mi udělalo radost? Tvé vyznání.
Kdy jsi přiznal,že tohle děvče chytit a udržet ve své náruči je největší životní terno. (více)
 
15.02.2010
Kulinářský zážitek
Nečekaný zážitek přijde vždy,když ho opravdu nečekáte.
Nemyslím ty nepříjemné,negativní.Při kterých nám i po letech naskakuje kopřivka.
To ne,ráda mám ty druhé.Nečekaný zážitek přijde vždy,když ho opravdu nečekáte.
Nemyslím ty nepříjemné,negativní.Při kterých nám i po letech naskakuje kopřivka.
To ne,ráda mám ty druhé.Co překvapí a na chvilku vám vezmou dech.
Ten zážitek v sobě začneme rozkládat s odstupem.Na malé kousky a cítíme hřejivý pocit kolem žaludku.
Ano,někdy se může jednat i o kulinářský zážitek.Co jsem prožili s někým,co ho rádi vídáme.A když se v nás vše správně rozloží,teprve si to pořádně vychutnáme.
Já si vždy velmi příjemně zavzdychám,usmívám se a můj pohled je nepřítomný. V duchu jsem totiž u toho stolu s plným talířem a milou společností.Jsem zahleděná do minulosti.Nedávné či hodně vzdálené.
Ale už vždy bude spojená s onou osobou,co mi zpříjemnila pár hodin mého života.Byly důležitější než třeba týdny a měsíce.
Myslím,že víte o čem píši.Zrovna teď,už pár hodin se ve mě něco podobného rozkládá. Trvalo to pár dnů.Je to tady.
Pocit,kdy jsem se cítila velmi uvolněně,volně a pohodově jak už dlouho ne.
A kdo ví,kdy to zase zažiji.Zda se stejnou osobou.Kdo ví?
Já tedy ne,ale bylo to bezva! (více)
 
15.02.2010
Hra falešné kočky
Ta úleva!Mozek přestal fungovat.Nic!
Nenašeptává,červík nehlodá.Žádný stín pochybnosti.
Jen přímé slunko.Místy až pálí a já celá hořím.
Srdce tluče jako o závod.Ta úleva!Mozek přestal fungovat.Nic!
Nenašeptává,červík nehlodá.Žádný stín pochybnosti.
Jen přímé slunko.Místy až pálí a já celá hořím.
Srdce tluče jako o závod.
Tělo se chvěje vnitřní nedočkavostí.Minuta se stává věčností.Den hodinou.
To nemohu dopustit.
Dotyk pálí,mrazí,šimrá. Je příjemný.
Chci ještě! Nebo ne,mám!Mám tebe.
Srdce si vybralo.Zavrhlo rozum,chce jen cítit.To ta chemie.
Nějaké rozumné důvody ,proč ne či že už na to nemám věk a mám se chovat dospěle.?
O co jde? V lásce,blázníte?
To by přece nebyla láska,ale kalkul.
Vypočítavost,chytračení,maska.
Absence citů.Těch od srdce.Hra falešné kočky.
Ne,ne! Když hořím,mozek spí.Já to tak chci.
Ono si to vždy stejně časem sedne samo.Tak,že mozek boj vzdá a pochopí,že láska rozumné důvody nemá. (více)
 
14.02.2010
Valentýn chytré ženy
"Cože? Tak ty budeš na Valentýna s manželkou? Co to má znamenat?
Že mi to vynahradíš jindy? Jak jindy? Valentýn je jen jednou v roce.Tvrdil jsi mi,že miluješ mě! To bylo plánů,srabe!
Jo,zlobím se.Přímo zuřím! Koupíš mi ten zlatý prstýnek na usmířenou?Hm,vím který.No jo,líbí se mi.Jenže je to souprava.Sám prstýnek"Cože? Tak ty budeš na Valentýna s manželkou? Co to má znamenat?
Že mi to vynahradíš jindy? Jak jindy? Valentýn je jen jednou v roce.Tvrdil jsi mi,že miluješ mě! To bylo plánů,srabe!
Jo,zlobím se.Přímo zuřím! Koupíš mi ten zlatý prstýnek na usmířenou?Hm,vím který.No jo,líbí se mi.Jenže je to souprava.Sám prstýnek je úplný trapas.Ne,nejsem náročná.To ty neplníš sliby Jaroušku.Když dojde na lámání chleba,zalezeš jako jezevec do díry.Fakt jsi mě vytočil! Budu sedět doma.Na Valentýna.
Járo,to si vážně nezasloužím! Fakt celou soupravu? Malá náplast,ach jo,rána do srdce a já mám čekat do pondělí.Že mi ji přineseš rovnou do kanceláře? I s kytkou?
No,uvidíme.Jinak ti celý týden nedám.Ani kostku cukru do kafe.Dobře si to rozmysli.Jo,jsem smutná,tak pa."
"Láďo ahoj,co děláš dneska? Myslíš na mě? Vážně?
Ty jsi zlato.To víš,že s tebou půjdu ráda do kina.Objednal jsi stůl v naší oblíbebé restauraci na Kampě? Vážně? To je tak romantické!
Všude tolik sněhu a my dva.Jé,pošleš pro mě taxíka? Díky zlatíčko.
Dárek na mě čeká u tebe v ložnici? Nechce se mi ani věřit,že jsi mi koupil tu rozkošnou soupravičku prádýlka u Diora.Teda! Ty neumíš počkat,až budu překvapená! Aha,chceš,abych byla natěšená.
Jsi miláček! Co víc si mohu přát.V pět bude připravený kočár před mým domem?Prima,to si spolu toho Valentýna tak krásně romanticky užijeme.
Ty můj broučku,já jsem tak šťastná!" (více)
 
14.02.2010
Inventura
Jsem milovaná,ale ne zamilovaná.
Nejsem nešťastná,ale také ne ve všech oblastech žití šťastná.
Nejsem osamělá.V davu lidí se velmi často cítím sama.
Nejsem nemocná,ale také to není zase tak úplně na 100 %.Občas se něco najde.
NejsemJsem milovaná,ale ne zamilovaná.
Nejsem nešťastná,ale také ne ve všech oblastech žití šťastná.
Nejsem osamělá.V davu lidí se velmi často cítím sama.
Nejsem nemocná,ale také to není zase tak úplně na 100 %.Občas se něco najde.
Nejsem chudá,mohlo by být hůř.Taková cesta kolem Světa je však nad moje možnosti.
Mám opravdové přátele,co mi hodí záchranný kruh a sami si všimnou,že se topím.
Mám oba rodiče.I když mě občas vytáčejí,já je miluji.
Miluje mě dcera.Ale umí i fantasticky nenávidět.Zlatý střed teprve přijde.
Práce mě baví,mám jí hafol.Ano,realizuji se.I se tam těším. Dokonce i po dovolené.
Hezky bydlím,i když vila u moře to není.
Víc se směji než brečím.
Mohla bych trochu zhubnout,to řešíme každá.Hubená - studená.
Tak si říkám,proč to vlastně píši.Jak nějaká chytrá Horákyně.Dělám inventuru.No jo,ony se teď vlastně ty inventury opravdu dělají.
Vánoční úklid je dávno pryč. (více)
 
13.02.2010
Růžové brýle
Jsem pochybující člověk.S vnitřní nejistotou.
Ne nepochybuji o sobě.To nemám ve zvyku.Mívala jsem ráda růžové brýle na nose.To byl čas.
Rozesmátá tvář,netrápilo mě nic jiného,než zda mi sluší sukně či mi mamka upletla ten svetřík dost sexy.S brýlemi na nose jsem si vystačila dost dlouho.Jsem pochybující člověk.S vnitřní nejistotou.
Ne nepochybuji o sobě.To nemám ve zvyku.Mívala jsem ráda růžové brýle na nose.To byl čas.
Rozesmátá tvář,netrápilo mě nic jiného,než zda mi sluší sukně či mi mamka upletla ten svetřík dost sexy.S brýlemi na nose jsem si vystačila dost dlouho.
Ten život s nimi......,paráda.Usmivala jsem se,byla příjemná,milá.Skoro jsem tím životem tančila.
Časem mi vypadlo jedno sklíčko.To už byl úplně jiný pohled na svět.Barvy se změnily.Stále mi nedocházelo,že za to může to ztracené sklíčko.
Vypadlo i druhé.Růžová je pryč.
Občas na ulici zahlédnu jinou dívku,co ty brýle má sama na nose.Neporušené.Usměji se a vzpomenu na sebe.
Byl to prima život.Na druhou stranu,když si člověk zvykne,že vidí ostře,barvy nejsou podkresleny růžovou,tak je to i tak moc hezké.Jen si to uvědomit.Včas.Ty růžové brýle už nemám.Čas je odnesl.
Ale já,já jsem tady.Odvahu holka,odvahu (více)
 
13.02.2010
Jištěná žena
"Drž pevně to lano,balancuji! Je silný vítr,prší.Ach jo,takové počasí a my sami dva na skále.
Věřím ti.Na 120%!Máme spolu děti!"
Moc takové situace nemám ráda."Drž pevně to lano,balancuji! Je silný vítr,prší.Ach jo,takové počasí a my sami dva na skále.
Věřím ti.Na 120%!Máme spolu děti!"
Moc takové situace nemám ráda.Já vím,kdo by čekal,že se tak prudce změní počasí a zrovna v této oblasti.
Udrží mě? Co převládne?
V poslední době nám to neklape.Ulívá peníze.Přehlížím to.Ale až přijde čas,uhodím.
Tolik let spolu a taková změna.Chodí domů později,je mlčenlivý.Nepochválí,spíš každou chvilku vybuchne jak sopka.Stačí maličkost.
Přestal plánovat společnou dovolenou.Ale na ryby do Norska se těší jako malej kluk.On a jeho kamarádi.
Přestal řešit mé ženské víkendy.Rozdá děti babičkám a má své volno.
I v té ložnici je podivné napětí.Znám ho,to není on.On ve vlastní kůži.
TaK jo,budu doufat,že mě na tom laně udrží a já se z té skály nezřítím (více)
 
13.02.2010
Ona tě vydírá
"Tak ty nepřijedeš? Holka je nemocná? Je přece dospělá,nechápu.Proč ji nenecháš samotnou doma?
Zvrací a omlévá při horečkách? Už od mala? To přece přejde.To zvládne.Vždyť jsme si víkend tak krásně naplánovali.Já se těšil."Tak ty nepřijedeš? Holka je nemocná? Je přece dospělá,nechápu.Proč ji nenecháš samotnou doma?
Zvrací a omlévá při horečkách? Už od mala? To přece přejde.To zvládne.Vždyť jsme si víkend tak krásně naplánovali.Já se těšil.
Počkej,že ty jsi jí řekla,že se za mnou chystáš na víkend! Tak to je jasno,ona tě tou nemocí vydírá!Aby jsi nikam nejela.
Tak uvidíš.Třeba se jí zítra uleví a ty budeš moci přijed ráno.Nachystal jsem tak prima program.Změním ho. Určitě brnkni.To mám tedy úplně zkažený den.Nechápu,jak ti to tvoje dítě mohlo udělat.No jo,pamatuji si,že jsi říkala,že nebývá nemocná vůbec.
Vy matky a jejich obavy.Nejsi nějaká přecitlivělá? Ale ano vím,že se vrátila z tropů a tady je zima.
Jako lékař ti však velmi zodpovědně říkám,že to bez tebe o víkendu přečká.
Cože? Blouzní,děláš jí zábaly a dáváš čaj po lžičkách,paralen nezabral?Tak jí dávej chlazenou colu.Já tomu rozumím,věř mi.
Hlavně přijeď! (více)
 
12.02.2010
Jednou ty a ....
"Jak říkám,jednou ty a jednou já.
Lásko,vždyť to k sobě nemáme tak daleko,budeme se střídat.Jednou budeme u tebe a jednou u mě.Ty se mračíš? Nechápu?!""Jak říkám,jednou ty a jednou já.
Lásko,vždyť to k sobě nemáme tak daleko,budeme se střídat.Jednou budeme u tebe a jednou u mě.Ty se mračíš? Nechápu?!"
Škoda,že nechápeš.Jsme v počátku a ty už chytračíš.Nejde o to vidět se,být spolu víc.
Víš,že to mám od tebe daleko do práce.A v tomto počasí je to velmi nejisté,zda bych vůbec do ní dorazila včas.
Já,městská holka,co má ráda venkov jen když svítí sluníčko.Když u vás na vesnici padne tma,nevidím ani na krok.Město ,tak to je pořád prořázené.Stále někoho potkáváš.
Je mi u tebe zima.Ráno si nevypiji ani kávu.Vstávám se stresem,dřív než bych musela a jedu pryč.
Víkendy jsou jiné.Ty všední dny mi u tebe nesedí.
Nenabídl jsi mi,že si u tebe mohu nechat věci.Tím ze mě děláš kočovníka.Sama se nikam necpu.Ty u mě místo máš,ale úzkostlivě si všechny věci vždycky naložíš do auta.
Aby po tobě nezůstala v mém zázemí ani stopa.Zvláštní.
Dva dospělí lidé.Zdálo se mi,že pohlížíme na život stejně.Omyl.
Jednou ty a jednou já,to není nic pro mě. (více)
 
11.02.2010
Papír
Já nejsem tvá,patřím sobě.
Vlastnit můžeš třeba auto,barák,motorku.Ale ženu?
Jak tě to napadlo?Jako ten oddací list?Já nejsem tvá,patřím sobě.
Vlastnit můžeš třeba auto,barák,motorku.Ale ženu?
Jak tě to napadlo?Jako ten oddací list? Blázínku,kdo by na to dal?
Jsem tvá žena,to ano.Ne proto,že máš na mě papír.To by bylo moc jednoduché,primitivní.
I papír znamená volnost.Nejsou to okovy.Ne,musí se nám volně dýchat.Vedle sebe.
Cítit úctu,že na sebe ten papír máme.Já ho mám totiž taky. Na tebe.A co? Svazuje tě?
Znám tě,bez křídel by jsi to nebyl ty.A co s takovým orlem? Ty bez křídel a já v kurníku.
To bychom byly dobrá dvojka.S papírem na sebe.Oficialitou.
Jsem tvá žena,partnerka,milenka.Mám tě ráda i když se mračíš.Miluji tě rozzářeného a úplně roztaji,když hoříš.
Ostatně tuhle holky říkaly,že se to na tobě pozná.No co asi? Že mě miluješ.
Vím to,jsem šťastná.Takže ten papír vůbec neřeším.
A uznej,není prima mít i ten papít,co nelže? Miluji tě. (více)
 
10.02.2010
Kost
"Řídím velký hotel. To je jako malé město. A ty příběhy! Mohl bych napsat celou knížku. Já tam prakticky bydlím. Proto se mi hroutí vztahy. Jsem ženatý s hotelem.
Ale ty by jsi to mohla chápat. Sama se nenudíš ,víš co je to stres a zodpovědnost.
Jo, kotě každou sobotu dopoledne hraju fotbálek. Ligu pardálů. To si vzít nedám.
S bráchou chodím dvakrát v týdnu pozdě večer na tenis. On má hodně sedavé zaměstnání."Řídím velký hotel. To je jako malé město. A ty příběhy! Mohl bych napsat celou knížku. Já tam prakticky bydlím. Proto se mi hroutí vztahy. Jsem ženatý s hotelem.
Ale ty by jsi to mohla chápat. Sama se nenudíš, víš co je to stres a zodpovědnost.
Jo, kotě každou sobotu dopoledne hraju fotbálek. Ligu pardálů. To si vzít nedám.
S bráchou chodím dvakrát v týdnu pozdě večer na tenis .On má hodně sedavé zaměstnání. Jsme na sebe zvyklí. Rádi se vídáme. Jindy to ani nejde. On má o víkendech domácko. To víš,švagrová je metr.
Neděle dopoledne chodívám dohlížet na kuchaře. Jmenuje se to brunch. Ty víš,co to je? Hm,to fakt zírám!
Obědvávám většinou s obchodními partnery, večeře už nejím. Vždyť bych se neunesl. Vracím se tak po jedenácté večer. Až mi předá recepční kasu. Ale neboj, to se střídáme tři. Někdy už tam zase musím být v pět ráno. Není to taková hrůza.
Cože? Kdy nemám sezónu? Tady, v Praze? No, děvče tady? Peníze se musí točit,nemohu nic plánovat. Majitel zavolá a už mažu do Vídně.
Žena na úrovni se ke mě vyloženě hodí. Chodil jsme s takovou blbkou, co se jí zdálo, že se jí nevěnuji. Sbalila si věci a pláchla.
Ne, proč bych se tím zabýval. To byla její volba. Ty, ty jsi pro mě to pravé ořechové. Fakt skvělá kost!" (více)
 
10.02.2010
Nic
My už jsem tak jiní,že se k sobě nevrátíme My už jsem tak jiní,že se k sobě nevrátíme.
Dávno tě nemiluji.K vlastnímu údivu tě nemám ani ráda.Nemám.Vůbec jsem si nemyslela,že je to možné.Nic.Prázdno.Jsi z mé hlavy pryč.Ani si nevzpomenu.
Nenaskočí mi,zda by si třeba mé rozhodnutí schválil nebo nebyl spokojený.Chválil či naopak zuřil.Nic,vymeteno.Ze všech koutů mě samotné.Ani kousek prachu nezůstal.
Jsem ze sebe udivená.Takhle to v žádných chytrých knihách o vztazích nepopisovali.Prý jsi byl zase v televizi.Úspěšný a zvaný.Perlil.Dřív,možná i před rokem,bych se zajímala.Tolik let spolu.Už dlouho ne.Já to opravdu nečekala.Že z tebe nezůstane v mém životě ani zrnko toho pitomého prachu.
Víš,že je to prima pocit.Ani bych ti to nepsala.Jenže jak se mě na tebe každý ptá,položila jsem si tu otázku sama sobě.A věř,vůbec nic!
To asi není pro muže s tvým egem dobrá vizitka,zpráva nepotěší.
Jsem upřímná. Nic. (více)
 
můj profil

profil na štěstí.cz »
 poslat vzkaz autorovi
Aktuální články
Rubriky
Archiv
Fotoalbum
RSS

    počítadlo.abz.cz

Vytvořil
Free Blogger templates
 
 
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se